Přízrak Trumpova hokynářského izolacionismu

4. dubna 2016  15:26
Daniel Anýž, Newsweek
Na začátku byl takřka všem pro smích. Působil jako „joke“ americké prezidentské kampaně 2016. Jenže realitní magnát Donald Trump směřuje k vítězství v republikánských primárkách. Je sice stále možné, že bude vyšachován ze hry na republikánském nominačním sjezdu v Clevelandu. Na druhou stranu už ale nelze ani vyloučit, že Trump se může stát 45. prezidentem USA a tedy i vrchním velitelem ozbrojených sil vojenské supervelmoci, země, která je posledních šedesát let úhelným kamenem světového geopolitického uspořádání.  
Donald Trump | foto: Gage Skidmore

Je čas se ptát, jaká by byla Trumpova zahraniční politika, zejména ve světle rozhovorů, které republikánský kandidát v těchto dnech americkým médiím poskytl.

Temná vize pro NATO

V sérii rozhovorů pro americká média a ve svých posledních veřejných vystoupeních Donald Trump přišel se svojí vizí postavení USA ve světě. A je to vize, z které tradičním spojencům USA, evropským členům NATO, stejně jako v Asii Japonsku a Jižní Koreji, musí běhat mráz po zádech.

Po většinu času své dosavadní kampaně, od loňského června, se Trump k tomuto tématu nijak uceleně nevyjadřoval. Bylo evidentní, že jej zahraničně-bezpečnostní otázky nezajímají a že se v této problematice neorientuje. A příliš neoslnil ani seznam jeho zahraničně-politických poradců, které představil před dvěma týdny. Mezi pěticí mužů není žádné skutečně velké jméno a i lidé ze zahraničně-bezpečnostní komunity ve Washingtonu šli na Google, aby se o Trumpových poradcích dozvěděli více. Vypadalo to, že Trump jen vyplnil požadavek, kdy se sluší, abyste v této fázi kampaně už měli poradce, ale že zahraniční politika dále zůstane mimo jeho zorný úhel.

To se ale v poslední době, doslova v posledních několika dnech, změnilo. Zatímco v Moskvě a také v Pekingu naopak možná už dali šampaňské na led, aby mohli začít odpalovat špunty, kdyby se Trump stal skutečně prezidentem.

Stav amerických primárek po New Hampshire

Přečtěte si související komentář Romana Jocha

Donald Trump v zásadě oznámil, že by rozpustil NATO v jeho stávajícím uspořádání. Aliance je podle něho „zastaralá“, nefunkční, Spojené státy jsou jejími ostatními členy vysávány a zneužívány, zatímco sama Amerika z ochrany, kterou NATO kolektivně poskytuje svým členům, nic nemá. „Uškubávají si ze Spojených států. A víte, co uděláme? Buď zpětně splatí, co dluží, nebo budou muset vystoupit. A kdyby se mělo NATO rozpadnout, tak ať se rozpadne,“ prohlásil Trump na adresu spojenců v NATO na předvolebním shromáždění uplynulou sobotu (2. dubna) ve Wisconsinu.

Obdobným, čistě byznysovým, účetním pohledem „má dáti – dal“ zpochybnil americkou vojenskou, bezpečnostní přítomnost v Japonsku a na Korejském poloostrově. Z hlediska USA by bylo podle Trumpa efektivnější, kdyby se Japonsko a Jižní Korea začaly spoléhat samy na sebe, včetně možnosti, že by si pořídily jaderné zbraně. „Musíme je nechat, ať se o sebe postarají a pokud to znamená, že se nukleárně vyzbrojí, tak – i když se mi to nelíbí – myslím, že to nakonec budou chtít oni sami,“ prohlašuje Trump.

„Když budou válčit, tak budou válčit. Bylo to špatné, jistě. Ale když budou, tak budou. Nemůžeme být světovým policajtem, a být v dluhu ve výši 19 bilionů dolarů,“ rámuje Trump vše tak, aby jeho voliči jasně rozuměli, že Amerika už nebude utrácet své peníze za bezpečnost těch druhých.

