Naopak Bosna a Hercegovina je společně s Kosovem nejzranitelnější z pohledu možného oživení vzájemných třenic mezi jednotlivými etnickými skupinami, které mohou vést ke zhoršování sociálně ekonomických podmínek.

Není asi třeba dodávat, že velmi složitá, ale i důležitá, je vzájemná propojenost regionu, v němž vývoj v jedné jeho části má vážné dopady v části jiné. To má za následek jistou náchylnost k "samonákaze".

V březnu minulého roku Mezinárodní měnový fond (MMF) schválil Srbsku podporu ve výši 2,9 miliardy eur na překonání účinků globálního ekonomického úpadku. Úvěr, který byl především použit k posílení rezerv tvrdé měny a na snížení rozpočtového deficitu, vyžadoval, aby byly podniknuty kroky k reformě a snížení stavu pracovníků veřejné správy státu, včetně zmrazení platů a důchodů ve veřejném sektoru. Ačkoliv se země oficiálně vymanila z recese v prvním čtvrtletí 2010 (očekávaný 1,5% růst HDP v letošním roce), vnější šoky však stále podkopávají jakoukoli další obnovu.

Rychlá expanze řeckých bank v nedávných letech vystavila řecké dluhové krizi ve větší míře právě Srbsko než většinu ostatních zemí. Čtyři banky v Srbsku totiž jsou majoritně vlastněny řeckými právnickými subjekty - Alpha Bank Serbia, Eurobank EFG, Piraeus Bank a Vojvodjanska Banka – což dohromady představuje asi 16 % srbského bankovního sektoru.

Jak se šířil řecký státní dluh, ohrožovala klesající likvidita řecké úvěrové operace na celém Balkáně. Ačkoliv "stresové testy" naznačují, že řecké banky jsou nyní dobře kapitalizované, extrémně vysoký poměr úvěrů ke vkladům nevyhnutelně vede k vysoké míře opatrnosti. Jakýkoli budoucí kapitálový odliv omezí dostupnost úvěrů, zejména pro podnikání, spotřebitele a hypotéky. Existují velké pochybnosti o schopnosti srbské vlády reagovat na takový scénář a je možné, že řecká dluhová krize může negativně ovlivnit srbský finanční sektor a růstové prognózy, zejména proto, že Řecko v letech 2000 až 2008 bylo jeho druhým největším zahraničním investorem.

Srbská měna, dinár, ztratila během posledních 18 měsíců asi 32 % své hodnoty, čímž se dále nakupily ekonomické problémy země, zejména u značného počtu podniků a spotřebitelů, jejichž výpůjčky jsou denominovány v eurech. Při malém počtu exportně orientovaných podniků, které mohou prosperovat z konkurenceschopnosti, je růst exportu plynoucí z devalvace slabý. I když centrální banka intervenovala ve snaze stabilizovat hodnotu měny, pokračující spekulace naznačují, že taková akce toho moc nepřinese; pouze oslabí zásoby v tvrdé měně, které byly posíleny úvěrem od MMF.

Tyto ekonomické problémy začínají mít politické následky. Nespokojenost s vládnoucí koalicí nadále roste, neboť Srbská pokroková strana (SNS) – založená bývalým prezidentským kandidátem za Srbskou radikální stranu Tomislavem Nikolićem – soupeří s Demokratickou stranou (DS) – vedenou srbským prezidentem Borisem Tadićem – o nejoblíbenější politickou stranu Srbska. Ačkoliv je její rétorika orientovaná proevropsky, bude SNS nejspíše prosazovat tvrdší postoj k přistoupení, zejména tam, kde se to týká Kosova. SNS nadále tlačí na předčasné volby s argumentací, že současná vládní koalice naložila s ekonomickou krizí velmi špatně, což způsobilo, že 720 000 občanů žije pod prahem chudoby.

Vzhledem k tomu, že řádné parlamentní volby se mají uskutečnit až v roce 2012, je obtížné si představit, že ti nejvíce frustrovaní členové vládní koalice (jako je Strana svazu důchodců Srbska, která usiluje o zvýšení důchodů) budou ochotni, vzhledem k současné sociálně ekonomické situaci, riskovat provedení předčasných voleb. Zda-li bude SNS schopna nakonec vytvořit vládní koalici bude záviset na tom, jestli bude schopna přetavit volební účast ve volební podporu (členové opoziční strany šli volit ve všeobecných volbách v roce 2008 ve velkém počtu, ale nakonec prohráli s Tadićovou koalicí ‚Pro evropskou budoucnost") a dosáhnout dohody s Demokratickou stranou Srbska (DSS) vedenou bývalým premiérem Vojislavem Koštunicou. Avšak rostoucí základna SNS naznačuje, že už v nejbližší budoucnosti lze očekávat politický posun Srbska doprava.

Přestože je ekonomika Bosny a Hercegoviny méně vystavena potenciální řecké nákaze - vzhledem k nepřítomnosti řeckých bank - utrpěla v důsledku globálního úpadku nejvíce. Její ekonomika se v roce 2009 propadla o 3,5 % a nezaměstnanost se stále pohybuje okolo 40 %. I když systém monetární rady Bosny a Hercegoviny – podle něhož konvertibilní marka je nadále vázána na euro – má za následek, že exportní sektor státu, ač omezený, měl z devalvace eura prospěch (v prvním čtvrtletí 2010 se vývoz zvýšil o 25 %), zahraniční dluh v důsledku propadu vzrostl asi o 5 %. A co více, hodnota zahraničních přímých investic meziročně klesla asi o 25 %.

