„Státy bez jaderných zbraní, které budou hostit součásti obranného deštníku, se staly naším prioritním odvetným cílem,“ upozornil na moskevské konferenci o bezpečnosti ve světě náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov s odkazem na Polsko a Rumunsko.

V podobném duchu na konferenci vystoupila řada ruských představitelů, kteří postupně varovali před rostoucí hrozbou, za niž USA a NATO a jejich protiraketový deštník v Evropě považují.

„Rozmístění amerických protiraketových obranných systémů v Evropě je dalším krokem Spojených států a jejich spojenců k dosažení globální nadvlády a zničení stávajícího systému mezinárodní bezpečnosti,“ prohlásil například Gerasimov.

NATO se o víkendu proti ruským prohlášením rezolutně ohradilo s tím, že ruští generálové záměrně šíří nepravdy a zavádějící informace. A tady jsou tři hlavní.

Mýtus první: protiraketový deštník je proti Rusku

Protiraketový deštník jako hlavní argument o nepřátelství Západu vůči Rusku vytahuje Moskva takřka se železnou pravidelností vždy, když se vztahy se Severoatlantickou aliancí zhorší. Nutno dodat, že někdy právě kvůli němu.

Moskva tvrdí, že budovaný deštník ohrožuje odstrašující potenciál jejího strategického jaderného arzenálu a požaduje písemné záruky, že protiraketová obrana není namířena proti Rusku.

Protiraketová obrana NATO

„Systém protiraketové obrany NATO není určen ani namířen proti Rusku. Nepředstavuje žádnou hrozbu pro strategickou odstrašující sílu Ruska. Geograficky i fyzikálně není možné, aby systém NATO sestřelil ruské mezikontinentální střely ze základen v Rumunsku a Polsku,“ uvedla k tomu mluvčí Aliance Oana Lungescu.

Možnosti antiraket, které budou na dvou základnách rozmístěny, jsou totiž geograficky (příliš na jihu a příliš blízko Rusku) i technicky a početně značně omezené (jen desítky kusů), než aby byly schopné zachytit případný „déšť“ ruských mezikontinentálních střel.

Deštník je určen pro ochranu vojáků a později i 900 milionů obyvatel na obou březích Atlantiku před hrozbu v podobě íránských a severokorejských raket a nedávno dosažená rámcová smlouva o íránském jaderném programu na tom podle Aliance nic nemění.

A poněkud se pozapomnělo také na to, že Washington i NATO jako celek opakovaně přizvali Moskvu ke spolupráci na štítu.

Tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv v roce 2010 sklidil potlesk na mezinárodní i domácí půdě, když na summitu v Lisabonu se zapojením souhlasil. Pak ale kvůli nesplnitelným ruským podmínkám nejprve spolupráce uvázla na mrtvém bodě , aby se postupně rozpadla úplně. (Více v článku: Putin zrušil spolupráci na štítu)

Obě strany se totiž nedokázaly dohodnout, jak by společný systém měl fungovat. Podle představ NATO, tedy „architekta svého vlastního štítu“ měly vzniknout dva protiraketové deštníky - alianční a ruský - a ty by pak spolu nějak spolupracovaly. Šlo by tedy hlavně o výměnu dat a informací, jinak by oba systémy fungovaly samostatně a nezávisle na sobě.

Moskva však trvala na tom, aby byly propojené a tvořily „sektorovou obranu“. Rusko chtělo být odpovědné za rakety směřující přes jeho území do Evropy, zatímco NATO by mělo na starost ty, které by mířily přes jeho území do Ruska.

To by ale podle některých členských států Aliance v čele se Spojenými státy dávalo Rusku „příliš velkou odpovědnost“ za ochranu spojeneckých zemí.

Je nutné připomenout, že spojenci a především USA několik zásadních ústupků ohledně protiraketové obrany v Evropě pod silným tlakem Rusku učinili. Od pozměnění původních plánů rozmístění (v roce 2009), které zahrnovaly i radarovou stanici v Česku, až po rezignaci na poslední takzvanou čtvrtou fázi budování protiraketového deštníku v roce 2013.

V té měli Američané na základnách v Rumunsku a Polsku rozmístit po roce 2020 nejmodernější antirakety SM-3 Block IIB na ničení balistických střel. Místo nich ale budou rozmístěny méně výkonné antirakety a čtvrtá etapa už zkrátka realizována nebude.

Mýtus druhý: NATO přesunuje jaderné zbraně na východ

Představitelé ruské armády obviňují NATO, že záměrně eskaluje napětí cvičeními jaderných sil ve východní Evropě. „Nikdy jsme nestěhovali nukleární zbraně do východní Evropy. Kromě toho, jaderný postoj NATO je plně v souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní,“ konstatovala Oana Lungesu.

Upozornila, že je to naopak Rusko, které pravidelně a otevřeně používá své jaderné zbraně jako nástroj pro zastrašování a vyvíjení tlaku pro dosažení svých cílů. „Rusko zostřilo jadernou rétoriku a navýšilo počet jaderných cvičení,“ dodal Lungescu.

