natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • S čím jedou čeští politici na summit NATO ve Walesu

    25. srpna 2014  12:50
    Jan Hamáček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
    Už na počátku září se Wales stane centrem pozornosti mezinárodního dění. Přístavní město Newport bude na několik dnů hostit summit NATO – nejvýznamnější setkání představitelů Severoatlantické aliance, které do budoucna určí její směřování. Po delší době se vrcholní představitelé Aliance spíše než angažování ve světě budou věnovat možnostem posilování společné obrany a překotnému vývoji v nejbližším sousedství Evropy. Přesun pozornosti dovnitř Aliance bude klíčovým tématem i pro českou delegaci zastoupenou na summitu ve Walesu.  

    Čeští politici se rovněž jako jejich kolegové z ostatních členských států NATO chystají na summit, který rozhodne o budoucnosti Aliance (ilustrační foto). | foto: NATO Photos

    Česká republika jako své priority před summitem vidí především v udržení spolupráce a solidarity uvnitř Aliance jako hlavního garanta naší bezpečnosti. To by zároveň mělo být jedním z klíčových témat summitu.

    Na summit jednotní

    Užší spolupráce v zahraniční politice, a o to více v bezpečnostní oblasti, mezi Hradem a předchozími vládami nebyla vždy samozřejmostí, což mělo negativními dopady na zájmy České republiky.

    Výraznější pozornosti, které se bezpečnostní problematice dostává, podtrhuje i sobotní schůzka na zámku v Lánech mezi prezidentem Zemanem a ministry zahraničí a obrany. Jejím cílem bylo sladit postoje České republiky tak, aby na summitu mluvila jednotným hlasem. Bohužel užší spolupráce v zahraniční politice, a o to více v bezpečnostní oblasti, mezi Hradem a předchozími vládami nebyla vždy samozřejmostí, což mělo negativními dopady na zájmy České republiky.

    Z povahy mediálního obrazu současné bezpečnostní situace se jako hlavní téma summitu nabízí konflikt na Ukrajině a vztahy s Ruskem. A byť zcela jistě bude tvořit nezanedbatelnou část agendy, bylo by chybou, kdyby jednáním dominovalo. Je totiž důležité nepodléhat iluzi, že se bezpečnostní prostředí změnilo tak zásadně. Použití vojenské síly k násilné změně hranic ale bylo bezpochyby rázným varováním ohledně křehkosti evropské bezpečnosti. Proto je namístě, jak Aliance v současné době kolektivně činí, přijmout opatření odpovídající na některé kroky Kremlu, ale s Ruskem bojovat zcela nepochybně nebudeme – ani nechceme.

    Summit NATO ve Walesu

    Speciální příloha natoaktual.cz

    Z dlouhodobé perspektivy však Moskva zůstává významným hráčem na poli evropské bezpečnosti a bez vzájemného dialogu o bezpečnostních otázkách se dále nepohneme. Koneckonců vyvolávání stínů studené války neprospěje ani jedné straně. Až totiž ukrajinská krize odezní, budou zde stále přítomny hrozby, které chtě nechtě bude muset NATO s Ruskem řešit společně. Pro příklad nemusíme chodit daleko (byť geograficky ano) – Afghánistán se přímo nabízí. Do budoucna se tak možná stačí vyvarovat naivních představ o nadstandardním partnerství, neboť to povede jen k přehnaným očekáváním.

    Návrat ke kořenům?

    Byť by se tedy zdálo, že se summit může opět chtít vracet k ohrané písničce o budoucím směřování NATO - tedy zdali má těžiště činnosti Aliance spočívat v operacích mimo teritorium, nebo primárně v zajišťování teritoriální obrany jednotlivých členů, tato debata postrádá opodstatnění v realitě.

    Vzdálené mise - vzdálené NATO

    Je dobré si ale také přiznat, že masivní (byť mnohdy důležitá) zahraniční angažovanost stála za odcizením Aliance občanům jednotlivých zemí.