V minulém roce si Bosna a Hercegovina zajistila u MMF tříletou pohotovostní výpomoc ve výši 1,2 miliardy eur, přičemž dvě třetiny byly určeny pro Federaci Bosna Hercegovina, pro jeden ze dvou subjektů země, a třetí třetina byla určena pro Republiku srbskou. Podle testovacích podmínek MMF musí příslušné úrovně státní správy Bosny a Hercegoviny snížit své konsolidované rozpočty o celkovou částku 348 mil. eur, přičemž od Federace se očekává, že přispěje hromadnými úsporami, převyšující jednu pětinu svého rozpočtu na rok 2009.

Pokud Federace neuzákoní nezbytná opatření na omezení veřejných výdajů, může ohrozit přístup celé země k pomoci MMF. V dubnu v Sarajevu použila policie slzný plyn na rozehnání 5000 demonstrujících válečných veteránů, kteří zaútočili na budovu federální vlády kvůli nesouhlasu s plánovanými změnami v kritériích pro vyplácení benefitů. Federální premiér Mustafa Mujezinović, o jehož rezignaci demonstranti usilovali, prohlásil, že "pokud toto vše převedeme do podmínek reálného života, bude to znamenat, že pohotovostní pomoc MMF bude pozastavena, (federální) rozpočet se sníží o 335 miliónů bosenských marek (cca 171 miloónů eur) a nebudeme schopni zaplatit 400 000 důchodcům". Při ohrožené podpoře Světové banky tyto události nesou riziko, že spustí spirálu protestů dalších poškozených a zranitelných skupin.

Nadále existují pochybnosti o politické vůli a schopnosti Federace prosadit fiskální opatření MMF. Federace již dlouho pokulhávala za Republikou srbskou ve smyslu ekonomické reformy v důsledku neschopnosti zjednodušit správní předpisy a sociální transfery. Několik nedávných pokusů o privatizaci - včetně výrobce tabáku Duhana Mostar a největší farmaceutické firmy státu Bosnalijek – nevzbudilo dostatečný zájem investorů. Globální finanční krize proto měla za následek jak zvětšení, tak zjitření chyb Federace.

Nefunkčnost Federace jen ještě více kupila stávající strukturální nedostatky a zamíchala možnostmi ekonomického vývoje Bosny a Hercegoviny. Pokud by byla pomoc MMF stažena kvůli chybám Federace, pak by následná ekonomická a politická krize ztížila snahy najít vzájemně přijatelné ústavní ujednání. Vzhledem k etnickým napětím, o nichž se říká, že jsou nejhorší od konce války, existují obavy, že zhoršující se ekonomická situace může spustit vlnu sociálních protestů, které dále destabilizují stát. S ohledem na volby plánované na říjen, lze v oblasti reformy v roce 2010 očekávat jen malý pokrok, přičemž tvrdá předvolební rétorika pouze rozdmýchá třenice a fragmentaci.

V Kosovu ekonomickou tíseň demonstruje obchodní deficit ve výši asi 1,7 mld eur v roce 2009 a odhadovaná 43% nezaměstnanost. S přibližně 30 000 mladými lidmi vstupujícími na trh práce, ekonomika jednoduše není schopna vytvářet pracovní příležitosti v přiměřené míře, aby zmírnila sociální napětí. Srbsko pokračuje v bojkotu produktů s označením na celních známkách "Kosovská Republika", na rozdíl od ‚UNMIK‘ (Prozatímní správní mise OSN), jediného subjektu, který Srbsko považuje za legálně oprávněný (podle rezoluce RB OSN č. 1244) representovat Kosovo na regionálním fóru. S podezřením z údajné korupce a organizovaného zločinu, spolu s polorozpadlou energetickou a dopravní infrastrukturou, s pokračujícím odpuzováním zahraničních investic, zůstane v dohledné budoucnosti Kosovo závislé na podporách a platbách donorů.

Pokud jde o Západní Balkán, globální finanční krize jej vystavila přemíře nedostatků v jeho přechodu na ekonomiku volného trhu a při řešení nevyřešených sporů. I když Srbsko jeví známky překonávání recese, jeho dlouhodobá ekonomická obnova je nadále zranitelná v důsledku vnějších okolností. V Bosně a Hercegovině a Kosovu zatím bude rostoucí krize legitimnosti, plynoucí ze zoufalých sociálně ekonomických podmínek, i nadále vyvolávat zpolitizovanou etnickou agresivitu.

Nestabilita v jedné části regionu pravděpodobně vyvolá nestabilitu v jiné, taková je vzájemně provázaná povaha Balkánu. Vzhledem k tvrdšímu postoji několika členských států EU k dalšímu rozšiřování, riskují státy regionu ohrožení svých vlastních vyhlídek na přistoupení neochotou zbavit se své pověsti náchylnosti k nestabilitě.

Ian Bancroft
autor je spoluzakladatelem organizace TransConflict zabývající se výzkumem a projekty
na konfliktní a postkonfliktní transformace na celém Západním Balkáně
a pravidelným přispěvatelem The Guardian v oblasti Západního Balkánu