Rekonstrukční projekty nepřinesly požadované výsledky zejména v boji proti organizovanému zločinu a obchodu s drogami. Přesto je mezinárodní společenství i za této situace odhodláno splnit svůj závazek zajistit stabilitu a bezpečnost Afghánistánu.

Rovněž Evropská unie považuje Afghánistán za jednu z hlavních priorit své zahraniční politiky. Toto s sebou přináší velkou výzvu pro rozvíjející se Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a také pro Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP). Angažmá v zemi tak bude důležitou zkouškou evropských kapacit a schopnosti EU využívat veškeré dostupné nástroje při dosahování svých zahraničněpolitických cílů. 

"Působení EU v Afghánistánu je bezesporu vyjádřením solidarity se Spojenými státy po 11. září 2001 a příspěvkem k boji proti terorismu."

Důvodů proč se Evropská unie aktivně podílí na rekonstrukci a stabilizaci Afghánistánu je několik. Působení v zemi je bezesporu vyjádřením solidarity se Spojenými státy po 11. září 2001 a příspěvkem k boji proti terorismu. Evropská však není pouze ve vleku událostí. Svým příspěvkem reaguje nejen na potřeby postižené země, ale také na své vlastní bezpečnostní a zahraničně politické priority. V případě Afghánistánu jsou naplněny mnohé z klíčových hrozeb, jež definuje nová Evropská bezpečnostní strategie: terorismus, organizovaný zločin spojený s obchodem s drogami a zhroucení a nefunkčnost státu. Evropská unie rovněž aktivně podporuje tzv. Rozvojové cíle tisíciletí, které jsou zaměřeny především na boj proti chudobě. Afghánistán je jednou z nejchudších zemí světa a pokud Unie myslí své závazky vůči rozvojovým zemím vážně, musí větší mírou přispět ke zlepšení sociální situace obyvatel i v této zemi. A v neposlední řadě bych chtěl zmínit i ochranu lidských práv, jež je v centru pozornosti evropské veřejnosti.

Zastoupení Unie v Afghánistánu
V reakci na útoky z 11. září 2001 a na svržení talibanského režimu Evropská unie obnovila svoji přítomnost v zemi a aktivně se zapojila do úsilí mezinárodního společenství pomoci afghánské vládě při rekonstrukci země a stabilizaci bezpečnostní situace. Jasným signálem bylo již vytvoření pozice zvláštního představitele Evropské unie pro Afghánistán v prosinci 2001, kterým je od roku 2002 Francesc Vendrell. Jeho přítomnost v zemi přispěla k hlubšímu porozumění místního prostředí, což bylo nezbytné pro následné poskytování pomoci a realizaci humanitárních a rozvojových projektů.

Evropská unie však vycházela i ze zkušeností získaných na základě přítomnosti v sousedních zemích. Především kancelář Evropské komise v pákistánském Peshawaru, jež začala pracovat v polovině 80.let,  získala velmi dobrý přehled o situaci v oblasti. Evropská unie proto po pádu Talibanu v listopadu 2001 nevstupovala na neznámou půdu. Schopnost její odpovědi na humanitární potřeby afghánského obyvatelstva byla velmi rychlá, což dosvědčuje i skutečnost, že ECHO (Evropský úřad pro humanitární pomoc) zahájila činnost přímo z Kábulu již v lednu 2002.

Finanční pomoc

"Zásadní význam pro budoucnost Afghánistánu má finanční pomoc, na které se Evropská unie podstatnou částí podílí."

Zásadní význam pro budoucnost Afghánistánu má finanční pomoc, na které se Evropská unie podstatnou částí podílí. Mezinárodní společenství se zavázalo na konferencích v Tokiu a Berlíně přispět v letech 2002 až 2006 celkovou částkou 12,5 miliard dolarů na rekonstrukci země. Evropská unie a její členské země se na plnění tohoto závazku podílely z více než jedné třetiny (z toho pomoc řízená přímo Evropskou komisí přesáhla 1 miliardu Eur).