Jaké je jádro věci?

Je však důležité vidět, že Trump sice graduje problémy a jejich možná řešení do extrémně přepjatých, někdy komických, častěji ovšem nebezpečných, brutálně populistických poloh. Zároveň však jde o problémy, které mají své racionální jádro.

Což v jeho pohledu platí, a to za třetí, také o Blízkém východě. Trump sice na jednu stranu prohlašuje, že by takzvaný Islámský stát „smetl ze světa tvrději než kdokoli jiný“, ale případné nasazení pozemních jednotek odmítá a ohledně Sýrie uvažuje, že pokud si tam „Putin chce udělat svoji práci, ať ji udělá“. Pro Saudskou Arábii pak má Trump také jasný vzkaz: „Bez naší ochrany byste tady dlouho nebyli.“ Za ochranu Saudů při tom USA podle Trumpa „nikdy nedostaly ani penny zpět“.

Pokud bychom Trumpa skutečně vzali za slovo, tak se lze sotva divit, že už na začátku března se přes stovku členů republikánského bezpečnostního establishmentu podepsalo pod otevřený dopis, v kterém se postavili proti Trumpovi a vyzvali republikánskou stranu, aby jej jednoznačně odmítla jako možného prezidenta. V té chvíli při tom dopis reagoval ještě „jen“ na to, že Trump by kromě jiného hodlal vyhlásit tržní válku Číně, uzavřít Ameriku muslimům, případně zničit vztahy s Mexikem, když opakovaně prohlašuje, že Mexiko zaplatí proti imigrantskou zeď na hranici s USA.

O možném rozpadu NATO či o jaderném Japonsku tehdy ještě nebyla řeč, nicméně jeden ze signatářů dopisu, známý vojenský historik a analytik, neokonzervativec Max Boot už tehdy ve svém textu pro Wall Street Journal psal, že „Mr. Trump je nebezpečím číslo 1. pro americkou bezpečnost – větším než Islámský stát nebo Čína“. Jde možná o trochu vyhrocené, ale v zásadě ospravedlnitelné vyjádření. Trumpovy plány působí hrozivě. Zcela klíčová otázka pak ale zní, jak moc je lze brát vážně? Jde jen o předvolební rétoriku, nebo by Trump své představy prosazoval v praxi?

Trump miluje hyperboly, působí jako postava z komiksu, mimo fyzikální zákony, mimo jakákoli pravidla, která jsme dosud znali z americké politiky. Je však důležité vidět, že Trump sice graduje problémy a jejich možná řešení do extrémně přepjatých, někdy komických, častěji ovšem nebezpečných, brutálně populistických poloh. Zároveň však jde o problémy, které mají své racionální jádro. O věci, které Američanům skutečně vadí a které dosud zůstávaly dlouhodobě neřešeny.

Co si Trump opravdu myslí?

V rozhovoru pro New York Times (který měl zůstat off record, list nicméně úryvky vypustil na veřejnost) před několika týdny Donald Trump přiznal, že jeho postup vůči imigrantům by nebyl tak drastický, žádné masové deportace by se nekonaly, ostatně sám Trump ví, že i logisticky je to neproveditelné.

Názorným příkladem je právě téma imigrace. Jde o otázku, která velkou část republikánských voličů krajně zneklidňuje, dráždí. Ostatně už Mitt Romney v kampani 2012 říkal, že jako prezident by „imigrantům život v USA tak znechutil, že by raději odešli sami“. Trump se teď tématu ovšem chopil ještě bombastičtěji, slibuje radikální řešení, když kromě zmíněné zdi na hranici s Mexikem oznámil, že by 11 milionů ilegálních imigrantů z USA prostě deportoval. Jde o prohlášení, které se Trumpovým voličům, kteří mají za to, že jim „ilegálové“ berou práci, samozřejmě líbí.

