Vezmeme-li v úvahu velký počet uchazečů o prezidentské křeslo, bylo by dost těžké představit všechny jejich programy v daných oblastech. Někteří „malí“ kandidáti, jako např. atypický Jean Lassalle, jehož slogan pro politickou kampaň zní „pokud se chceš dále nudit a nechat buzerovat v nejkrásnější zemi světa, vol ostatní kandidáty!“, nemá ani program pro obranu.

Další, jako Philippe Poutou z Nové strany protikapitalistické, mají až moc nebezpečné nápady – chce odzbrojit policii v období, kdy teroristé už několikrát ve Francii útočili. Protože sedm z těchto jedenácti kandidátů těžko dá dohromady více než 15 % hlasů, připadá mi zajímavější soustředit se na ty čtyři kandidáty, kteří mají skutečnou šanci dostat se do druhého kola a teď shromažďují v podstatě 85 % předpokládaných hlasů voličů.

Od krajní levice ke krajní pravici se nacházejí tito uchazeči: Jean-Luc Mélanchon z politického hnutí „La France insoumise“ („Nepodrobená Francie“, tj. radikální levice inspirovaná řeckým hnutím „Syriza“ nebo španělským „Podemos“), Emmanuel Macron z hnutí „En marche“ („Kupředu“ - neideologický sociál-liberální a proevropský politický střed), François Fillon ze strany „Les Républicains“ („Republikáni“ tj. konzervativní pravice) a Marine Le Penová ze strany „Front national“ („Národní Fronta“ - nacionalistická krajní pravice).

Přes jejich rozdíly v ekonomických a společenských oblastech, je jejich nabídky v oborech obrany, bezpečnosti a mezinárodních vztahů umožňují seřadit ve dvou blocích: národní populistický a euroatlantický.

„Hnědo-červený“ národní-populistický blok neboli „Francie na prvním místě“

I když se Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Penová umísťují na opačných stranách politické šachovnice, mají dost podobné názory, pokud se týká mezinárodních vztahů, obrany a bezpečnosti.

Oba dva jsou silní zastánci národní nezávislosti a slibují okamžitý odchod z integrovaného velitelství NATO; pan Mélenchon chce dokonce postupně vystoupit z Aliance. Odmítají také Evropskou unii zejména kooperaci v rámci obrany a bezpečnosti, a aktualizují ve svůj prospěch koncept hnutí nezúčastněných z padesátých let. Sní o přibližování se k Rusku a k Čině, a jejich priority v rámci mezinárodních vztahů jsou v pořadí: Afrika, frankofonní svět a rozvíjející se velmoci tzv. BRICS.

Jejich političtí modelové se jmenují Castro a Chavez pro pana Mélanchona nebo Putin a Trump pro paní Le Penovou. Rozhodně se jejich představa společnosti více podobá tzv. „demokratuře“ (neologismus složený ze slov „demokracie“ a „diktatura“, který označuje diktaturu vydávající se za demokracii) než demokracii, proto řvou na všechny světové strany „France First“!!!

Co se týká obrany, oba kandidáti si chtějí ponechat kapacitu jaderného zastrašování, ale pan Mélanchon chce také dát do pohybu světové odzbrojení, a to díky unilaterálnímu zrušení francouzské vzdušné jaderné složky. Také podporují návrat k národní službě tentokrát pro muže i ženy (3 měsíce navrhuje paní Le Penová, 9 měsíců pan Mélenchon).

Během této služby chce Marine Le Penová v mládeži vzbudit vlasteneckého ducha a zároveň získat přehled o stavu gramotnosti a zdraví těchto mladých lidí. Pro pana Mélanchona by tato národní služba, která bude buď vojenská, nebo civilní (hasiči, policisté, hájní), byla občanskou protiváhou profesionálních jednotek, a byla by základem Národní gardy složené z vojáků v záloze. Hlavním úkolem této Gardy by byla obrana území v případě průmyslové, ekologické nebo bezpečnostní krize.

Jestliže Jean-Luc Mélanchon odmítá být konkrétní a upřesnit, jak velký bude rozpočet obrany („rozhodující otázka nebude „kolik to stojí“, ale „co potřebujeme“), paní Le Penová slibuje 2 % HDP od roku 2018 až 3 % v roce 2022. Ona se také zavazuje modernizovat obranu (pozemní síly, námořnictvo, letectvo, kyberobrana) a připravit ji na budoucnost. A oba kandidáti souhlasí s tím, že obrana bude založená na národním obranném průmyslu, který musí být zcela samostatný.

Oblastí, kde tito dva uchazeči mají největší rozdíly, je bezpečnost. Marine Le Penová je věrná svému ideologickému základu a chce znovu získat kontrolu na státní hranici, proto navrhuje co nejdříve odstoupit od Schengenu. Chce omezit imigraci (maximálně 10 000 osob ročně), změnit právo azylu, bojovat proti radikálnímu islamismu a razantně posílit bezpečnostní složky včetně justice (+ 15 000 policistů a četníků, + 6 000 celníků, + 40 000 míst ve vezeních).

Jean-Luc Mélanchon je větším pacifistou a věří více v prevenci. Slibuje, že obnoví koncept policie „z blízkosti“ (rozmístit malé policejní stanice v nejmenších částech měst, aby policie byla viditelnější a blíže k lidem). Aby uvolnil tlak v předměstích, má v úmyslu legalizovat marihuanu a více kontrolovat práci policistů. Nakonec poznáme, že patří k radikální levici, protože jedním z nejdůležitějších prvků bezpečnosti bude boj proti finanční kriminalitě.

