natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Podněstří a krize na Ukrajině – další pěšák na ruské šachovnici? První část

    22. prosince 2014  10:57
    Analýza Lukáše Dyčky z Univerzity obrany
    Mediálně málo reflektovaný zamrzlý konflikt v Podněstří nyní stojí ve stínu aktuální situace na Ukrajině. Nicméně v současné době situace v tomto de-facto státu na levém břehu Dněstru nabyla na důležitosti v souvislosti s aktivní politikou podpory Kremlu separatistickým snahám v postsovětském prostoru.  

    Sídlo vlády v Tiraspolu | foto: Monk

    Druhá část analýzy

    Zhodnocení významu některých vnějších aktérů, kteří se dlouhodobě v Podněstří angažují - tedy Ruska, Ukrajiny a Rumunska, či role organizovaného zločinu jako faktoru typického pro území bez mezinárodního uznání, může nejen osvětlit nepřehlednou situaci v Podněstří, ale také zasadit ostatní regionální konflikty do patřičného kontextu.

    Mocenský vzestup Ruska, separatismus v postsovětských republikách a také energetická bezpečnost – to jsou tři z významných témat, která v poslední době dominují bezpečnostní agendě evropských členů NATO. Hledáme-li oblast, kde všechny tři tyto problémy splynuly v jeden celek, nabízí se logicky Ukrajina s aktuálními konflikty v Doněcké a Luhanské oblasti či anektovaný Krymský poloostrov. Dříve či později však narazíme také na tzv. zamrzlý konflikt v Podněstří, který s tím na Ukrajině sdílí mnoho společných rysů. Navíc celou řadou analytiků byla vojenská angažovanost Kremlu na Ukrajině nezřídka vysvětlována právě snahou zajistit pozemní koridor do Podněstří a vyhovět tak snaze režimu v hlavním městě Podněstří Tiraspolu o připojení k Rusku.

    Přitvrzení v pravý čas

    „V minulosti Kreml neváhal situaci ve vztahu ke Kišiněvu vyostřit ve chvíli, kdy byl proevropským tendencím v Moldavsku dán volný průchod. A nezřídka rovněž za použití podněsterské karty. Ruský protest proti průběhu nedávných parlamentních voleb, zahrnující také kritiku znemožnění hlasování obyvatelům Podněstří, je tedy nejspíše jen prvním krokem – ovšem krokem typickým.“

    Dlouhodobě existující napětí mezi Moldavskem a secesionistickým Podněstřím lze po právu charakterizovat jako jeden ze zamrzlých konfliktů v postsovětském prostoru. Po krátké a intenzivní „horké fázi“ na počátku devadesátých let, která si vyžádala přes tisíc obětí na životech, došlo k zafixování pozic obou stran a od té doby je situace fakticky neměnná. Konfliktu nechybí téměř nic z komplexity a složitosti mediálně více reflektované východní Ukrajiny či Jižní Osetie – má však také svá specifika, mezi něž lze jednoznačně zařadit téměř absolutní nezájem mezinárodního společenství. Současné mírné zvýšení pozornosti sdělovacích prostředků o tuto oblast lze přičíst tradičnímu souboji proruské a proevropské poloviny Moldavského politického spektra v listopadových parlamentních volbách, spíše než situaci v samotném Podněstří.

    Zatímco je tedy konflikt mediálně téměř ignorován, z hlediska evropské bezpečnosti podobnou chybu udělat nelze. Minimálně od vstupu sousedního Rumunska do NATO a EU už Podněstří není „daleko“ – ani geopoliticky, ani ekonomicky. Stabilita, resp. nestabilita regionu tak dnes přímo ovlivňuje situaci v členských státech Severoatlantické aliance a EU. Nakonec také rumunská politika „jednoho národa a dvou států“ směrem k Moldavsku efektivně vytyčila hranice Evropy na Dněstru, s čímž ovšem v konečném důsledku není spokojen nikdo.

    V současné době však Podněstří nabylo na významu především v souvislosti s krizí na Ukrajině.

    Role Kremlu – regionální konotace

    Naprosto fundamentálním faktorem působícím na dynamiku konfliktu v Podněstří, a na Moldavsko samotné, byl vždy vliv Ruska. Moldavsko sice nemá podobně rozsáhlé prozápadní ambice jako sousední Ukrajina, tyto tendence však především u pravicového spektra moldavské politiky nechybějí a nejnověji se projevily opět po parlamentních volbách na konci listopadu 2014, kde i přes vítězství proruské Socialistické strany získala většinu křesel proevropsky orientovaná pravice.