    Nalejme si čistého vína - NATO nikdy nepřestalo být organizací kolektivní obrany. V předchozích letech však došlo k přesunu pozornosti téměř výhradně na zahraniční mise či politické konzultace a to hlavní, co spojuje členské státy – tedy vojenská spolupráce a schopnost jednotlivých členů přispět rozvoji Aliance – bylo opomenuto. Respektive vojenská spolupráce v oblasti kolektivní obrany byla považována za naprosto neodmyslitelnou součást NATO, která je ale paradoxně až takovou samozřejmostí, že se ji ne vždy dostávalo adekvátní pozornosti.

    Je dobré si ale také přiznat, že masivní (byť mnohdy důležitá) zahraniční angažovanost stála za odcizením Aliance občanům jednotlivých zemí. O sisyfovském úkolu vojáků, příslušníků resortu obrany či expertů na veřejnou diplomacii, kteří museli v takové situaci před voliči i politiky smysl členství v Alianci složitě obhajovat, se snad není potřeba ani zmiňovat. A právě z celé řady těchto důvodů by vojenská spolupráce, která má jednoznačný a srozumitelný potenciál zajistit bezpečnost jednotlivých členských států, měla zůstat tou hlavní náplní.

    Jinými slovy, summit bude muset zodpovědět otázku, jak zachovat a posílit mechanismy zajišťování kolektivní obrany jako hlavního pilíře spolupráce v rámci Aliance. Zde není třeba vymýšlet nic revolučně nového – nástroje a mechanismy už existují. Kromě známé iniciativy Smart Defence z roku 2011 je tu i tzv. Connected Forces Initiative (CFI). Zkušenosti získané z operací v zahraničí, spolu s potřebou oprášit onu trochu pozapomenutou schopnost obrany vlastního teritoria, vyžadují posílení interoperability, tedy schopnosti jednotlivých armád členských států co nejlépe spolupracovat a plnit rozličné úkoly – a o tom přesně CFI je. Je nasnadě, že větší interoperability lze dosáhnout společnými cvičeními, stejně jako posílením důrazu na vzdělání vojáků. Právě v této oblasti zaostávají především evropští členové Aliance a ne náhodou se jedná o oblast, která je klíčová také pro Evropskou unii.

    Kam dál s evropským pilířem? "Více a společně!"

    Právě pozorností vnitřnímu stavu evropských členů NATO by summit mohl být typický. Byť otázky, které vyplují na povrch, nebudou vždy jen příjemné. S trochou nadsázky byly totiž evropské země v poslední dekádě často rozervány mezi NATO a evropským projektem Společné bezpečnostní a obranné politiky (Common Security and Defence Policy - CSDP). Ale romantiku stranou.

    Převzetí adekvátní části zodpovědnosti Evropou v souvislosti s přesunem pozornosti USA do Pacifiku totiž už stejně není možno odkládat. Čím dál tím více se totiž ukazuje, že vojenské intervence v evropském sousedství (Libye, Mali) anebo v oblastech zájmu důležitých členů EU (nabízí se francouzské angažmá v Čadu nebo Středoafrické republice) budou stále častěji iniciovány a prováděny Evropany. A z principu by nám mělo být lhostejno, zda se tak děje ve formátu CSDP, anebo evropského pilíře NATO.

    Přečtěte si související text na natoaktual.cz:

    Letité, sice nevyřčené, ale o to reálnější soupeření naopak vedlo k tomu, že ani NATO ani CSDP samotné nebyly schopny generovat všechny struktury, funkce a schopnosti, které její evropští členové pro zajištění své obrany potřebují. Odtud plynula ona závislost na USA. Nyní však poprvé po dvou desetiletích existuje šance, že se obě organizace - koneckonců sdílející drtivou většinu svých členů - budou skutečně doplňovat. A ačkoliv ke vzájemnému prolnutí evropského pilíře NATO a CSDP vede ještě dlouhá cesta - účast představitelů EU Hermana Van Rumpuye a Catherine Asthonové ve Walesu je nejen první podobně vysokou účastí evropských představitelů na summitu NATO, ale snad i znakem přicházejících změn. Evropský koncept "Pooling and Sharing" totiž nezapře podobnost s aliančním Smart Defence. Nyní by však mohl i přes svou původní motivaci (reagovat na snižování obranných výdajů) svými zkušenostmi obohatit i Alianci – stačí k tomu mít jen vůli.