Řešení populistů ať již z levice či z pravice jsou obdobná, protože jsou výsledky podobné analýzy situace: „zlý je ten druhý“. Rozdíly mezi nimi se objeví, když chcete identifikovat, kdo je vlastně „ten druhý“. Pro Marine Le Penovou, je ten druhý cizinec, migrant, který bere práci Francouzům anebo také Evropská unie zotročující Francii.

Pro pana Mélenchona je „tím druhým“ NATO kontrolované Spojenými státy zatahující Francii do nechtěných válek nebo je to mezinárodní finančnictví, které zruinuje národní průmysl. Pro oba dva je jediným řešením návrat k upřednostňování Francie a k ochraně striktních národních zájmů.

„Modro-oranžový“ euroatlantický blok: „novinka ve starém obleku“

François Fillon a Emmanuel Macron jsou zastánci současného politického systému, i když odmítají tento název. Oba byli ministry v minulých vládách, jeden dokonce premiér. Oba sice chtějí měnit systém, ale v souladu s existujícími dohodami, a už vůbec ho nechtějí bourat.

V oblasti mezinárodních vztahů oba podporují vizi Francie více federalizační, která se snaží být zdrojem pohybu a změn díky motivování a přesvědčování. Pánové Fillon a Macron chtějí zůstat věrnými a spolehlivými spojenci v rámci NATO a EU, ale zároveň touží po obnovení dialogu s Ruskem a Čínou. Na rozdíl od svých populistických soupeřů však nestojí o dialog za každou cenu a nezapírají evropské hodnoty základních lidských práv a mezinárodního práva.

Pan Macron by si přál, aby NATO zastavilo proces svého rozšiřování po vstupu balkánských států, případně Finska nebo Švédska. Spíše silně podporuje prohloubení evropské obrany. Pan Fillon zdůrazňuje více potřebu reformovat Evropskou unii a Schengenské dohody, aby vzrostla efektivita v boji proti imigraci (posílení Frontexu, žádosti o azyl musí být podány v zemích původu, systematické vyhošťování odsouzených či odmítnutých cizinců...). François Fillon si také přeje, aby evropské rozvojové fondy byly strojem řízení migračních toků.

V oblasti obrany oba kandidáti navrhují posílení rozpočtu obrany, dle doporučení NATO, na 2 % HDP. Jediný rozdíl mezi nimi je termín dosažení tohoto finančního cíle: 2022 pro pana Fillona, 2025 pro pana Macrona. Oba také chtějí modernizovat celý systém francouzského jaderného zastrašování (letadla a ponorky). Stejně slibují modernizaci konvenčních jednotek a stabilizaci pozemních operačních sil na 77 000 vojáků.

Pan Fillon si nadále přeje pokračovat ve vojenské spolupráci se Spojeným královstvím - i v situaci brexitu - a má v úmyslu rozdělit finanční náklady operací s evropskými partnery zejména s Německem. Emmanuel Macron pevně podporuje vývoj evropské obrany, a bude aktivně pracovat na tvorbě evropského permanentního štábu. Chce také, aby evropská bojová uskupení EUBG byla operačně použita.

Oba pánové chtějí posílit francouzskou průmyslovou základnu obrany v rámci té evropské a Emmanuel Macron nabízí dokonce založení evropského fondu k financování společných projektů.

Pánové Fillon a Macron navrhují vylepšení vztahů mezi armádou a národem díky posílení záloh, lepšímu zohlednění novodobých veteránů (Fillon) nebo založení povinné vojenské služby jednoho měsíce pro všechny muže a ženy (Macron). Tento poslední návrh je hodně kritizován, zejména ve vojenských kruzích, protože by vyvinul velký tlak na armádní sily (bylo by potřeba zajistit stravu, ubytování, výstroj, výzbroj, výcvik a velení asi pro 800 000 lidí za rok), a to s velmi nízkou efektivitou.

V oblasti bezpečnosti je François Fillon více represivní než pan Macron: nabízí, aby se Francie vrátila ke konceptu minimálních trestů pro recidivisty. Chce, aby každý trestný čin, byl ihned potrestán. Plánuje vytvořit dalších 16 000 míst ve vězeních a chce zintenzivnit boj proti terorismu. Oba kandidáti chtějí zvýšit počet policistů a četníků o 10 000 během pěti let a reorganizovat zpravodajské služby pro lepši efektivitu. Pan Macron navrhuje výstavbu specializovaných center pro džihádisty vracející se z Iráku či ze Sýrie.

Závěr

Podle posledních průzkumů tito čtyři kandidáti kráčejí v jednom šiku. Každý z nich má své silné stránky i své slabosti: Emmanuel Macron je bez poskvrny a láká voliče, protože je „nový muž“ v politické aréně, ale je hodně mladý (39 let), a jeho politická zkušenost je velmi omezená (nikdy nebyl zvolen). Marine Le Penová se prezentuje jako kandidátka proti systému, která shromažďuje nespokojené lidi ze všech stran, ale její extremismus a podezření ze zneužívání evropských finančních prostředků, které teď vyšetřuje policie, ji může stát hlasy.

Jean-Luc Mélanchon je skvělý řečník, a také vypadá jako „čistý muž“, ale jeho radikální levicový program je určitou brzdou. François Fillon má pevnou a věrnou politickou základnu, jeho politická zkušenost a věrohodnost jeho programu jsou velké výhody, ale skandály kolem údajně fiktivní práce jeho manželky Pénélope, zaměstnávání jeho dětí jako asistentů a hodně drahých darovaných obleků mohou být fatální.

Je to poprvé ve francouzské volební historii, že 4 kandidáti jsou potenciálně schopní postoupit do druhého kola prezidentských voleb. Každopádně v neděli večer výsledek prvního kola bude určitě velkým překvapením pro každého francouzského voliče!

Bruno Bucherie
autor je bezpečnostní konzultant, v letech 2009 - 2012 působil jako vojenský přidělenec Francie v Praze