Hlavními kandidáty na umístění této základny jsou pro americkou administrativu Polsko a Česká republika. Obě atlanticky zaměřené země zmiňují zapojení do protiraketové obrany jako dlouhodobou ambici ve svých strategických dokumentech (Národní bezpečnostní strategie byly v obou státech schváleny v roce 2003) a vedou o možné participaci v americkém systému BMD (Ballistic Missile Defence, zkratka používaná od nástupu Bushovy administrativy v r.2001) konzultace již od r.2002. Důležitou součástí této problematiky je ovšem také veřejná debata. Jaká je situace v těchto zemích a jak vypadala  u dalších evropských spojenců (V.Británie a Dánska) zapojených do systému BMD formou radarových stanic?

Česká republika
Veřejná, expertní či politická debata o protiraketové obraně je prozatím minimální. Možná zde byla celkem pochopitelná snaha vyhnout se přílišné politizaci této otázky před červnovými volbami. S rozmístěním cizích vojáků či základen musí souhlasit nadpoloviční většina všech poslanců i senátorů a situace tak na základě výsledků těchto voleb nebude jednoduchá. Pouze ODS se dlouhodobě vyslovovala pro jednoznačnou podporu americkému projektu BMD. Její potenciální koaliční partneři nejsou vůči americkému plánu již tak pozitivně nakloněni – Strana zelených (SZ) dlouhodobě kritizuje americkou bezpečnostní politiku Bushovy administrativy a její jednostranné kroky, v rámci KDU-ČSL má silnou pozici pacifistické křídlo. U levice je situace pro BMD ještě nepříznivější. KSČM jakoukoliv americkou základnu na českém území odmítá, politika ČSSD je prozatím nejasná. Na jedné straně její ministři (především J.Tvrdík) tato jednání iniciovali a premiéři z řad ČSSD vycházeli pravidelným konzultacím vstříc, ale nyní již nebude mít ČSSD vládní zodpovědnost a její politika se může změnit. Také v jejích řadách je silné antiamerické jádro. O něco pozitivněji by u politických stran měl být vnímán alianční projekt ALTBMD.

Také veřejnost se může k výstavbě protiraketové základny či radaru včasného varování nebo naváděcí stanice postavit negativně, viz. Stále probíhající protesty místních obyvatel proti výstavbě modernizovaného radaru NATO nedaleko bojiště u Slavkova. Jakmile bude česká vláda oficiálně požádána, česká veřejná diskuze k tomuto tématu bude muset začít.

Polsko
Polská debata je minimálně za poslední rok mnohem živější a hlubší nežli ta česká. Polský Sejm již v lednu 2004 zorganizoval slyšení o otázce protiraketové obrany před Výborem pro národní obranu, v jehož rámci vystoupili zástupci polského ministerstva obrany, zahraničí a generálního štábu. Polští autoři vydali na téma protiraketové obrany v letech 2003-2005 tři knihy a desítky článků v odborných periodicích (Polska zbrojna) i denících. Na podzim 2005 se po ustavení nové vlády vedené stranou Právo a spravedlnost (PiS) dostalo téma protiraketové obrany dokonce do vládního prohlášení. Projekt BMD získal také zastánce v osobě ministra obrany, jímž se stal Radoslaw Sikorski, který emigroval z Polska v 80.letech, po tudiích na Oxfordu zakotvil v Americe a před svým návratem působil v předním konzervativním think-tanku American Enterprise Institute. Zatímco předcházející polská levicová vláda vedla konzultace s USA, ale odmítala se pouštět do veřejné obhajoby možného polského zapojení do projektu BMD, od podzimu 2005 se situace v Polsku změnila. Na stránkách deníků Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita i odborných periodik se rozvinula široká debata o přínosech a možných rizicích zapojení Polska do BMD, výraznou se také stala antiruská karta. Tu ještě paradoxně zvýraznily zastřené hrozby pronesené na adresu středoevropských států náčelníkem ruského generálního štábu gen. J.Balujevským a ministrem obrany S.Ivanovem. V Polsku se také podařilo podepsat memoranda o porozumění mezi Polským ústavem telekomunikačního výzkumu a Boeingem i Lockheed Martinem, která umožní případné technologické zapojení polských partnerů do projektu, který by jinak Polsku mohl přinést především omezené investice do infrastruktury (přístupové silnice, místní letiště, specializované služby) v nejbližším okolí protiraketové základny.