    Bezpečnost není zadarmo a Evropa si to musí uvědomit

    Prozatím je však důsledkem pokračujícího propadu výdajů na obranu zaostávání především klíčových vojenských schopností pro expediční operace. Bez nadsázky je možno konstatovat, že Evropa příliš zlenivěla a otázky obrany přestala brát vážně. Pro ilustraci, v průběhu Studené války odpovídaly výdaje USA na obranu cca 50 % výdajů ostatních států NATO. Dnes - i po několikerém rozšíření členské základny - už je to 75 %. Lze sice podotknout, že značná část výdajů USA nemá s evropskou bezpečností a ani s NATO nic společného, to ale neospravedlňuje naše zaostávání. A zvrácení propadu výdajů evropských členů by mělo být zcela klíčovým bodem jednání summitu ve Walesu. A právě toto téma se úzce dotýká také České republiky. V březnu 2014 bylo na půdě NATO schváleno hodnocení obranných plánů ČR a jejich reálného naplňování v rámci dokumentu s názvem NATO Defence Planning Capability Review 2013/2014 – Czech Republic. Jde o značně kritičtější pohled na naši obranu, než bychom si přáli.

    Světlé zítřky armády

    Lze hodnotit jen jako pozitivní, že současná vláda je připravena se zavázat k postupnému navyšovaní výdajů na obranu z dnešních zhruba 1,08 procent HDP na 1,4 procenta do roku 2020 s cílem zaručit potřebný rozpočtový rámec pro rozvoj ozbrojených sil ČR ve střednědobém horizontu.

    Nicméně pozitivní zprávou je, že jsme si kritiku vzali k srdci a intenzivně pracujeme na nápravě. Současná vláda, v čele s ministerským předsedou a ministrem obrany, již avizovala, že příští rok by měl rozpočet na obranu dosáhnout 43,5 miliardy korun, což představuje nárůst o 1,5 miliardy oproti letošnímu roku. To zároveň předpokládá, že budeme vědět, jak tyto prostředky co nejefektivněji vynaložit. Hlavní rámec vynaložení zvýšených prostředků by měly dát připravované dokumenty Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030 a Koncepce výstavby Armády ČR, na nichž se intenzivně pracuje. Zde je ale potřeba zopakovat známou pravdu – že navyšování musí vést k návratu alespoň elementární jistoty a předvídatelnosti vývoje obranných rozpočtů, který by umožňoval plánovat, připravovat a hlavně realizovat dlouhodobé akviziční projekty. To zároveň předpokládá, že i na straně armády a politické reprezentace bude konkrétnější představa, co od ozbrojených sil očekáváme a co potřebují. Lze hodnotit jen jako pozitivní, že současná vláda je připravena se zavázat k postupnému navyšovaní výdajů na obranu z dnešních zhruba 1,08 procent HDP na 1,4 procenta do roku 2020 s cílem zaručit potřebný rozpočtový rámec pro rozvoj ozbrojených sil ČR ve střednědobém horizontu.

    Beyond Ukraine: NATO Solidarity in a Time of Crisis

    Přečtěte si text předsedy vlády Bohuslava Sobotky uveřejněný ve Foreign Policy

    Shrnuto a podtrženo – ve Walesu nás žádná revoluce nečeká, zato rutinních úkolů, jež je třeba vyřešit, se nakupila celá řada. Vojenská cvičení, projekty Smart Defence, větší interoperabilita aliančních armád a v neposlední řadě právě ony nízké výdaje na obranu nejsou nová témata, pouze vystihují podstatu stále probíhající debaty o tom, jak zefektivnit fungování Aliance. Takovéto debatě se oprávněně v zájmu jednotlivých členských států, včetně České republiky, musí dostat větší pozornosti. Zodpovědným řešením těchto dlouhodobých výzev a jejich nastolením na summitu ve Walesu totiž významně přispějeme budoucímu fungování Aliance a zajištění bezpečnostních zájmů členských zemí.

    Jan Hamáček
    předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media