natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Renesance NATO na Blízkém a Středním východě

    26. března 2018  14:47
    Sedmnáct let nazpět byl Blízký a Střední východ pro Severoatlantickou alianci pramálo zajímavým tématem. Letecký útok islamistických fundamentalistů na symboly moci USA a intervence v Iráku tento kalkulus změnily. Afghánistán se stal místem největší operace v historii NATO, Irák byl po dlouhých sedm let dějištěm výcvikové mise NATO. Tato éra skončila s rokem 2011, kdy se zdálo, že NATO se postupně z regionu stáhne. Nedávné navýšení vojenské přítomnosti v Afghánistánu a záměr rozšířit aktivitu v Iráku vypovídají o tom, že se daný směr alespoň dočasně otáčí.  

    Americký vojenský instruktor v Iráku. (Ilustrační snímek) | foto: U.S. Marine Corps

    Stále v Afghánistánu

    Z Afghánistánu se neodchází snadno. Už prezident Barack Obama musel přehodnotit plán ponechat v Afghánistánu na konci svého působení v úřadu 5 500 vojáků, jejich finální počet byl nakonec vyšší o víc jak polovinu. Donald Trump zase v průběhu prezidentské kampaně hřímal, že kompletně stáhne americké vojáky ze země. Stačilo půl roku, aby se jeho přístup otočil o 180 stupňů.

    Nejde jen o Tálibán

    Jestli je totiž něčím Afghánistán sužován, pak hlubokou nedůvěrou občanů ve stát.... Napomáhat však do budoucna státním složkám, kterým ani vlastní občané nevěří, by bylo dlouhodobě neudržitelné.

    A příklad USA zde nefunguje pouze jako ilustrace. Ano, například Kanada či Francie všechny své vojáky z Afghánistánu stáhly (v roce 2014, resp. 2012), přítomnost NATO v zemi však pokračovala dále. V koalici 39 zemí působících nyní pod hlavičkou NATO v Afghánistánu jsou nicméně americké jednotky pilířem sine qua non. Dynamika amerického jednání tak v regionu určuje i dynamiku tamního působení NATO.

    Již v roce 2011 začal proces předávání zodpovědnosti za bezpečnost v zemi afghánským bezpečnostním složkám. Ten byl formálně dovršen v roce 2014. Ve stejný rok tak byla ukončena mise ISAF, kterou nahradila nebojová výcviková mise Resolute Support (RS). Jejím prostřednictvím jednotky NATO cvičí afghánské bezpečnostní sily, asistují s plánováním operací či poskytují patřičným institucím poradenství v oblasti managementu, rozpočtu a logistiky.

    Nový impuls

    Ačkoliv se od roku 2011 počítalo s postupnou redukcí alianční mise, rok 2017 přinesl zásadní obrat. V červnu byla schválen čtyřletý plán afghánského prezidenta Ašrafa Gháního na zvýšení efektivity afghánských sil a s tím související zlepšení podmínek pro ukončení války s Tálibánem – v praxi to znamená donutit Tálibán k vyjednávání a následně vyjednávat z pozice vítěze na bojišti. Součástí Gháního plánu je soustředit se na rozvoj kompetencí speciálních jednotek a afghánského letectva.

    Proč je nutné se začít vracet do Afghánistánu

    V návaznosti na novou Gháního strategii vyhlásil prezident Trump hned v srpnu novou strategii USA pro jižní Asii, která předpokládá větší zapojení regionálních hráčů, především Indie, do řešení konfliktu v Afghánistánu a větší důraz na aktivní zapojení Pákistánu do boje proti teroristickým organizacím sídlícím na jeho území. Stěžejním aspektem pak je, že tato strategie nedefinuje časový harmonogram setrvání USA v Afghánistánu. To je podmíněno bezpečnostní situací v Afghánistánu. USA tedy daly v létě jasně najevo, že jsou odhodlány v Afghánistánu zůstat, dokud to zkrátka bude potřeba.