Londýnská konference na jaře 2006 dále potvrdila, že evropské instituce jsou připraveny nést dlouhodobé závazky i do budoucna a posílit svůj podíl na řešení situace v Afghánistánu. Evropská unie a členské státy se tak zavázaly, že od roku 2007 přispějí na rekonstrukci země dalšími dvěma miliardami Eur.
Stabilita přísunu mezinárodní pomoci je nezbytnou podmínkou pro úspěšné nastartování hospodářského a sociálního rozvoje. Skutečnost, že Komise svoji pomoc neomezila po překonání prvotních problémů, opět dokazuje ochotu evropských institucí nést skutečnou odpovědnost. Aktivity Evropské unie proto nejsou pouze formálním vyjádřením solidarity s trpící zemí, ale i odpovídající odpovědí na vznikající politické krize a bezpečnostní hrozby.

Avšak nejenom výše zahraniční pomoci je důležitá pro usnadnění rekonstrukce a dalšího rozvoje Afghánistánu. Nezbytná je také odpovídající struktura pomoci a její koherence s prioritami místních institucí a s potřebami místního obyvatelstva. I v tomto ohledu Evropská unie využívá svých zkušeností s poskytováním rozvojové pomoci za obdobně komplikovaných podmínek v jiných částech světa. Počáteční pomoc Unie se proto soustředila primárně na vybudování nezbytné infrastruktury, posílení kapacit nových vládních institucí, zpřístupnění veřejných služeb a zabezpečení základních potřeb afghánského obyvatelstva. Jednalo se o legitimní reakci na existující situaci, kde nedostatky v infrastruktuře představovaly nejenom hlavní překážku dalšího rozvoje, ale omezovaly možnosti doručit pomoc lidem, kteří ji v danou chvíli nejvíce potřebovali. V případě nových institucí je potřeba si uvědomit, že vznikaly prakticky z ničeho a prostředky k jejich ustavení byly přes významnou zahraniční pomoc značně omezené. Velká část prostředků Evropské komise proto logicky směřovala v uplynulém období právě na vytváření kapacit veřejných institucí (celkem 393 milionů Eur) na zajištění základních potřeb obyvatelstva 236 milionů Eur a na obnovu infrastruktury 106 milionů Eur.

"EU by měla nadále být klíčovým partnerem afghánské vlády při reformě zdravotnického systému a rozvoji venkova."

I přes obrovské problémy, kterým Afghánistán stále čelí, došlo s přispěním Evropské unie a dalších zahraničních dárců k značnému pokroku. Příklady úspěchů pomoci mezinárodního společenství je, že více než třem a půl milionům uprchlíků bylo umožněno vrátit se do své země, více než pět milionů dětí, včetně dívek, dnes pravidelně navštěvuje školní výuku nebo že se podařilo vybudovat pět tisíc kilometrů nových silnic. Nyní je však potřeba zajistit, aby se reformy a obnova nezastavily. Pomoc se proto musí soustředit do nových oblastí a zároveň zabezpečit pokračování a úspěšné dokončení probíhajících rekonstrukčních programů. Evropská unie proto pro období 2007 až 2013 stanovila nové priority. Za tři ústřední sektory jsou ve strategických dokumentech Komise považovány rozvoj venkovských oblastí, posílení kapacit vlády a dobrá správa a zdravotnický sektor. Vedlejšími prioritami jsou potom politika sociální ochrany, programy odminovaní a podpora regionální spolupráce. V rámci těchto priorit chce Evropská komise vynaložit více než 1 miliardu Eur. Aby byly prostředky využity co nejefektivněji, vycházela Unie při přípravě svých programů z nového politického rámce, kterým je tzv. Afghánská dohoda (Afghanistan Compact) přijatá v lednu 2006. Je tak zajištěno, že jednotlivé projekty financované Komisí budou realizovány v souladu s principem místního vlastnictví a s prioritami prozatímní Afghánské národní rozvojové strategie. EU by tak měla nadále být klíčovým partnerem afghánské vlády při reformě zdravotnického systému a rozvoji venkova.

Vojenská pomoc
Evropská unie však svoji roli v Afghánistánu neomezuje pouze na finanční pomoc, jež je někdy vnímána jako vykoupení se z povinností a závazků spojených s většími riziky. Členské státy EU se od roku 2001 rovněž aktivně podílejí na bojových aktivitách v zemi a nesou s tím spojená bezpečnostní rizika pro jejich jednotky. V současné době je více než patnáct tisíc evropských vojáků zapojeno v rámci ISAF (mezinárodní jednotky pro podporu bezpečnosti v Afghánistánu) a zaměřují se na zajištění bezpečnosti nezbytné pro pokračující programy obnovy. V této souvislosti je potřeba upozornit na pravděpodobně nejzávažnější problém, kterému mezinárodní společenství v Afghánistánu čelí a který je spojen s aktivitami ISAF. Tím je ztráta důvěry místního obyvatelstva v mezinárodní i afghánské bezpečnostní složky, kterým se nedaří eliminovat příslušníky povstaleckých sil. Přes množství prostředků, jež zahraniční dárci věnují na obnovu země, si stále tzv. nezískali srdce Afghánců.

