Na krátký dotazník týkající se americké protiraketové základny nám odpověděli dva političtí představitelé – Richard Sequens, plzeňský senátor za US-DEU a předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a Antonín Seďa, poslanec za ČSSD a místopředseda sněmovního Výboru pro obranu. Analytické hodnocení přidali tři odborníci z akademické sféry politických a bezpečnostních studií – Pavel Přikryl a Karel Svoboda z Asociace pro mezinárodní otázky a Oldřich Bureš z Metropolitní univerzity Praha.

Důsledky vybudování základny na bezpečnost České republiky vnímají téměř všichni dotazovaní jako poměrně zastřené a předem obtížně hodnotitelné. Richard Sequens se přiklání spíše ve prospěch užitečnosti základny, oproti němu Antonín Seďa je k ní spíše skeptický, a to i vzhledem k nedostatečné ukotvenosti projektu ve strukturách NATO a EU. Analytici se potom přiklánějí ve prospěch základny. Zejména kvůli hrozbám, které mohou nastat v budoucnu a na které by v případě nepřipravenosti nebyl čas efektivně reagovat.

Rusko-americká dimenze protiraketové obrany v ČR přináší další střet. Političtí představitelé se drží obecných argumentů – Richard Sequens: „Základna by měla rusko-americké vztahy teoreticky spíše zlepšit, neboť reaguje na hrozby, kterým čelí obě velmoci.“ Naproti němu Antonín Seďa očekává zhoršení rusko-amerických i česko-ruských vtahů. V jednání mezi ruskou a americkou stranou o ruských inspekcích vidí potom potencionální hrozbu „jednání o nás bez nás.“ Analytici se naopak pokoušejí nahlédnout na tuto problematiku více zblízka a přinášejí několik závěrů: ostrá rétorika spojená se základnou je (1) určena pro ruské občany minimálně stejně jako pro svět, a to i z důvodu snadnější politické rošády Putin – Medveděv; (2) součástí standardního střídání lepších a horších vztahů mezi Washingtonem a Kremlem, během něhož se obě strany snaží vytěžit z nových situací co nejvíce; a (3) průvodním rysem obtížného ruské vyrovnávání se s faktem, že střední Evropa již nepatří do jeho sféry vlivu.

Co se týká vztahů se sousedními státy České republiky, panuje mezi všemi dotazovanými shoda. Podle dotazovaných není kromě populistických kroků stran z okraje politického spektra u sousedů americká základna leckdy ani téma, natož pak problém. Pochopitelně s výjimkou Polska.

Politici se shodují na tom, že by případné odmítnutí základny (zvláště pak v procesu ratifikace) ochladilo vztahy České republiky se Spojenými státy. Další důsledky jsou ale obtížně předvídatelné. Podle Richarda Sequense by mohlo dojít k posílení amerického unilateralismu, Antonín Seďa naopak tvrdí, že by se otázka protiraketové obrany mohla v důsledku krachu bilaterálních jednání přesunout na širší multilaterální rámec platformy NATO. Analytici vyzdvihují samotnou možnost České republiky rozhodnout se (Karel Svoboda v narážce na analogii s rokem 1968) a spíše než důsledky rozhodnutí, ať už bude jakékoliv, vidí v této situaci příležitost jasně definovat a ukotvit českou zahraniční politiku.

Otázka referenda opět dotazované rozdělila. Antonín Seďa je rozhodně pro referendum předcházené informační kampaní, Richard Sequens kvůli zachování stability kontinuity české zahraniční a bezpečnostní politiky referendum nepodporuje. Analytici pak shodně referendum odmítají, Karel Svoboda dokonce vnímá požadavek referenda jako nebezpečný populismus. Analytici ovšem zdůrazňují důležitost diskuse s občany a podporu jejich informovanosti o projektu a jeho důsledcích.

Přínos pro další české subjekty vidí všichni dotazovaní spíše omezeně. Spolupráce českých firem na výstavbě či chodu základnu poskytne ve srovnání se soukromými investicemi zcela minimální počet pracovních příležitostí. To ovšem neplatí pro možnosti, které v důsledku americké přítomnosti vyvstanou pro Armádu České republiky a českou vědu a výzkum.

K otázce podmínek přijatelnosti, či nepřijatelnosti byly odpovědi opět poměrně rozdílné. Antonín Seďa požaduje kladný výsledek referenda, co největší zapojení protiraketové obrany pod struktury NATO a zejména důkladné přezkoumání hrozeb, na které by základna měla reagovat. Richard Sequens se soustředí zejména na otázku územního režimu základny, který by musel bez výjimky podléhat českému právnímu řádu. Podobně Karel Svoboda a Oldřich Bureš, který navíc přidává požadavek podrobné specifikace mechanismu informovanosti české strany o chodu základny v reálném čase, a to zejména během krizových situací. Pavel Přikryl se vedle již zmíněné nutnosti vyjasnění právního charakteru území základny vyjadřuje k potřebě „euroatlantické“ podoby obranného systému, tedy aby účinně chránil celé společenství a nikoliv jen území USA.

Závěrem by se dalo říci, že dotázaní političtí představitelé potvrdili trend posledních let, a sice balancování mezi odpovědností ke spojencům a nelibostí voličů. Vedle obvyklých obecných tvrzení se ale podařilo získat poměrně konkrétní vyjádření, a to zejména v otázce osobních podmínek přijatelnosti základny. Vhodným doplněním jsou stanoviska analytiků, kteří se soustředili spíše na vybrané dimenze problematiky a některé její důsledky, které „nejsou obvykle příliš vidět“, popřípadě je jejich faktický obsah mírně redukován dlouhotrvající mediální diskusí. Převládajícím trendem je potom přesvědčení o prospěšnosti (respektive spíše abstraktní škodlivosti) základny pro ČR (bez výjimky mezi analytiky, z politiků Richard Sequens), či smíření se s její pravděpodobnou budoucí existencí a snahou o získání posledních politických bodů na tomto tématu.

Plné znění dotazníků: