Důvody vyhrocení
Izraelsko-palestinský konflikt ve svých nejlepších momentech pouze zlehka doutná, a proto mnohdy stačí několik jisker, aby jej probudily k životu. Nejinak tomu bylo v tomto případě ale i před rokem, kdy již jedna krátká nožová intifáda proběhla, byť mnohem méně intenzivní, a rychle došlo ke zmírnění napětí. Nyní se samozřejmě jedná o tradičně velmi komplexní situaci, z níž je obtížné vypíchnout jeden konkrétní důvod, avšak převládá dojem, že současné vyhrocení je způsobeno z velké části podněcováním na sociálních sítích, kde se aktéři v pozadí mohou velmi dobře skrýt.

Není novinkou, že palestinská veřejnost je dlouhodobě vystavena prezentaci Izraele jako agresora a okupanta, což nepřispívá možnému řešení konfliktu v budoucnu. Naopak se objevuje jeho podněcování, které se aktuálně šíří zejména na sociálních sítích. Ty umožňují velmi rychle a účinně oslovit zejména mladou generaci a předat propagandistické poselství. Umožňují také šířit účelové zprávy či hoaxy, jako jsou aktuálně šířené pověry o tom, že Izrael chce narušit status quo v režimu Chrámové hory, třetího nejsvětějšího místa islámu a zároveň nejsvětějšího místa judaismu, což je tradičně velmi citlivé místo palestinské společnosti. Šíření hoaxů v tomto případě představuje hybridní formu válčení, s níž se pojí obtížná odhalitelnost a ještě náročnější protiopatření dané charakterem sociálních sítí.

Právě takové využití sociálních sítí, vzniklé účelově, ale mnohdy také živelně, má velký dopad zejména na mladou generaci Palestinců, která je jejich hlavním uživatelem. Ta navíc mnohdy již nemá nebo nemůže mít v paměti mnohdy brutální izraelské reakce na předchozí intifády a velmi citlivě vnímá izraelské akce jako ponižující, zejména jsou-li propagandisticky výběrově podány. Objevují se třeba záběry na zabité či zraněné Palestince po útocích na Izraelce, avšak již beze zmínky o jejich předchozím útoku, což vyznívá jako izraelská bezdůvodná agrese.

Tyto záběry se pak velmi rychle šíří na sociálních sítích a slouží k podnícení reakce jejich uživatelů, kteří jsou navíc pod nevídanou mediální masáží krutých videozáběrů ze Sýrie a Iráku, které povyšují násilí na něco běžného, až dokonce glorifikovatelného. To dále podporuje rozšířené označování útočníků za mučedníky a jejich velebení. Role sociálních sítí v současném vyhrocení dokládá dokonce i její nálepkové označení jako intifády, neboť v rámci vyvolání dojmu lidového povstání je iniciátory využíván při komunikaci hashtag #intifada.

Jedná se nicméně jen o plamínky ústící do omezených akcí jednotlivců, které jsou velmi rychle izraelským bezpečnostním systémem eliminovány. K přerodu na pravou intifádu je tedy klíčová podpora silného aktéra.

Komu hrají nože do karet
Izraelsko-palestinský konflikt působí jako velice spolehlivý magnet na pozornost médií, a tím zprostředkovaně také mezinárodní komunity. Současná nožová intifáda tak hraje do karet všem, kteří by ji mohli využít jako hromosvod, na němž se vyčerpá velká část mediální bouře, již region Blízkého východu vytrvale přitahuje. A zájemců o izraelsko-palestinský hromosvod by se v oblasti našlo více.

Hlavními z nich je spektrum aktérů, kteří se aktivně angažují v syrském konfliktu. Jedná se například o Rusko, v jehož případě je vhodné upozornit na časovou souslednost počátku současné nožové intifády se zapojením ruských letounů do bojů v Sýrii. Dále se jedná o Írán, který izraelsko-palestinskou arénu zprostředkovaně přes Hizballáh a Hamás dlouhodobě využívá k odpoutání pozornosti od svého jaderného programu; i samotnou Sýrii Bašára Asada, která s příchodem ruských sil spustila ofenzívu.

Překvapivě situace hraje do karet také Islámskému státu, který vyvíjí aktivity doslova napravo i nalevo od Izraele a Palestiny. Byť jako teroristická organizace přirozeně touží po pozornosti médií, což podporuje zejména svými krutými videi, již se mu příliš nehodí také pozornost politická, kterou by mohl zejména prodloužený vyhrocený izraelsko-palestinský konflikt odpoutat. Byť je Islámský stát nepřítel palestinského Fatahu i Hamasu, má přirozené zájmy ve vztahu k Izraeli a vnímanému útlaku muslimů a přítomnosti svatých míst islámu. Islámský stát tak proniká i do palestinské společnosti, z níž omezené počty osob odešly do Sýrie a Iráku bojovat v řadách Islámského státu. V Gaze pak Islámský stát díky blízkosti neklidného Sinaje se silnou přítomností jemu přidružených organizací dokonce představuje do budoucna potenciálního vyzyvatele Hamasu.

