Polské předsednictví si v rámci SBOP zvolilo pět prioritních oblasti: (1) sdružování a sdílení schopností, (2) Evropské bojové skupiny, (3) zlepšování plánovacích struktur, (4) zapojení států Východního partnerství do iniciativ v SBOP a (5) posílení dialogu mezi EU a NATO.

Přes veškeré diplomatické úsilí, které Varšava vyvíjela dlouho před začátkem předsednictví, bylo již před jeho oficiálním zahájením zřejmé, že jedna z hlavních priorit, tj. zlepšování plánovacích struktur EU, nebude podle jejích představ naplněna. Polsko zefektivnění těchto struktur vidělo ve vytvoření stálé struktury pro plánování a velení civilních a vojenských misí, která by se stala partnerem pro NATO. Tento návrh narazil na zásadní odpor Velké Británie, kvůli kterému Rada neschválila závěry k SBOP v červenci 2011. Diametrálně odlišné představy členských států o úpravě plánovacích struktur vedly k zaslání dvou dopisů vysoké představitelce, jednoho představiteli Francie, Itálie, Německa, Polska a Španělska v září 2011, druhého ministry zahraničí a obrany Velké Británie.

Skupina členských států v čele s předsedajícím Polskem ve svém dopisu požádala baronku Ashtonovou o přezkoumání právních možností pro zřízení stálých plánovacích struktur. Velká Británie ve svém dopise tuto myšlenku opět odmítla. Prosincové závěry Rady o SBOP jako obvykle vychází vstříc oběma skupinám a "vyzývá[jí] vysokou představitelku, aby navrhla přezkum postupů EU pro řešení krizí, jež pocházejí z roku 2003, s cílem dosáhnout vyšší účinnosti a lepší součinnosti civilního a vojenského plánování a v zájmu přizpůsobení SBOP novému institucionálnímu uspořádání". Malým krokem kupředu je zajisté shoda všech 27 členských států "aktivovat ad hoc operační středisko v souladu s mandátem konkrétní operace SBOP [v případě, že povaha operace nebude vyžadovat národní velitelství]" (Závěry Rady o SBOP ze dne 1. prosince 2011, str. 9). Ve stejných závěrech se Rada rozhodla aplikovat poprvé tento mechanismus pro operace v oblasti Afrického rohu, jejichž operační středisko bude sídlit v Bruselu.

K dalšímu pokroku došlo během polského předsednictví v oblasti sdružování a sdílení schopností, a to v rámci tzv. iniciativy z Gentu společně představené v září 2010 Německem a Švédskem. Již v květnu 2011 požádala vysoká představitelka Evropskou obrannou agenturu (EOA) o předložení návrhů konkrétních projektů sdružování a sdílení schopností. Ministři obrany účastnických států EOA, jakožto členové řídícího výboru této agentury, schválili dne 30. listopadu 2011 seznam 11 společných projektů (jedná se o následující oblasti: doplňování paliva za letu; inteligentní výzbroj; výcvik leteckých posádek; námořní výcvik a logistika; evropské dopravní uzly; zpravodajství, průzkum a sledování včetně získávání poznatků o situaci ve vesmíru; zdravotnická podpora; vojenské družicové komunikační systémy).

Oblasti sdružování a sdílení se zatím vyhýbají "tvrdým" vojenským schopnostem a týkají se sekundárních opatření, např. výcviku či zdravotnické podpory, avšak představují vhodnou zkoušku pro členské státy. Další vývoj projektů zaleží nyní na ochotě členských států, a nabízí se, aby Výmarský trojúhelník, ale i formace Výmar Plus (Itálie a Španělsko), převzaly politickou zodpovědnost za úspěšné dosažení navržených projektů.

Za největší zklamání polského předsednictví lze označit nedostatečný pokrok při naplňování cílů Východního partnerství. Polsko ve spolupráci se Švédskem připravilo non-paper ke spolupráci s východními partnery v rámci SBOP, který následně projednávalo na bilaterální úrovní se státy Visegrádské čtyřky, Německem, Francií a Velkou Británií. Podstatou polsko-švédského non-paperu bylo nabídnout "východním partnerům", tedy nikoliv pouze zemím Východní partnerství, ale také Rusku, možnost spolupráce v civilních a vojenských misích EU. I když nabídka měla být otevřená všem zájemcům, nejočekávanější bylo zahrnutí Ukrajiny, která s EU uzavřela dohodu o účasti v misích, dále také Moldavska a Gruzie. Záměrem autorů non-paperu bylo představit dokument Politickému a bezpečnostnímu výboru tak, aby se myšlenka promítla do prosincových závěrů Rady, která by následně zaúkolovala Evropskou službu vnější činnosti (ESVČ) rozpracováním návrhu do konkrétnějšího dokumentu. Zapojení východních partnerů do SBOP se mělo uskutečnit také na nižší úrovni a to např. skrze účast na odborných seminářích organizovaných Evropskou bezpečnostní a obrannou školou. Zkušební projekt, jenž se měl uskutečnit v listopadu 2011 v Kyjevě, byl kvůli procesu ex-premiérky Timošenkové odložen. Stejný osud potkal návrhy z non-paperu.

Chybějící politická vůle zbrzdila práce jak nad reformou mechanizmu Athena, ke kterým mělo dojít v druhé polovině roku 2011, tak nad bojovými skupinami, dvěma dalšími prioritami předsednictví. Do předsednictví vstupovalo Polsko odhodlané vypracovat a změnit principy využití bojových skupin, včetně prodloužení jejích pohotovosti do dvanácti měsíců, hrazení jejich nákladů ze společných zdrojů a zapojení civilního plánování do jejich struktur. Přestože návrhy Varšavy představené v Bruselu začátkem července 2011 nezískaly podporu většiny států EU, opakoval polský ministr obrany svou představu změn v dopise vysoké představitelce. Bez výsledků.

Za poslední půlrok nebyly dosaženy žádné výsledky s ohledem na přezkum mechanismu Athena. Pozoruhodné je, že debata o jeho reformě se vedla nejen na mezivládní úrovni, ale také v Evropském parlamentu (EP). Se zajímavou vizí přišla Zpráva o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU, připravená polským europoslancem Krzysztofem Liskem (EPP, Platforma Obywatelska). Ta dává členským státům ke zvážení možnost rozšířit tento mechanismus tak, aby umožnil ze společných zdrojů nakupovat vybavení evropských misí. Zpráva, která byla přijatá usnesením EP dává jasně najevo rostoucí zájem Evropského parlamentu ovlivňovat oblast obrany, jednu z posledních bašt suverenity členských států EU.

Předsednictví Polska v Radě Evropské unie se sice nepovedlo prosadit žádnou novou iniciativu, ale v současné nepříznivé politické a ekonomické konstelaci lze za úspěch považovat i fakt, že se Varšavě povedlo udržovat debatu o potřebě dalšího rozvoje SBOP, jejíž vedení je nutné připomínat v kontextu závislosti Evropské unie na Spojených státech, jejichž podíl (podle Zprávy o dopadu finanční krize na odvětví obrany v členských státech EU (2011/2177(INI)), Evropský parlament, Výbor pro zahraniční věci) na všech obranných výdajích NATO stoupl na 75 % .

Maria Staszkiewicz
autorka je ředitelkou Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)