Jedním z instrumentů předsednického orchestru je také reprezentace EU navenek a tudíž poměrně silná role, kterou předsednická země sehrává ve Společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP). Bývá sice tradicí, že menší členské země nehrají při výkonu této funkce první housle a ustupují do pozadí ve prospěch Evropské komise a Vysokého zmocněnce pro SZBP, ze světla diplomatických ramp se ale žádné předsednictví úplně vytratit nemůže.

Od roku 2007 jsou předsednické státy organizovány v pevně daných tříčlenných skupinách. V praxi by toto ustanovení mělo přinést vyšší kontinuitu jednotlivých mandátů. Kromě jiného proto předsednické trojice utváří společný osmnáctiměsíční program, který poté každé předsednictví upřesňuje konkrétním programem svého šestiměsíčního mandátu.

Předsednickou trojici nyní vytváří Německo, Portugalsko a právě předsedající Slovinsko. Partnery České republiky v historicky druhém triu budou Francie a Švédsko. Osmnáctiměsíční program této trojice tedy teprve vzniká a Rada EU jej schválí v půlce roku 2008, před nástupem Francie. Již nyní jsou však známy priority jednotlivých zemí. Jejich letmý přehled naznačuje, že jedním ze skřípajících bodů by mohl být postoj jednotlivých států k evropské bezpečnosti, roli NATO v ní a významu transatlantické vazby.

První potenciální problém při ladění zahraničně-politické dimenze společného programu a jeho následného výkonu vyplývá z faktu, že každá ze zmíněných zemí má v SZBP a NATO odlišnou roli. Zatímco Česká republika plně participuje jak na SZBP, tak je zapojena v NATO, Francie je aktivní jen v SZBP a Švédsko nejenže není členem NATO, ale má pro svou neutralitu výjimky také v SZBP. Důsledky plynoucí z rozdílné míry zapojení předsednických států do obou aktivit mohou být různé, s velmi malou pravděpodobností však bude přínos tohoto nastavení pozitivní.

Ukazuje to ostatně pohled na dosud známé pozice jednotlivých zemí, zejména pak České republiky a Francie. Česká vláda v materiálu „Prioritní oblasti předsednictví České republiky v Radě Evropské unie v prvním pololetí roku 2009“ jednoznačně klade důraz na úzkou transatlantickou spolupráci a udržení výrazné angažovanosti USA v Evropě, stejně jako na roli NATO v evropské bezpečnosti. Dokument optimisticky předpokládá, že Francie bude na komplementaritu EU a NATO klást důraz, postoj francouzské vlády ovšem jednoznačně upřednostňuje vznik samostatných evropských struktur.

V závěru loňského roku se francouzský ministr obrany Hervé Morin jasně vyjádřil, že společná evropská obrana by měla být pro evropskou integraci stejně významná jako je euro. Tento postoj hodlá Francie během svého předsednictví prosazovat například projektem vzdělávacích výměn mezi důstojníky členských států EU (a postupnou harmonizací vojenského vzdělávání), či vznikem plánovacího štábu v Bruselu. Evropská bezpečnost by pak obecně měla patřit mezi hlavní priority francouzského předsednictví.

Zatímco Švédsko se k bezpečnostní dimenzi SZBP příliš nevyjadřuje, protože z povahy svého dlouholetého angažmá upřednostňuje její mírovou a vyjednávací dimenzi, postoj České republiky a Francie je v rozporu. Vzhledem k předsednictví je tedy nepříjemný nejen fakt, že státy tria se musí alespoň elementárně shodnout, ale především skutečnost, že Česká republika bude agendu francouzského předsednictví bezprostředně přebírat. Jakkoliv tedy může být osmnáctiměsíční program nekonfliktní a vágní, konkrétní dědictví Francie může pro české předsednictví s ohledem na bezpečnostní politiku představovat pořádně horký brambor.

Petr Kaniok
Katedra mezinárodních vztahů
a evropských studií FSS MU