    V souladu s novou strategií USA se NATO jalo upravit rozsah RS. Ačkoliv se obsahově její mandát nemění, vydatně se navyšuje její kapacita, a to téměř o čtvrtinu, na 16 tisíc vojáků. Příčina, proč je NATO potenciálně jednou nohou z Afghánistánu pryč, zatímco druhou je stále zabořena v afghánském písku, je víceméně stále stejná. Ani po sedmnácti letech se nedaří vojensky porazit, natož jen marginalizovat vliv Tálibánu v zemi. Na území ovládaném Tálibánem žije v současnosti přibližně 20 procent Afghánců. Aliance je navíc smutným svědkem stále nedostačující úrovně bezpečnostních sil země, takže výcvik jako raison d’etre působení v zemi je i nadále více než žádoucí.

    Afghánská úskalí

    NATO přitom bude do budoucna ve vztahu k působení v Afghánistánu čelit několika výzvám. Afghánské bezpečnostní složky a instituce jsou existenčně závislé na zahraniční pomoci, která ji přichází z fondů NATO, OSN a USA. NATO spravuje fond podporující afghánskou armádu, která hraje klíčovou roli v boji proti Tálibánu (finance z fondu OSN naopak proudí policejním složkám a institucím). Rozpočet je nicméně schválen pouze do roku 2020, a proto bude nezbytné, aby se členské státy co nejdříve dobraly konsenzu nad jeho budoucností. Nikdo nepředpokládá, že by se neprodloužil i za rok 2020, nicméně mnoho členů sleduje s nelibostí nátlak ze strany USA, aby následovaly principy sdílení nákladů a přispěly podstatně vyššími částkami.

    Přečtěte si související texty Martina Dunaje na natoaktual.cz:

    Letos mají rovněž proběhnout parlamentní volby, následované příští rok volbami prezidentskými. Bezproblémový průběh voleb bude přitom stěžejní pro zvýšení důvěryhodnosti státu v očích Afghánců. Jestli je totiž něčím Afghánistán sužován, pak hlubokou nedůvěrou občanů ve stát. Bohužel kvůli administrativním a technickým komplikacím se zatím zdá, že se letošní volby budou možná muset posunout o rok, což přesvědčení o neschopnosti vlády dále umocní. NATO může afghánské vládě s pořádáním voleb napomoct svým know-how či asistencí se zajištěním bezpečnosti v průběhu voleb. Napomáhat však do budoucna státním složkám, kterým ani vlastní občané nevěří, by bylo dlouhodobě neudržitelné.

    NATO ale nepůsobí pouze jako vojenský instruktor. Prostřednictvím partnerského programu pořádá školení na ministerstvech, snaží se posilovat integritu a zkvalitňuje obranné vzdělávání. Posilování administrativních kompetencí je přitom možná zásadnější než vojenský výcvik. Afghánská vláda je v mnoha důležitých oblastech takřka dysfunkční.

    Příznačnou ilustrací je například skutečnost, že afghánská letiště už měla být dávno v gesci afghánského úřadu pro civilní letectví. Afghánistánu však chybí vyškolený personál, který by byl s to chod klíčových logistických uzlů zajišťovat. Experti členských zemí NATO přitom pomohli vyškolit stovky profesionálů. Množství z nich nicméně po konci výcviku uteklo ze země. Aby zůstal Afghánistán v leteckém spojení se světem, je NATO nuceno chod letišť i dál zajišťovat samo a není výhled, že by tomu mohlo být brzy do budoucna jinak.

    Smír v rukou Afghánců

    Zároveň však NATO klíč k otevření brány míru a stabilitě v Afghánistánu v rukách nemá. Spoustu okolností a faktorů ovlivnit či napravit zkrátka nemůže. Stěžejní vliv na bezpečnostní situaci v Afghánistánu má Pákistán. Interakce s ním ze strany NATO se však doposud omezovala na nahodilá vojenská cvičení či spolupráci mezi vojenskými akademiemi. Kvůli nedávnému odstranění premiéra Nawáze Šarífa, zastánce kooperativního přístupu k Afghánistánu a NATO, se navíc prospekt urovnání napjatých vztahů s Afghánistánem či pozitivního přístupu k NATO ještě víc vzdálil.

