FOTOGRAFIE

"Je tam tma a jiný tlak. Není důvod mít strach," popsal své dojmy z cesty pod vodou řidič tanku Josef Čermák. Neztratit pod vodou správný směr ke druhému břehu mu pomáhá gyrokompas, používaný na lodích.

"Je to technicky náročné, nemůžeme si dovolit takový výcvik každý rok," vysvětlil velitel Společných sil Hynek Blaško důvody, proč podobných cvičení neabsolvují tankisté více. Vojáci však podle jeho slov potřebují alespoň jednou za čas ověřit v reálu možnosti, které modernizované tanky T-72M4CZ skýtají.

Před broděním musí vojáci tank nejprve důkladně utěsnit. Všechny "spáry" proto vyplní speciálním tmelem a "zašpuntují" hlaveň. I pak však tank může maximálně do čtyřmetrové hloubky. Komín, kterým nasává vzduch pro motor, je totiž pětimetrový a musí zůstat bezpečně nad hladinou. Pokud by se ponořil do větší hloubky, motor by zhasl a osádka by zůstala uvězněná pod vodou.

"V takovou chvíli je potřeba zachovat maximálně chladnou hlavu. Mají dýchací přístroje se zásobou kyslíku na dvacet minut," popsal Blaško. Na pomoc pak přichází vyprošťovací tým a potápěči.

Pokud by se nepodařilo tank z vody na ocelových lanech vytáhnout, musí osádka nechat zatopit celý vnitřek, aby mohla vůbec otevřít příklopy a s pomocí potápěčů pak vyplavat na hladinu.

Vojáci takové krizové situace pravidelně cvičí na trenažéru v podobě obřího vodního válce. "Musí znát ty pocity, kdy je potřeba kabinu úplně zatopit," konstatoval zástupce velitele 7. mechanizované brigády Rudolf Honzák.

Po vyjetí z vody je tank na čas velmi zranitelný. Kvůli utěsněné hlavni nemůže střílet. "Příprava do bojového stavu pak trvá asi hodinu. I přesto je přímé překonání vodního toku nesrovnatelně rychlejší, než stavět most, nebo tanky přepravovat na pontonech," dodal Honzák.