Jak by to ale Trump udělal, jak by organizačně zvládl odsun milionů lidí, kteří by se navíc rozhodně na úřady nešli přihlásit sami? Odpověď zní: nijak. V rozhovoru pro New York Times (který měl zůstat off record, list nicméně úryvky vypustil na veřejnost) před několika týdny Donald Trump přiznal, že jeho postup vůči imigrantům by nebyl tak drastický, žádné masové deportace by se nekonaly, ostatně sám Trump ví, že i logisticky je to neproveditelné.

V tomto smyslu je pak třeba posuzovat i jeho zahraničně-politická prohlášení. Všichni vědí, že v NATO jsou „černí pasažéři“, 75 procent rozpočtu Aliance platí USA, zatímco přislíbená 2 procenta z HDP v současnosti dává už jen 5 dalších zemí. Ministr obrany Robert Gates těsně před odchodem z funkce v roce 2011 varoval, že NATO před sebou může mít „zamlženou až temnou budoucnost“, že může směřovat k „vojenské irelevanci“, pokud Evropané nezačnou investovat do obrany. V obdobném duchu, byť ne tak ostře, se vyjádřili i jeho nástupci v úřadě Leon Panetta a Chuck Hagel a také prezident Barack Obama ve svém nedávném rozhovoru pro časopis The Atlantic uvedl, že v Alianci se mnozí „vezou zadarmo“.

Trump nepotřeboval velký zahraničně-politický přehled, aby si všiml, že jde o vážné, ale dlouhodobě neřešené téma, pro jeho kampaň jako dělané. Stejně jako je obecná nejistota Američanů (jak ukazují průzkumy) ohledně zámořských vojenských angažmá Spojených států. Živé zkušenosti Iráku a v Afghánistánu se stále zřetelně promítají do rozpolceného veřejného mínění, Amerika se bojí terorismu a Islámského státu, ale jen menšina dotázaných by do Sýrie poslala pozemní síly.

Přečtěte si související texty Daniela Anýže na natoaktual.cz:

Zároveň Američané vnímají, že právě vůči terorismu NATO působí jakoby bezzubě, a také to dokáže Trump populisticky využít. „Netvrdím, že Rusko není hrozbou, ale máme jiné hrozby. Terorismus. A NATO není zařízeno na terorismus,“ vysvětluje americkým voličům.

Některé věci Donald Trump myslí zcela vážně. Je například zřejmé, že by byl zásadně skeptický k volně tržním dohodám, což by znamenalo nejen konec už dokončené transpacificské dohody (TPP), ale pravděpodobně i rozjednané dohody mezi USA a EU (TTIP). Zde z Trumpa mluví vnitřní přesvědčení byznysmana, že jde o špatné „dealy“. V řadě dalších otázek se však zatím můžeme jen dohodovat, zda by se Donald Trump své ohlášené plány opravdu hodlal realizovat. Jde Alianci o život? Chtěl by Trump jen radikálně zesílit tlak na spojence, aby se přestali vézt s sebou bez toho, že by za konzumovanou bezpečnost sami platili? Nebo by Evropany postavil před hotovou věc rozpadu NATO v jeho současné podobě?

Nejistota a dohody jsou ve většině případů něčím, čeho se bojíme, co neslibuje nic dobrého. V případě zahraniční politiky případného prezidenta Donalda Trumpa, jsou však nejistota a pochyby, zda by skutečně hodlal jít směrem, který v posledních dnech naznačil, tím nejlepším, v co lze doufat. Věřit, že Trump blafuje, přestřeluje. Pokud by ale naopak trval na svém, na hokynářském izolacionismu, v rámci kterého vidí svět jako jeden velký trh s realitami, mohlo by to Ameriku a její spojence nakonec stát mnohem více, než kolik teď USA utrácejí za NATO, za jaderný deštník a za základny v Asii. Už tak těžce zkoušený Pax Americana by se mohl stát minulostí.

Daniel Anýž
autor je redaktorem časopisu Newsweek

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.