    Stejně tak nebojová a výcviková RS může málo ovlivnit porážku Tálibánu. Naděje, že se podaří Tálibán zcela eliminovat, je navíc bláhová. Možnosti Tálibánu získávat nové rekruty se jeví nevyčerpatelné. Jen vloni bylo zabito až 16 tisíc příslušníků Tálibánu, aniž by to fungování hnutí nějak zásadně ovlivnilo. Bombové útoky jen v Kábulu stály za loňský rok a začátek roku 2018 život několik set lidí. To přitom nesouvisí pouze s jeho robustní finanční základnou či podporou ze zahraničí. Tálibán skýtá pro mnohé lákavou alternativu k neefektivnímu a nespravedlivému státnímu aparátu protkanému korupcí a nepotismem.

    Čím dál silněji se ozývají hlasy na legitimizaci hnutí a následnou reintegraci jejich členů do společnosti. Tedy nikoliv Tálibán rozprášit, ale donutit ho k vyjednávání a pak ho zapojit do smírčího procesu. První vlaštovkou těchto snah bylo uzavření míru s bývalým islamistickým velitelem Gulbuddínem Hekmatjárem, známým jako „kábulský řezník“, který už rok participuje na politickém dění v zemi.

    NATO by mělo v Afghánistánu z jedné strany fungovat jako spolehlivý partner v rozvoji strukturálních funkcí země, ať už je jím zvyšování bojových schopností armády, funkčnosti policejních složek, potírání korupce nebo dodržování vlády práva. Simultánně s tím by však mělo podporovat afghánskou vládu v jejích snahách o smíření s Tálibánem. Nikoliv pouze ve smíření jako konečném stavu, ale v cestě k němu, ve způsobech, jakými tohoto smíření dosáhnout. Pokud NATO bude fungovat pouze jako dodavatel bojového materiálu a know-how, stabilitu a rozvoj země se mu podaří prosadit pouze stěží.

    Zpátky do Iráku

    Vedle Afghánistánu je ve výhledu navýšení vojenské přítomnosti i v Iráku. V Iráku probíhala výcviková mise NATO již mezi lety 2004 a 2011, kdy byla ukončena kvůli neprodloužení garance trestní imunity pro zahraniční vojáky. O resuscitaci aktivit v zemi se rozhodlo na aliančním summitu ve Varšavě, kde se členské státy dohodly, že v reakci na žádost iráckého premiéra Haidara Abádího bude NATO opět vést výcvik iráckých bezpečnostních sil uvnitř země (výcvik do té doby probíhal v sousedním Jordánsku).

    Jak se poučit z historie?

    Při předchozí sedm let trvající misi bylo v Iráku vycvičeno na 5 tisíc vojáků, 10 tisíc policistů a byl zemi dodán vojenský materiál za 115 milionů eur. Neuběhly ani čtyři roky a irácké síly hromadně prchaly před bojovníky ISIS.

    Od počátku roku 2017 tak v Bagdádu sídlí malá skupina vojenských a civilních zástupců NATO, kteří koordinují výcvik iráckých bezpečnostních sil či vzdělávací workshopy, především na ministerstvu obrany. V zájmu dlouhodobě udržitelnosti přitom nejsou cvičeni samotní vojáci, ale potenciální instruktoři, tzv. train-the-trainer přístup, a to v oblastech jako pyrotechnika a odminování, údržba sovětské výzbroje či vojenské zdravotnictví.

    Méně je někdy méně

    Aby jisté členské státy NATO daly alianční „aktivitě“ zelenou, musela být koncipována minimalisticky a mimo rámec standardní mise. Právě to se však postupem roku ukázalo jako slabina aliančních snah. Jestli z něčeho NATO těží, je to integrované vojenské velení, které je schopné podle přesně nastavených směrnic plnit požadavky na základě politického zadání velice efektivně. Operovat ale na ad hoc bázi, ať už ve vztahu k financím, velení nebo mobilizaci sil, byl pro vojenský štáb NATO velký bolehlav. Už v průběhu podzimu se tak začalo spekulovat nad nezbytností aktivitu buď zrušit, nebo ji transformovat do standardního rámce mise.

    K tomu přispěl úspěch iráckých sil a Globální koalice proti ISIS, kterým se podařilo získat veškeré území zabrané Islámským státem v roce 2015. Díky vítězství nad ISIS se priority Koalice změnily z eliminace Islámského státu na stabilizaci a rekonstrukci Iráku. Dosavadní působení NATO v Iráku tak chtějí využít USA, které si stěžovaly na nedostatečný rozsah výcvikové mise Aliance, jež má přitom letité zkušenosti s výcvikem ať už z Balkánu nebo Afghánistánu. Sám americký ministr obrany Jim Mattis tak v lednu zaslal dopis generálnímu tajemníkovi NATO s žádostí o transformaci aktivity.

    Pouze s Koalicí, ne místo ní

    Právě role Koalice je přitom pro rozšíření aktivity na misi stěžejní. Koalice bude plnit klíčové zabezpečovací funkce a logistickou podporu pro misi NATO. Bez garance podpory ze strany Koalice by mise schválena nebyla. Zároveň má většina členských států obavu, aby potenciální mise NATO v budoucnu Koalici nenahradila. Díky Koalici totiž jednotlivé státy mohou vykonávat úlohy sjednané na bilaterální bázi, k nímž nepotřebují konsenzus zbylých 28 členů NATO. Turecko by například nikdy nepřipustilo jakékoliv výcvikové aktivity v iráckém Kurdistánu. Pod hlavičkou Koalice jsou nicméně možné. Například Turecko je přitom velkým zastáncem rozšíření aliančních aktivit v Iráku, díky nimž bude mít alespoň relativní kontrolu nad děním v zemi. Čím silnější a sebevědomější bude centrální vláda a její bezpečnostní složky, tím menší je hrozba dezintegrace státu či odstředivých tendencí iráckého Kurdistánu.

    Správná cesta vpřed?

    Všeobecným cílem mise by měla být profesionalizace iráckých bezpečnostních sil, jakkoliv vágně to zní. Při předchozí sedm let trvající misi bylo v Iráku vycvičeno na 5 tisíc vojáků, 10 tisíc policistů a byl zemi dodán vojenský materiál za 115 milionů eur. Neuběhly ani čtyři roky a irácké síly hromadně prchaly před bojovníky ISIS. Jak profesionalizovat iráckou armádu, aby se po letitém výcviku a milionech investovaných eur nerozpadla při prvním střetu s nepřítelem?

    Sýrie a Irák: transformace ozbrojených sil v přímém přenosu

    NATO by mělo daleko více dbát na dodržování principů inkluzivní, spravedlivé společnosti. Tedy snažit se předcházet strukturálním podmínkám, které vedly ke zrodu ISIS. Současně s tím by NATO mělo mít nulovou toleranci k případům korupce a klientelismu, jež zase vedly k totální demoralizaci bezpečnostních složek. Samozřejmě jako pouhý partner nemá NATO právo zasahovat do vnitřních věcí Iráku, nicméně pakliže by měly různé pandemické jevy pokračovat, své finanční i personální investice do iráckého projektu by mělo NATO raději ukončit.

    Současné politické vedení Iráku je prohlubující se spolupráci s NATO nakloněno. Posvěcení plánování nové mise ze strany iráckého premiéra Hajdara Abádího bylo pro členské státy nezbytností. Avšak Irák čekají nové parlamentní volby již v květnu a krom kandidujícího ex-premiéra Núrího Málikího se o funkce budou ucházet i předáci Lidových mobilizačních sil, milic zformovaných k boji proti Islámskému státu. Jak Málikí, tak bývalí milicionáři se k západním silám staví velice kriticky. Je tak možné, že ještě než bude mise na červencovém summitu NATO vyhlášena, nebude o ní v Iráku již zájem.

    Martin Dunaj
    autor vystudoval Bezpečnostní studia Blízkého východu, Kavkazu a Střední Asie na University of St. Andrews

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media