    V minulosti Kreml neváhal situaci ve vztahu ke Kišiněvu vyostřit, ve chvíli, kdy byl proevropským tendencím v Moldavsku dán volný průchod. A nezřídka rovněž za použití podněsterské karty. Ruský protest proti průběhu nedávných parlamentních voleb, zahrnující také kritiku znemožnění hlasování obyvatelům Podněstří, je tedy nejspíše jen prvním krokem – ovšem krokem typickým. Z ostřejších kroků, které Kreml v minulosti použil, lze namátkou zmínit třeba zastavení dodávek energií a paliv či ruské odmítnutí splnit již dohodnuté stažení vojáků z území Podněstří v letech 2001 a 2003. Současné zablokování rozhovorů o řešení konfliktu ve formátu tzv. 5+2 (Moldavsko, Podněstří – a mediátoři z USA, EU, OBSE, Ruska a Ukrajiny), který se naposledy sešel v červnu 2014, lze do jisté míry přičítat ruské nevoli vůči podepsání asociační dohody mezi Kišiněvem a Bruselem. Je příznačné, že víceméně ta stejná otázka v sousední Ukrajině stála za protesty na Majdanu a v důsledku tak také stála na počátku současného ruského angažmá na východní Ukrajině. Obavy o opakování ukrajinského scénáře v Podněstří tak díky těmto paralelám neznějí nijak nerealisticky.

    Ruská hrozba ze západu?

    „Od anexe Krymu navíc dominuje pohledu politických elit v Kyjevě okolo prezidenta Porošenka vnímání Podněstří jako skutečné hrozby teritoriální integritě Ukrajiny. Území je chápáno jako ruská loutka a nástupní prostor další ruské agrese, či dokonce v extrémním případě jako příčina ruské anexe Krymu.“

    Konfliktní potenciál Podněstří ale není úzce vázán pouze na vztahy Kišiněv-Moskva. Sousedství Podněstří s Ukrajinou poskytuje Rusku nové příležitosti eskalovat tamější situaci s cílem odstrašit Kyjev. Samotné Moldavsko (a tím spíše Podněstří) sice postrádá důležitost Ukrajiny – až do roku 2014 však nabízela snazší cestu k ukázce ruského vlivu na separatistické regiony. Podněsterský konflikt tak svým způsobem sloužil Rusku jako „pokusný králík“. Celá řada přístupů použitých v současné době na Ukrajině včetně mechanismů vojenské podpory separatistických vůdců Doněcku a Luhansku, byla v praxi ověřována již dříve v Tiraspolu. Koneckonců sestřel malajského dopravního letadla z července 2014, provedený pravděpodobně ruskou osádkou protiletadlového kompletu BUK-M/SA-11 nese výraznou podobnost se sestřely moldavských letadel ruskou protivzdušnou obranou v Podněstří už v létě roku 1992.

    Mediální neatraktivnost Podněstří však dávala Rusku dlouhodobě možnost demonstrovat zde své zájmy bez toho, aby mezinárodní společenství významněji protestovalo – a přitom zaručit, že zpráva, kterou tím Kreml vyšle, bude doručena adresátu (v současné době Ukrajině). V této souvislosti se opět nabízí nejen energetická krize mezi Podněstřím a Moldavskem, která časově a ideově předcházela podobnému sporu mezi Ruskem a Ukrajinou (na přelomu let 2008/2009 a nověji v září/říjnu roku 2014), ale především pohled na Krym.

    Podněstří jako hrozba nebo bezpečnostní dilema? – Vztah s Ukrajinou

    Zatímco analyzovat ruský postoj vůči Podněstří je relativně jednoduché, zhodnotit vztah tohoto separatistického regionu se sousední Ukrajinou je skutečným oříškem. Zatímco ještě okolo roku 2000 vnímal Tiraspol Ukrajinu jako přirozenou náhradu tehdy klesajícího ruského vlivu, v roce 2005 došlo k radikálnímu obratu. Příčiny je třeba hledat v širším kontextu ukrajinské politiky po tzv. „Oranžové revoluci“ v prosinci 2004. Po proruském intermezzu za prezidenta Janukovyče se dnešní politické elity k podezřívavému přístupu k Podněstří vrátily. Staronový ukrajinský postoj ovšem není ani tak zamířen proti Podněstří samotnému, jako spíš vůči ruské vojenské přítomnosti na jeho území – vzhledem k nereálným ambicím země vstoupit do NATO jsou totiž ruské jednotky na jejích západních hranicích problematickým momentem.