Faktem je, že za poslední měsíce Rusko několikrát s velkou mediální pozorností prověřovalo při masivních manévrech své strategické síly. Lety ruských bombardérů, schopných nést jaderné zbraně, kolem Evropy už také nejsou ničím překvapivým. (O ruských bombardérech u Británie čtěte zde)

Ruský bombardér Tu-95, ke kterému vystartovaly koncem října britské pohotovostní stíhačky Typhoon

Stejně jako v minulosti kvůli protiraketové obraně, i nyní Rusko oznámilo, že rozmístí mobilní taktické balistické střely Iskander-M do své exklávy Kaliningradu přímo hraničící s Polskem. A podobné plány včetně umístění strategických bombardérů avizovala Moskva i na připojeném poloostrově Krym u Černého moře.

Velmi povědomě zní také nedávné výhrůžky adresované Dánsku, že pokud se Kodaň nějak zapojí do protiraketové obrany NATO, „stanou se dánské válečné lodě terčem ruských jaderných střel“. Podobnými slovy o zaměření střel rovněž Moskva před lety nešetřila při diskuzi o umístění amerického radaru v Brdech. (O výhrůžkách ruského vyslance Michaila Vanina čtěte zde)

„Vidíme, že ruská rétorika v podobě výhrůžek se opakuje a zesiluje,“ uvedl politolog a odborník na protiraketovou obranu Petr Suchý z Masarykovy univerzity.

Rusko podle jeho slov v pravidelných intervalech na jedné straně neustále upozorňuje na hrozbu, kterou protiraketový deštník údajně přestavuje a na straně druhé neustále upozorňuje na rozsáhlou modernizaci svého strategického jaderného arzenálu a chlubí se moderními manévrovými hlavicemi, které dokážou překonat každý protiraketový systém.

Dokladem může být prohlášení právě náčelníka generálního štábu Gerasimova. „Ruské strategické jaderné síly jsou udržovány na úrovni, která zaručí jaderného odstrašení... Moderní raketové systémy mohou účinně překonat obranu. Flotily strategických bombardérů a ponorek jsou modernizovány“.

Podle Suchého je zjevné, že následující měsíce a roky, dokud nebude protiraketový deštník hotový, může Evropa čekat intenzivní zastrašování včetně zaměřování základen konvenčními i jadernými zbraněmi a vyhrožování o odstoupení od mezinárodních smluv o kontrole zbrojení.

Mýtus třetí: Aliance nás ohrožuje a cvičí u hranic

Za zásadní ohrožení své bezpečnosti a jako jistou „omluvenku“ především pro domácí publikum považuje Rusko také masivní vojenské aktivity NATO v blízkosti ruských hranic v posledních měsících.

Povaha těchto cvičení „je zjevně protiruská,“ řekl na moskevské konferenci šéf pro operace ruského generálního štábu Andrej Kartapolov s tím, že NATO z roku na rok zvýšilo intenzitu bojového výcviku o 80 procent.

Sami ruští generálové však možná nechtěně v rámci upřesnění časového ohraničení udávají „od začátku konfliktu na Ukrajině“. A jedním dechem hrdě dodávají, že ruské ozbrojené síly plánují jen v letošním roce čtyři tisíce cvičení.

Právě na to Aliance při vyvracení ruských mýtů od samotného počátku poukazuje, a reaguje tak na agresivitu či „asertivitu“ Ruska a obavy svých členů na východní hranici z podobného scénáře, který se odehrál na Krymu.

A bezpečnostní situace v Evropě se dramaticky změnila právě po ruské anexi Krymu. Navíc co do velikosti a počtu nasazených sil se vojenské manévry Západu a Ruska vůbec nedají porovnávat.

„NATO je obranná aliance, proto jsme reagovali na ruské akce a zvýšili naši vojenskou přítomnost ve východní části Aliance. Tato přítomnost je rotační, defenzivní, přiměřená a v souladu s našimi mezinárodními závazky. NATO bude bránit všichni spojenci proti jakékoli hrozbě,“ reagovala centrála NATO.

Podle politologa Suchého se ruští představitelé budou chtít mnohdy zcela nepravdivými prohlášeními apelovat hlavně na ruské obyvatelstvo a „vykreslovat se“ v roli obránců. A vedle těchto otevřených proklamací lze podle jeho slov očekávat i zesílení dalších aktivit, které budou mít za cíl rozštěpit veřejnost v členských státech NATO.

„Od sofistikovaných kampaní prostřednictvím sociálních sítí až po masivní zviditelňování takzvaných mírových iniciativ, které jsou, jak se v minulosti ukázalo, často jen prodlouženou rukou Kremlu,“ dodal Suchý.

Jako příklad, který se možná zanedlouho bude šířit po síti jako „nezpochybnitelný fakt“, může posloužit další výrok generála Karpatolova z moskevské konference o tom, že Spojené státy „plánují vyzbrojit“ své spojence z NATO střelami dlouhého dosahu. „Což umožní taktickým letounům NATO zasáhnout cíle asi 1300 kilometrů v hloubi ruského území, bez toho, aniž by vstoupily do zóny chráněné naší protivzdušnou obranou“.