Negativním důsledkem pro bezpečnostní situaci v zemi je i skutečnost, že mnozí lokální vůdci tolerují nebo dokonce podporují operace teroristických organizací a povstaleckých jednotek na jejich území. Nárůst útoků v posledních letech je důkazem, že afghánská vláda a mezinárodní společenství musí nejprve získat cestu k místnímu obyvatelstvu a teprve potom mohou dosáhnout stability v zemi. A právě budování důvěry v afghánské bezpečnostní složky bude klíčovým prvkem v celém procesu. Podporou povstalců se místní obyvatelstvo vymezuje vůči aktivitám vedeným zahraničními vojáky. Pouze pokud afghánské obyvatelstvo uvidí, že to jsou jejich lidé, kteří je chrání a kteří hájí jejich zájmy, budou ochotni novou vládu podporovat.

Policejní mise
Vědoma si této skutečnosti rozhodla se Evropská unie v letošním roce vyslat misi v rámci EBOP. Jádrem mise bude 160-ti členný policejní sbor složený z policejních instruktorů, kteří naváží na práci 40 německých policistů, kteří v Afghánistánu již působí. Německý sbor bude začleněn do tzv. EUPOL Afghánistán, který by měl být veden brigádním generálem Friedrichem Eichelem. Principy a cíle mise pak budou podle vyjádření zástupců německého předsednictví plně v souladu s prioritami programu Evropské komise v oblasti justice. Rada a Komise již proto delší dobu spolupracují na přípravě obou aktivit, aby došlo k co nejefektivnějšímu využití omezených finančních a lidských zdrojů. V současné době je rozmístění rozplánováno do dvou fází s tím, že první část příslušníků mise by měla být na místě v červnu letošního roku. V listopadu 2007 by pak mělo být dosaženo plného stavu 160 policistů.

Hlavním cílem EUPOL Afghánistán bude usnadnit reformu afghánských policejních složek. Důraz proto bude kladen na budování nezávislých kapacit afghánské policie, která by měla převzít větší část odpovědnosti při zajištění bezpečnosti. V koordinaci s prioritami, které nastavila Evropská komise pro své programy v oblasti reformy justice, se mise zaměří především na výcvik a školení příslušníků Afghánské národní policie a reformu systému trestní justice. Zkušenost s výcvikem afghánských policistů německými specialisty, kteří v zemi působí už od roku 2002 , ukazuje, že lze dosáhnout pozitivních výsledků s omezenými prostředky.

"Finanční pomoc při rekonstrukci Afghánistánu, vojenská přítomnost i nejnověji mise EUPOL Afghánistán dokazují, že Evropská unie bere situaci, která vyvstala po svržení Talibanu, velmi vážně."

Finanční pomoc při rekonstrukci Afghánistánu, vojenská přítomnost i nejnověji mise EUPOL Afghánistán dokazují, že Evropská unie bere situaci, která vyvstala po svržení Talibanu, velmi vážně. Přes pochybnosti mnohých komentátorů  je komplexnost evropské přítomnosti jasným signálem, že Evropská unie jako celek je odhodlána hrát v mezinárodních vztazích významnou roli. Afghánistán je zároveň velmi užitečnou zkušeností s kombinací tzv. měkkých a tvrdých bezpečnostních nástrojů. Přestože jsou disponibilní nástroje EU stále omezené, přinášejí výsledky a v kombinaci s činností dalších mezinárodních organizací, jakými jsou NATO, OSN nebo Světová banka, mohou významně přispět k stabilitě a prosperitě ve světě. Evropa prokazuje prostřednictvím své humanitární a rozvojové pomoci, že je skutečně jednou z vůdčích sil při řešení mezinárodních problémů.

 

Libor Rouček
1. místopředseda Zahraničního výboru Evropského parlamentu za ČSSD