    Od anexe Krymu navíc dominuje pohledu politických elit v Kyjevě okolo prezidenta Porošenka vnímání Podněstří jako skutečné hrozby teritoriální integritě Ukrajiny. Území je chápáno jako ruská loutka a nástupní prostor další ruské agrese, či dokonce v extrémním případě jako příčina ruské anexe Krymu. Koneckonců termín Novorusko (“Novorossiya”), který povstalci na východě Ukrajiny i ruský prezident Putin opakovaně použili k pojmenování svých oblastí, označoval v carském Rusku gubernii táhnoucí se od Azovského moře až právě do Podněstří.

    Po násilných krvavých střetech mezi proruskými a proukrajinskými demonstranty v Oděse na začátku května 2014 obavy Kyjeva z možnosti rozšíření konfliktu k Podněstří vygradovaly do skutečných vojenských příprav. Přibližně od července 2014 začala Ukrajina s posilováním vojenské přítomnosti v regionu a rovněž s opevňováním 450 km dlouhé hranice s Podněstřím. Tato oblast je navíc obývána především ruskojazyčným obyvatelstvem (včetně etnických Bulharů nebo Gagauzů), kteří masivně podporovali Stranu regionů bývalého proruského prezidenta Ukrajiny Viktora Janukoviče, což stabilitě v tomto regionu nepřidává.

    V kontrastu proti ukrajinským opatřením ale stojí poměrně slabá vojenská přítomnost Ruska v Podněstří, která oficiálně dosahuje počtu pouze cca 1500 mužů tzv. Operační skupiny ruských vojsk (Operational Group of Russian Forces - Operativnaya Gruppa Rossiyskih Voysk — OGRV) a 400 mužů z mírové mise ustavené v roce 1992. Nakolik je toto číslo pouze fiktivní, je obtížné odvodit, nicméně určité vodítko může poskytnout struktura ruských sil, která ukazuje na uskupení o velikosti až samostatné brigády. Podobná ruská brigáda umístěná například v Abcházii obsahuje také ženijní prapor, zesílené dělostřelectvo, průzkumný prapor a další útvary bojové podpory a bojového zabezpečení, což významně zvyšuje konečné početní stavy.

    Přečtěte si další texty Lukáše Dyčky:

    Navíc zjištěné počty specialistů (leteckého personálu, spojařů, dělostřelců atd.) účastnících se různých cvičení v posledních letech naznačují, že by ruské síly mohly dosáhnout, či už skutečně dosáhly, brigádní úrovně (tedy 6500 mužů). Dohromady s místními vojenskými a bezpečnostními složkami, které jsou nepřímo také placeny Ruskem, se lze dostat až k číslu 12 000 ozbrojenců. Zvláštní obavy na ukrajinské straně vyvolává také několik stovek kozáků, kteří mohou být údajně podněsterskou tajnou službou použity k infiltraci v okolí Oděsy. Přestože veřejné mínění údajně právě jejich zapojení viní z rozpoutání šarvátek v Oděse 2. května 2014, prozatím neexistují žádné přímé důkazy, že by tomu tak skutečně bylo.

    Na podněsterské straně jsou vojenská opatření Ukrajiny na společné hranici vnímána rovněž s velkým znepokojením. Jeden z bývalých úředníků podněsterského ministerstva zahraničí situaci ve vztahu k Ukrajině výstižně komentoval slovy: „Když se vám země rozpadá pod rukama, pak je všechno vnímáno jako hrozba.“ Panuje zde rovněž obava, že představitelé Ukrajiny mohou reagovat pod tlakem bojů na východě země v současné situaci spíše iracionálně a situaci ve vztahu k Podněstří vyhrotit, což koneckonců odpovídá dlouhodobému obrazu Podněstří v ukrajinských médiích. Celá situace tak dostává podobu klasického bezpečnostního dilematu.

    Lukáš Dyčka
    autor působí na Oddělení bezpečnostních studií a analýz Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzita obrany

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media