Proxy (neproxy) válka na pozadí aktuální situace v Sýrii

20. dubna 2018  7:38
Jan Paďourek
Současná situace v Sýrii byla vyprovokovaná režimem prezidenta Bašára Asada a jeho účelovými spojenci (v tomto případě Ruskem a Iránem) tím, že došlo k použití zakázaných bojových chemických látek proti civilnímu obyvatelstvu ve městě Dúmá. To vyprovokovalo vojenskou reakci západní koalice v čele s USA (společně s Velkou Británií a Francií).  
Odpálení střely Tomahawk na cíl v Sýrii z americké lodi USS Monterey (14. dubna 2018) | foto: DVIDS

Spojené státy, jako jeden z klíčových účastníků proxy války v Sýrii, tímto v cyklicky ročním období přerušily svou deklarativně „pasivní“ účast v syrském konfliktu. (Počátkem dubna 2017 podnikly Spojené státy cílený letecký útok na vládní leteckou základnu syrského režimu aš-Šajrát v provincii Homs. Jednalo se o první vojenskou akci USA proti režimu Bašára Asada v tomto konfliktu. Tím Spojené státy krátkodobě přerušily své aktivity v rámci tzv. proxy války a otevřeně vstoupily do bojových akcí. I před rokem se jednalo o podezření z nezákonného použití chemických zbraní Asadovým režimem.)

Tři země, tři názory, jeden zásah

Legitimitu západní vojenské reakce zvyšuje především složení koalice USA – Velké Británie – Francie. Všechny tři země mají aktuálně odlišný zahraničněpolitický akcent ve spolupráci s Ruskem.

Americké rakety s raketami Francie a Velké Británie zcela transparentně, přiznaně a aktivně zasáhly území Sýrie. Následná ostrá polemika mezi jednotlivými stranami konfliktu, ale i diskuse v mnohých světových parlamentech, vládách nebo médiích o relevanci a legitimitě západní reakce, resp. o věrohodnosti tvrzení, že Asadův režim skutečně použil chemické zbraně, vybízí k několika možným závěrům:

  • Vojenská reakce Západu v Sýrii byla vynucena tak závažnými okolnostmi, že již nebylo možné takové zločiny nečinně tolerovat (navíc se jednalo o opakované flagrantní porušení pravidel ze strany režimu Bašára Asada v syrském konfliktu použitím zakázaných chemických zbraní). Za těchto okolností by ze strany Západu nebylo taktické nadále působit v konfliktu „pouze“ jako proxy účastník, tj. pouze jako pasivní podporovatel protiasadovských sil. Západní vojenskou odpověď Asadovi lze pochopitelně chápat i jako jasné varování všem dalším, kteří by se o podobná zvěrstva pokoušeli v budoucnu.
  • Diskuse, zda vlády USA, Velké Británie a Francie v Sýrii zasáhly legitimně, považuji za účelové i na pozadí toho, co se zde odehrálo a co bylo prezentováno již jen ve veřejně dostupných zdrojích: v syrské Dúmě zemřelo několik desítek lidí, včetně dětí, kteří byli zasaženi látkami, které u některých způsobily smrt. Bylo povinností podezřelých z použití chemických látek (v tomto konstatování vedle Sýrie i Ruska) zajistit okamžitý přístup nezávislých inspektorů OPCW na místo činu, aby se vzniklé podezření vyšetřilo. Syrské a ruské síly však přístupu mezinárodní kontrolní mise nejrůznějšími záminkami bránily, čímž se prohloubilo podezření o snahách eliminovat přímé důkazy. Konstatování o zaminování prostoru, a tudíž ochraně mezinárodního kontrolního týmu, opět vyznívá spíše účelově, jednak proto, že je v silách syrských i ruských jednotek bezpečný průchod na místo kontroly okamžitě zajistit, ale i proto, že se v oblasti bez problémů pohybovali pracovníci nejrůznějších televizních štábů. 
  • Legitimitu západní vojenské reakce zvyšuje především složení koalice USA – Velké Británie – Francie. Všechny tři země mají aktuálně odlišný zahraničněpolitický akcent ve spolupráci s Ruskem. Vedle spíše schizofrenního amerického postoje, lavírujícím mezi tvrdou rétorikou, sankcemi a touhou organizovat summity na nejvyšší úrovni zde existuje prohlubující se „britsko – ruská studená válka“ již podruhé zapříčiněná otravou bývalých ruských občanů na území Spojeného království a s důvodným podezřením na účast Ruska. Přístup Francie je v tomto kontextu ještě více odlišný, neboť oficiální Paříž je vůči Moskvě velmi pragmatická a v některých ohledech až vstřícná. Proto i bez znalosti zpravodajských informací nebo jiných neveřejných informací, které při rozhodování o západním zásahu rozhodovaly, si dovoluji pochybovat, že by bez jasných důkazů proti asadovskému režimu o použití chemických zbraní tato koalice vůbec vznikla. Je spíše nepravděpodobné, že by vlády ve Washingtonu, v Londýně a v Paříži takto riskovaly velkou mezinárodní blamáž. Zvláště přítomnost francouzských vojenských sil v zásahu je z mého hlediska ve validitě tohoto konstatování nejsilnější.
  • Lze také předpokládat, že Asadův režim, i v tomto případě podporovaný Moskvou a Teheránem, testoval reakci Západu v čele s USA použitím zakázaných chemických zbraní a vymezoval si tak prostor, kam až se dá zajít. I když byla západní raketová odveta v Sýrii velmi přesně cílena mimo vojenskou lokaci syrských spojenců (zde nejvíce ruských) s cílem zničit nebo poškodit syrskou výrobu chemických zbraní, spojenecké rakety dopadaly i v relativní blízkosti ruských jednotek. Tato skutečnost opakovaně ilustruje, že je velmocenské postavení Ruska, na rozdíl od Sovětského svazu v dobách studené války, značně oslabené, neboť taková konfrontace mezi SSSR a USA by nebyla možná bez nedozírných následků nebo dokonce s vysokým rizikem přímého válečného konfliktu. V kontextu řečeného a v logice ruské zahraniční a bezpečnostní politiky i někteří významní ruští činitelé přiznávají mezinárodní izolaci Ruska s potencionálem jejího dalšího dlouhodobého prohlubování. (pro ilustrativní článek z pera Vladimira Surkova, bývalého kremelského ideologa, že Rusko již v r. 2014 ukončilo 400 leté snahy integrovat se se Západem a čeká ho dlouhé období osamocení, viz. Surkov Vladimir, Odinočestvo polukrovki (14+), In Russian in Global Affairs, č. 03-04/2018, www.globalaffairs.ru)
  • Popisovaná syrská krize znovu demonstrovala problematické postavení, nízkou relevanci a téměř nulový vliv Rady bezpečnosti OSN, která častým využíváním nebo spíše zneužíváním práva veta fakticky znemožňuje takto nebezpečné mezinárodní problémy účinně řešit.

Podle aktuálně zveřejněných zpráv prezident Donald Trump zvažuje odchod amerických vojenských jednotek ze Sýrie. Takové rozhodnutí není zcela v souladu s politikou amerických klíčových evropských spojenců a koliduje s jejich snahami řešení blízkovýchodní krize. Pod argumentací a tlakem především Francie, Bílý dům prozatím rozhodnutí o odchodu ze Sýrie odložil. Pokud však k realizaci tohoto kroku dojde, vše nasvědčuje tomu, že se syrský konflikt dále prodlouží znovu za neaktivní účasti rozhodujících světových velmocí.

Účast při řešení této dlouhodobé krize bude z americké strany znovu spíše zástupná. Velké světové velmoci tak různými formami, a ne vždy transparentně, budou podporovat jednu ze stran konfliktu. Při tomto vývoji se aktuální „neproxy válka“ v Sýrii rychle vrátí k původní variantě učebnicově ukázkového typu proxy konfliktu.

Jan Paďourek
autor je bývalým náměstkem ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) pro analytiku a zahraniční vztahy, nyní působí na Policejní akademii a spolupracuje s CEVRO Institutem

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.