Nikoliv překvapivé, ovšem i tak velmi znepokojující
V této souvislosti je však nutné konstatovat, že krok KLDR nebyl na rozdíl od testů z roku 1998 žádným velkým překvapením. Na severokorejské přípravy upozornily s dostatečným předstihem zpravodajské služby a například v USA probíhala už několik týdnů předtím veřejná diskuse o tom, jak by administrativa měla na případný test reagovat.

Zatímco o překvapení tedy hovořit nelze, v kontextu celkového proliferačního chování KLDR je třeba považovat poslední testy za další významný a znepokojující mezník. V uplynulých letech vyšel najevo tajný severokorejský program na výrobu obohaceného uranu pro vojenské účely, ze země  byli vypovězeni inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a v lednu 2003 KLDR odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). V únoru 2005 pak oficiálně přiznala vlastnictví jaderných zbraní, přičemž šestistranná diplomatická jednání, která měla problematiku jejího jaderného programu řešit, posléze zcela zablokovala. V této situaci by hrozbu, kterou severokorejské programy zbraní hromadného ničení představují, úspěšný test Taepodong 2 ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě dále významně zvýšil.

Tato hrozba by byla o to větší, že vzhledem k severokorejské izolaci a důrazu ze strany režimu o co největší utajení není v zásadě nic určitého známo o severokorejské jaderné strategii, doktríně či válečných plánech. V současnosti převažuje názor, že severokorejský režim vnímá jaderné zbraně a jejich nosiče především jako prostředky k zajištění bezpečnosti a přežití. Severokorejské balistické střely vybavené jadernými a chemickými hlavicemi by v takovém případě představovaly primárně defenzivní zbraně, jejichž hlavním úkolem by bylo odstrašit případné protivníky od zahájení vojenských akcí nebo je přimět k přerušení a ukončení již započatých vojenských operací.

Jako další možný motiv těchto severokorejských zbrojních programů se uvádí snaha režimu demonstrovat technologickou vyspělost země, a tímto způsobem posílit svou prestiž v očích obyvatelstva.

Přinejmenším do konce studené války bylo ovšem hlavním cílem KLDR „vítězné sjednocení obou částí poloostrova.“ Vývoj na Korejském poloostrově byl v tomto období ve znamení severokorejských vojenských provokací, atentátů, únosů a pokusů o infiltraci území jižního souseda. Ani po skončení studené války se KLDR cíle „vítězného sjednocení“ oficiálně nevzdala a výzbroj a organizace severokorejských ozbrojených sil má nadále výrazně ofenzivní charakter. Vzhledem k těmto faktům a při nedostatku dalších hodnověrných informací proto nelze ani vyloučit, že programy vývoje jaderných zbraní a jejich nosičů mají posílit útočné schopnosti severokorejských ozbrojených sil.

Kromě toho jaderné zbraně a jejich nosiče dávají KLDR už nyní značný vyděračský potenciál, který by uvedením střel Taepodong 2 do plně operačního stavu dále vzrostl. O to vyšší by pak totiž mohla být cena, kterou by KLDR mohla požadovat za případné odstoupení či jen pozastavení některého ze svých programů. Současně by dále vzrostla její atraktivita jako významného exportéra raketových technologií, jehož zákazníky byly v minulosti státy jako Sýrie, Írán či Libye.

Je také možné, že kromě jednoho či více z výše zmíněných dlouhodobých motivů bylo bezprostředním cílem KLDR vymanit se z hospodářského tlaku, kterému musí čelí za své proliferační aktivity ze strany USA a jejich spojenců. Kromě zastavení dodávek topného oleje, se USA podařilo v minulých letech dosáhnout zmrazení několika severokorejských kont v zahraničních bankách a zakročit proti některým snahám o získání důležitých technologií a surovin pro její programy zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a dalším nelegálním aktivitám KLDR (padělání amerických dolarů, obchod s drogami aj.). Lze si představit, že v případě úspěšného testu Taepodong 2 by mohla KLDR žádat výměnou za zastavení raketového programu právě okamžité zastavení těchto operací namířených proti režimu.

KLDR její sázka na raketový test nevyšla, avšak stále drží několik trumfů
V této chvíli se zdá, že sázka na raketové testy KLDR v krátkodobé perspektivě nevyšla. Neúspěšný test Taepodong 2 její vyděračský potenciál nikterak neposílil a navíc testovaná střela selhala krátce po startu, takže KLDR pravděpodobně získala jen velmi málo potřebných technických informací pro další vývoj svého raketového programu. Navíc velmi dobře zafungovala americko-japonská spolupráce, když se oběma zemím podařilo za podpory Velké Británie a řady dalších spojenců  prosadit v OSN jednomyslné přijetí rezoluce, která všem členům OSN zakazuje prodávat KLDR materiály a technologie pro její programy zbraní hromadného ničení a nakupovat od ní rakety a zakázané zbraně a technologie.

Předčasný optimismus ovšem zatím není na místě. Už dlouhé roky KLDR udržuje USA a jejich spojence v regionu v šachu představou obrovských civilních ztrát, které by si jakýkoliv vojenský konflikt s KLDR vyžádal. Neúspěšný test Taepodong 2 na tom nic nezměnil. Úspěch zbývajících střel naopak potvrdil, že korejské programy raket krátkého a středního doletu jsou poměrně vyspělé. Představa desítek severokorejských chemických či dokonce jaderných hlavic dopadajících v případě vojenského konfliktu s KLDR na japonská města a tamní americké vojenské základny tak zůstává nepříjemně reálnou.

Dění v OSN navíc ukázalo, že Čína nemá zájem vyvíjet příliš velký tlak na KLDR. Projevilo se to už v tom ohledu, že pro odpor Číny a Ruska nebyla rezoluce přijata na základě kapitoly 7 Charty OSN, což může při jejím případném vynucování přinést v budoucnosti spory o její interpretaci. Vzhledem k tomu, že díky mimořádně silné hospodářské a energetické závislosti KLDR na Číně, je tato asi jediným státem, který by mohl severokorejský režim poměrně rychle přimět ke změně jeho politiky, nějaký skutečně zásadní posun v severokorejském proliferačním chování nelze pravděpodobně, přinejmenším v krátkodobé perspektivě, čekat.

Petr Vilímek
autor je interním doktorandem na
Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií
Fakulty sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně