A to především proto, že se Richard Sulík už před volbami vyloučil, že by mohl vstoupit do jedné vlády se Směrem Roberta Fica a podle mínění většiny slovenských politologů právě díky tomuto jasně odmítavému stanovisku vůči Ficovi získal mezi opozičními stranami největší počet hlasů. To se v demokracii stává.

Pro Kotlebu je NATO agresivní pakt

Největším šokem voleb je samozřejmě zisk více než osmi procent hlasů pro Lidovou stranu Naše Slovensko banskobystrického župana Mariána Kotleby. Do slovenského parlamentu se tak poprvé od roku 1989 probojovala otevřeně protisystémová neofašistická strana, která zásadně zpochybňuje zahraničně-politickou orientaci Slovenska a její demokratický ústavní systém. Jen jednou, v roce 2002, se do parlamentu dostala Komunistická strana Slovenska, která na Slovensku sdružuje skalní příznivce starých pořádků, ale ani KSS nešla ve svých programových dokumentech zdaleka tak daleko jako Kotlebova strana.

Lidová strana Naše Slovensko označuje Severoatlantickou alianci za agresivní pakt, žádá vystoupení Slovenska jak z NATO, tak z Evropské unie a otevřeně podporuje politiku ruského prezidenta Vladimíra Putina, ruskou okupaci Krymu a svrženému ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi Kotleba dokonce napsal osobní dopis, v němž mu vyjádřil svoji podporu.

Kotleba tak zcela zapadá do spektra proruských ultrapravicových sil v zemích Evropské unie, které Kreml přímo či nepřímo podporuje a s jejichž pomocí destabilizuje v posledních třech letech západoevropské demokracie.

To, co činí úspěch Mariána Kotleby ještě varovnější, je fakt, že tato strana dokonce zvítězila mezi slovenskými prvovoliči, když mezi touto nejmladší skupinou Slováků, jež přišli v sobotu k volebním urnám, získala Lidová strana Naše Slovensko asi čtvrtinu všech hlasů. Z hlediska slovenské vnitřní bezpečnosti je pak velice nebezpečná tendence Kotlebovy strany zakládat polovojenské formace, které po vzoru maďarského neonacistického Jobbiku mají „nastolit pořádek“, a to především v romských osadách na východě Slovenska a ve městech, kde žije větší počet Romů.

V posledním půlroce je samozřejmě hodně vysoko na agendě slovenských neofašistů, otevřeně se hlásícím k tradicím Slovenského štátu, šíření antiimigrační hysterie a varování před zcela smyšleným nebezpečím islamizace Slovenska.

Rozpory s jádrem EU

Pokud by Marián Kotleba byl jedinou protizápadní a protiunijní stranou ve slovenském parlamentu, nebyla by slovenská povolební situace tak složitá. To, co ji činí ještě problematičtější, je ústup jasně proevropských sil, z nichž v novém parlamentu je pouze strana Most-Híd se šesti procenty hlasů a populisticko-protikorupční formace Obyčejní lidé s asi deseti procenty hlasů. Při velké míře tolerance některých protiimigračních názorů pak lze do této skupiny řadit i stranu Siet Radoslava Procházky, novou stranu, která se dostala do parlamentu jako poslední.

Jak Směr Roberta Fica, tak SaS Richarda Sulíka jsou se svoji protimuslimskou a protiimigrační hysterií zcela mimo hlavní evropský proud. A Sulík patří jako poslanec v Evropském parlamentu do ostře protiunijních kruhů a v německé diskusi, které se jako člověk vyrostlý v Německu pilně účastní, až někam k extrémně pravicové Alianci pro Německo (AfD).

Silnou pozici v novém parlamentu má pak nacionalistická Slovenská národní strana, která se v minulosti stavěla jak proti členství v NATO i EU, ale v posledních letech ubrala na tvrdosti své protizápadní, protirómské a protimaďarské rétoriky. Jak pro Fica, tak pro Sulíka je SNS dnes přijatelným vládním partnerem.

Politická nestabilita bude mít vliv i na armádu

To, co naštěstí jasnou většinu stran v novém parlamentu spojuje, je souhlas s členstvím Slovenska v NATO a aktivní podpora zlepšování stavu slovenské armády, která přes určitý pokrok v posledním roce patří k nejhůře financovaným v rámci celé Aliance. 1,11 % HDP a necelých osm set miliónů euro na rok 2016 jsou stále na hranici udržení plně funkční armády. Stále nevyřešená je otázka slovenského stíhacího letectva, které se mělo přezbrojit a integrovat s letectvem České republiky. Končící vláda Roberta Fica ale dala přednost sociálním balíčkům před vyřešením této klíčové otázky slovenské obranyschopnosti.

Špatnou zprávou pro slovenskou armádu a její roli v rámci NATO je fakt, že nová vlády, ať už v čele s Ficem či Sulíkem, bude nucena spolupracovat s jednou či několika nestandardními populistickými stranami z nového parlamentu, kde tyto síly (SNS, Lidová strana a Sme rodina) obsadily téměř čtvrtinu křesel. Ještě horší je samozřejmě dlouhodobá nestabilita, opakované volby či úřednická vláda s omezeným mandátem.

Dobrou zprávou naopak je, že na rozdíl od problematického přístupu k Evropské unii se stále drtivá většina slovenských stran, které jsou po volbách v novém parlamentu, shodne na aktivním členství Slovenska a NATO a v tom, že Bratislava by měla nadále plnit své alianční závazky. Členství v NATO tak zůstává po volbách v době vyhrocených vztahů Slovenska s jádrem EU základní a jedinou zcela jistou kotvou příslušnosti Slovenska k Západu. S dodatkem, že růst popularity Lidové strany může ohrozit v delším časovém horizontu i ji.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES