Nedávno došlo k historicky prvnímu setkání V4 s Izraelem. Považujete to za začátek nové regionální spolupráce s Izraelem?
V4 je dobrá platforma pro výměnu informací, názorů a postojů. Užší a konkrétní spolupráce je však vždy realizována na bilaterálním základě. Jen velmi ojediněle totiž dojde ke shodě všech čtyř zemí najednou. Obýváme podobný prostor a máme částečně společnou historii. Každá z našich zemí však leží trošku jinde a má částečně jiné sousedy a zkušenosti, jinou ekonomiku, zemědělství, energetiku... jinou armádu, policii a zpravodajské služby. I jinou politickou reprezentaci.

Považujete tedy „mini summit“ V4 + Izrael spíše jako politické gesto, než začátek nové linie spolupráce?
Nedávné setkání premiérů V4 v Maďarsku s jejich izraelským protějškem Benjaminem Netanjahuem je třeba vnímat obdobně střízlivě. Je samozřejmě dobře, že k setkání došlo a že všichni zúčastnění vyslali pozitivní signály ohledně budoucí vzájemné spolupráce. Včetně společného postupu při obraně proti terorismu nebo spolupráce na poli vědy a výzkumu i v rámci širších zahraničně-politických otázek.

V čem se může ČR inspirovat Izraelem?
Izrael žije po desetiletí ve specifické situaci. Jedná se o bohatou, demokratickou a relativně malou zemi, která neustále čelí válkám a teroristickým útokům. Jde o zemi, která musí nepřetržitě inovovat - aby se ubránila a aby přežila. Izraelské zkušenosti na poli obrany, bezpečnosti a inovací jsou proto zcela ojedinělé. Tel Aviv má rozhodně co nabízet a my bychom neměli váhat se lecčemu přiučit. Izraelská zkušenost je ve svých detailech samozřejmě nepřenositelná a izraelská řešení nekopírovatelné. Pro každou demokratickou zemi je Izrael nicméně velmi inspirativní.

Blízkovýchodní otázka často rozděluje i spojence v EU/NATO. Jak je Izrael vnímán v EU, respektive ve V4?
O tom, že mají země střední Evropy větší pochopení pro izraelskou situaci a politiku, než je převažující většinové mínění uvnitř evropsko-unijních zahraničněpolitických kruhů, nemůže být pochyb. Je to pak ale pouze Česká republika, kdo při klíčových hlasováních postupuje tak, jak deklaruje při podobných setkáních.

Slovensko a Maďarsko jdou nakonec s unijní většinou a Polsko se rozhoduje podle momentální situace; méně s Izraelem hlasuje, má ale zároveň například na poli obrany a bezpečnosti více vzájemných projektů. Je to prosté, kdo více do své obrany investuje, více může zároveň v Izraeli poptávat a více může samozřejmě i nabízet – a získat. Přesto je to však nakonec Česká republika, kdo má k Izraeli tradičně nejblíže. Existuje mezi námi proto i nejhlubší míra vzájemné důvěry.

Země V4 by rády viděly užší spolupráci s Izraelem například v oblasti vědy a výzkumu. Může V4 přispět k prosazení takové spolupráce?
Důraz zemí V4 na úzkou spolupráci na poli vědy a výzkumu lze samozřejmě hodnotit jen pozitivně. Tato spolupráce se však nakonec bude opět odehrávat buď v rámci mechanismů spolupráce EU a Izrael, nebo na bilaterální rovině spolupráce jednotlivých institucí, vysokých škol nebo firem. Ano, je dobré na politické rovině deklarovat, že mají Izrael i V4 o podobnou spolupráci zájem.

Je dobré, že si izraelští vědci, instituce a firmy stále častěji všímají potenciálu zemí střední Evropy a nezaměřují se jen na tradiční partnery ze Západu. Rámec spolupráce však nakonec nebude V4 a Izrael. Budeme si navzájem spíše dokonce konkurovat. Taková soutěž, konkurence je ale koneckonců sama o sobě pozitivní. Vyhrává ten, kdo nabídne nejlepší podmínky. Ostatní se musejí více snažit.

Říkáte, že v obchodu a vědě si budou státy V4 spíše konkurovat. Na poli boji proti terorismu je však spolupráce nutná. Můžeme zde očekávat intenzivnější spolupráci?
Na poli boje s terorismem sice nejde o podobnou míru konkurence, ale i tam se klíčová spolupráce odehrává na rovině bilaterální. Pokud jde o sdílení těch skutečně nejcitlivějších informací a technologií či zapojení do těch nejintimnějších cvičení a operací je totiž tím nejzásadnějším faktorem vzájemná důvěra. Jak známo, tu lze rychle pozbýt a těžko nabýt. Je iluzí si myslet, že se ty nejcitlivější informace mohou sdílet na půdě NATO, natožpak Evropské unie.

Důvěra uvnitř osma - nebo devětadvacítky může být z definice vybudována jen do určité úrovně. Skutečnou, neochvějnou důvěru můžete nalézt vždy pouze mezi dvěma. I Visegrádská čtyřka si tedy bude s Izraelem moci vyměňovat jen rámcové poznatky. Skutečná spolupráce bude i zde nakonec záviset na zájmu a nabídce každé jednotlivé země.

Jaké důležité jsou dnes obchodní vztahy ČR s Izraelem?
Izrael je pro Českou republiku po USA, Číně, Rusku a Turecku pátým nejdůležitějším exportním trhem mimo Evropskou unii. Izraelští turisté u nás utratí každoročně až dvě miliardy korun a izraelská Teva patří mezi největší plátce zdejších daní.

Teva se v Opavě věnuje i výzkumu, brněnské AVG zase v Izraeli zaměstnává desítky IT bezpečnostních vývojářů a o spolupráci s izraelskými partnery se nově zajímá například i Škoda Digilab. Nedaleko od Prahy naopak nedávno vyrostla kybernetická tréninková aréna CyberGym. Pomalu přibývají i přímé izraelské investice do České republiky, byť by jich zajisté mohlo být více.

Projevují se tyto vztahy také do obchodní spolupráce na poli bezpečnosti?
Dojde-li konečně k podpisu dohody o nákupu izraelských radarů pro českou armádu, dojde automaticky i k rozšíření prostoru vzájemné bezpečnostní spolupráce – tentokrát i včetně transferu citlivých technologií. Ve zbrojním průmyslu se ledacos děje již dnes, spolupráci s izraelskými partnery rozvíjí například Meopta, Aero Vodochody, Czechoslovak Group nebo Česká zbrojovka.

Měla by se ČR ve vztazích s Izraelem soustředit spíše na sebe, než na širší spolupráci v rámci V4?
Můžeme doufat, že se česko-izraelské vztahy budou i nadále úzce rozvíjet. Včetně důvěrné a vzájemně obohacující spolupráce na poli obrany a bezpečnosti. Samozřejmě i boje proti nejrůznějším teroristům. Přejme si, aby byly česko-izraelské vztahy co nejužší. Stejně tak si přejme, aby měly podobně úzké vztahy s Tel Avivem i ostatní státy Visegrádské čtyřky. Obojí je v našem zájmu, na obojím můžeme jen získat.