Originální znění dokumentu nalezete zde

Po skončení studené války bude již potřetí strategická koncepce Severoatlantické aliance veřejně dostupným dokumentem. Poslední dvě koncepce byly schváleny a zveřejněny v roce 1991 a 1999. Tentokrát je i samotná diskuze a proces přípravy strategické koncepce bezprecedentně otevřen veřejnosti. Mnozí z členů skupiny expertů jmenovaných loni v létě generálním tajemníkem Rasmussenem navštívili od té doby několikrát i Prahu, účastnili se nejen konferencí a odborných konzultací, ale poskytovali rozhovory médiím. Diskuze o novém strategickém dokumentu Aliance je příležitostí jak pro českou bezpečnostní komunitu, aby dohnala nedostatečnou debatu o smyslu našeho členství v NATO, tak pro širší veřejnost, aby se blíže seznámila s principy fungování Aliance. Deficit informované bezpečnostní debaty se nám v posledních letech opakovaně vracel při jednání o podílu na aliančních misích i při debatě o zapojení do protiraketové obrany.

Související text na nato.idnes.cz: NATO nebude světovým četníkem, naznačila vývoj "Skupina moudrých”

Co tedy můžeme od strategické koncepce očekávat? Strategická koncepce je výkladem toho, co znamená Washingtonská smlouva v aktuálních bezpečnostních podmínkách. Podobně jako slavná Harmelova zpráva z roku 1967 i zpráva Madeleine Albrightové a jejího týmu znovu potvrzuje platnost základního úkolu Aliance poskytovat kolektivní obranu svým členům. Nové ujištění o platnosti tohoto závazku je první důležitou zprávou nejen pro naší zemi a další "mladší" spojence ale též i pro "staré" členské země.

Další texty týkající se nové strategické koncepce NATO naleznete ve speciální příloze natoaktual.cz

Zpráva velmi realisticky a plasticky popisuje vztah NATO a Ruska. Obě strany mají zájem na spolupráci a partnerství a zároveň mají vzájemně pochybnosti o záměrech druhé strany. Na ruské straně to lze názorně demonstrovat na nejnovější vojenské doktríně, která rozšiřování vlivu NATO v post-sovětském prostoru vnímá jako nebezpečí, ale zároveň jedním dechem deklaruje potřebu partnerských vztahů Ruska s NATO. Nelze se divit, že podobně ambivalentní vztah mají i členské státy NATO. Autoři zprávy dobře vystihli potřebu potvrdit základní poslání Aliance v oblasti kolektivní obrany. Bez tohoto ujištění nelze očekávat, že spojenci budou bezvýhradně podporovat potřebnou spolupráci s Ruskem v oblastech společného zájmu.

Zpráva expertů upozorňuje na nebezpečí nedostatku zdrojů, krácení výdajů na obranu v Evropě. Už dnes většina evropských spojenců nemá dostupné zdroje, aby svou bezpečnost zajišťovala autonomně a v důsledku ekonomických problémů to platí dvojnásob. Kamenem úrazu pro ty spojence, kteří jsou zároveň členy Evropské unie, je možná duplicita obranných iniciativ v EU a NATO. Vzhledem k dosud vnitřně "neusazené" situaci po přijetí Lisabonské smlouvy je příznačné, že vztahům EU a NATO se zpráva expertů věnuje minimálně. Míč je na straně EU.

S výjimkou Francie a Velké Británie evropské členské státy NATO nedisponují armádou schopnou celého spektra úkolů, ale spoléhají na kolektivní úsilí ve spolupráci s dalšími jednotkami. Specializace je tak pro ně klíčem k efektivnímu využití dostupných zdrojů, ale pouze za podmínky, že se bude možné spolehnout na další spojence. Proto je věrohodnost Aliance ve společném zájmu jejích členů.

Jde zkrátka o to, aby NATO zůstalo relevantním nástrojem vůči aktuálním bezpečnostním hrozbám a rizikům. Zpráva expertů klade v tomto ohledu určité meze nerealistickým očekáváním, která by mohli někteří spojenci a partneři Aliance mít. Zpráva doporučuje chápat NATO jako "regionálního hráče na globální scéně". NATO není a nechce být "globálním policajtem". Na druhé straně zpráva vyjadřuje vědomí, že ve vzájemně propojeném globalizovaném světě nemůže NATO obranu před možnými ohroženími jednoduše geograficky vymezit severoatlantickým prostorem.

Strategické dokumenty by měly mít dlouhodobou platnost. Zároveň je obtížné odhadnout, jak se budou vyvíjet a jak budou relevantní některé nové či vznikající hrozby. Proto je velmi důležité, že NATO je organizace kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy, ale rovněž skýtá politickou platformu pro konzultaci ohledně možných rizik podle článku 4. Každý člen Aliance má právo navrhnout bezpečnostní konzultace v situaci, kdy se bude cítit ohrožen, třebaže dnes nelze taková rizika předvídat a ani strategická koncepce s nimi nepočítá.

Přečtěte si další původní texty Jiřího Schneidera pro natoaktual.cz: Česká diskuse o nové strategii NATO začala Proč se stále nedokážeme shodnout na zahraničně-bezpečnostní politice?

Zpráva dává jasné slovo v oblasti jaderné politiky: jakákoli změna rozmístění jaderných zbraní v Evropě by měla být konsensuálním rozhodnutím všech spojenců.

Snižování významu jaderných zbraní, o něž usiluje americká administrativa, by mělo jít ruku v ruce s budováním aliančního protiraketového štítu. V tomto bodě zpráva sice předjímá zatím neexistující shodu mezi spojenci, ale je v souladu s dosavadním postojem české vlády, která usilovala o to, aby protiraketová obrana byla projektem v rámci NATO.

Zpráva expertů není návrhem strategické koncepce, ten bude vznikat během příštích měsíců na stole generálního tajemníka. V mnoha ohledech však vymezuje oblast, kde se rýsuje soulad mezi spojenci. Je to solidní základ další diskuze. Z českého pohledu by nebylo špatné, kdyby strategická koncepce, která má být schválena na podzim v Lisabonu, nesla významné stopy zprávy expertů.

Jiří Schneider
autor je programovým ředitelem PSSI