Velká Británie
Tradičně silný americko-britský „zvláštní vztah“ v bezpečnostní oblasti je určující i pro otázku protiraketové obrany. Británie je spojena s USA v oblasti protiletecké (a v širším smyslu tedy i protiraketové) obrany skrze radarovou stanici ve Fylingdales. Radar včasného varování zde funguje již od roku 1963, jeho poslední modernizace k pokrytí 360´ prostoru proběhla v roce 1992. Podle nejnovější mezivládní dohody by měl být dále modernizován, tak aby se mohl plnohodnotně zapojit do amerického projektu BMD a poskytnout sledovací a naváděcí informace (tedy kvalitativně vyšší stupeň zapojení, navíc výrazně aktivního charakteru).

Původní postoj vůči americkému projektu NMD byly mnohem opatrnější, Británie nebyla nadšená ze záměru Bushovy administrativy vypovědět Smlouvu ABM s Ruskem, neboť se obávala možné obnovy závodů ve zbrojení, které by nutně znamenaly tlak na modernizaci britského jaderného arsenálu. Zároveň Británie chtěla co možná největší otevření systému MD vůči Evropě a participaci evropských spojenců, resp. Přenesení celého projektu do NATO. V neposlední řadě je Británie jednou z mála evropských zemí, která má určité technologické kapacity využitelné pro projekt BMD v rámci koncernu BAE Systems (po akvizici Marconi Electronic v roce 1999).

Britská vláda se také pokusila jako jediná v Evropě zahájit veřejnou debatu o otázce MD, když v prosinci 2002 publikovala „Public Discussion Paper“ ministerstva obrany, který informoval o celém systému MD, jeho možných rizicích a pozici vlády vůči nim. Následovala několikaměsíční debata v příslušných parlamentních výborech, která se přenesla také na akademickou a nevládní úroveň, kde se těmto otázkám dlouhodobě věnuje několik subjektů (např. BASIC). V červnu 2003 také zahájilo provoz britské Středisko protiraketové obrany, financované vládou a obranným průmyslem, s cílem poskytnou pravidelný kontakt britských úřadů a firem s americkou Agenturou pro protiraketovou obranu.
 
Dánsko
Dánské zapojení do amerického projektu BMD je podobně jako v britském případě dané dlouholetým provozem radarové stanice, tentokrát na území Grónska u letecké základny v Thule. Poté co americká vláda požádala na konci roku 2002 o modernizaci tohoto radaru včasného varování, tak aby mohl být plnohodnotně zapojen do systému BMD, slíbil v polovině prosince 2002 dánský ministr zahraničí Per Stig Moeller otevřenou debatu s grónskou autonomní vládou o této otázce (dánská vláda je i po rozšíření grónské autonomie zodpovědná za otázky zahraniční a obranné politiky Grónska). Ta nakonec obsáhla velmi živou diskuzi v dánském i grónském parlamentu, poskytla prostor pro dánské i zahraniční experty na otázky MD a vyvrcholila v květnu 2004 souhlasem příslušných dánských i grónských úřadů a 6.srpna 2004 slavnostním podpisem za účasti amerického ministra zahraničí C. Powella přímo na území Grónska.

Základem dánského souhlasu se stala obranná smlouva uzavřená s USA v roce 1951, na jejímž základě byla u letecké základny v Thule v letech 1958-1960 Američany vybudována radarová stanice včasného varování. Pokus o její modernizaci v roce 1987 vedl ke konfliktu místních grónských úřadů s centrální dánskou vládou , který se v roce 1996 dostal cestou formální žaloby až před dánský Nejvyšší soud. Výsledná dohoda o modernizaci radarové základny pak byla vyjednávána již za účasti grónských úřadů, které si vymohly řadu ústupků ze strany USA a lepší finanční podmínky. Vlastní debata se pak odehrávala především na půdě parlamentu a dotkla se kromě citlivých otázek dánsko-grónského vztahu i širších souvislostí v rámci NATO, mezinárodní bezpečnosti a bilaterálního vztahu s USA.

Další kroky se dají očekávat na konci léta či na podzim 2006, kdy by měla americká administrativa oficiálně nabídnout možnost zapojení do projektu BMD některé středoevropské zemi. Zároveň bude pokračovat i alianční debata poté, co byla 10.5. schválena Severoatlantickou radou „NATO ALTBMD Feasability Study“. Další kroky musí učinit členské státy NATO, zřejmě již v průběhu summitu NATO v Rize v listopadu 2006. Do té doby by mělo být jasněji i na české politické scéně.

Radek Khol
Ústav mezinárodních vztahů