Výše zmíněné samozřejmě neznamená, že jmenovaní aktéři se nutně v izraelsko-palestinském konfliktu přímo angažují, byť to vyloučeno není zejména s ohledem na možné skrytí skutečné identity při využití sociálních sítí a hybridního způsobu válčení. Kanálů, jimiž tito aktéři mohou do konfliktu zasáhnout, je samozřejmě více, od skryté až po otevřenou podporu jedné ze stran. Avšak i volba náhledu, jímž na tento konflikt daní aktéři pohlížejí, a jaká slova a činy volí k hodnocení, na něj mohou mít efekt, neboť každé vyjádření může být použito k dalšímu podněcování.

Zajímavé pro možné diplomatické řešení může být, že současná situace vyhovuje i Evropě, která se topí v imigrantské krizi. Evropským politikům, mezi nimiž stále více zavládá nejednota v přístupu k řešení migrační vlny, může vyhovovat upnutí pozornosti médií alespoň částečně jiným směrem, byť by se pravděpodobně jednalo pouze o krátkodobé zaujetí, než by se hledáčky médií vrátily zpět na domácí scénu s kulisami migrační krize. Převládající mlčení evropských představitelů k současnému vyhrocení může být palestinskou stranou bráno jako tichý souhlas.

Vyhrocení zároveň– avšak nikoliv rozsáhlé – vyhovuje také domácímu Hamasu. Není bez zajímavosti, že hlavní vlna útoků na začátku října začala několik dní po velmi silných demonstracích proti vládě Hamasu v Gaze. Objevují se také zprávy, že někteří z útočníků nebyli zcela vlky samotáři, ale byli v kontaktu s představiteli Hamasu. Ten však hraje nebezpečnou hru, neboť velké rozsáhlé vyhrocení situace není v jeho zájmu.

Na domácí frontě klid
Rozhodující pro současnou situaci však je, že hlavním hráčům na palestinském politicko-mocenském kolbišti rozsáhlé vyhrocení vztahů s Izraelem nevyhovuje, a tedy mu kromě omezené morální neposkytují přílišnou podporu. Neprotiřečí si to s výše zmíněnými motivy Hamasu, které zůstávají platné, avšak jedná se z jeho strany o nebezpečnou hru. Zejména on může s ohledem na své rozsáhlé zázemí, zdroje a radikálně protiizraelské ideologické směrování sehrát klíčovou roli v případném vyhrocení.

Hamas si však rozhodně nepřeje, aby konflikt vygradoval do takové úrovně, kdy by se od něj mezi palestinskou veřejností široce očekávalo, že se musí otevřeně zapojit. Pokud by totiž zklamal očekávání veřejnosti, zejména lety strádání frustrovaných obyvatel Gazy, je jeho místo připraven zastoupit ještě radikálnější Islámský džihád.

Je si zároveň dobře vědom, že při rozsáhlejší eskalaci situace by Izrael potřeboval jasného protivníka, proti němuž je možné vyslat armádu a vykázat veřejnosti boj proti terorismu. A tím by byla právě infrastruktura Hamasu v Gaze. Z jeho strany se tedy jedná o velmi pečlivé zvažování situace. O nižší úrovni podpory Hamasu současné situaci svědčí také metody útoků – pokud by se rozhodl je otevřeně sponzorovat Hamas, velmi rychle by se na nože vzpomínalo v dobrém.

Ani Fatahu rozsáhlejší eskalace nevyhovuje. Prezidentu Palestinské autonomie Mahmúdu Abbásovi, sloužícího jedenáctý rok ze čtyřletého funkčního období, ani jeho prodloužené vládnutí příliš nepomohlo k tomu, aby pro palestinskou veřejnost přinesl zásadní hmatatelný úspěch. Kroky jako uznání Palestiny jako nečlenského pozorovatele OSN totiž ve výsledku na život běžného palestinského občana příliš velký dopad nemají a roste nespokojenost zejména mladé generace, která si žádá změnu.

Naštěstí pro Abbáse a Fatah je tato nespokojenost zhusta namířená proti Izraeli, což do určité míry také podporují. Pokud by však vlna násilí pokračovala nebo zesilovala, stává se logickým objektem podpory nespokojených nikoliv relativně vůči Izraeli smířlivá vláda Fatahu, ale právě radikální Hamas, což přímo ohrožuje již tak vratkou pozici Fatahu.

Bez paliva není oheň
Současná situace tedy vznikla zejména kvůli podněcování, a to významně skrze sociální sítě. Není jasně zřejmé, kdo za ní stojí, avšak důležité je, že její stupňování klíčovým palestinským aktérům nevyhovuje. Pokud se tento stav nezmění, tak nožová intifáda podle všeho nenajde partnera, který má dostatek paliva, aby plamínky proměnil v oheň povstání, jakými byla první nebo druhá intifáda. I přesto se však může stát, že sociální sítě nečekaně zafungují jako olej do ohně...

Pavel Doško
autor působil na International Institute for Counter-Terrorism v izraelské Herzliji, nyní pracuje v Jagello 2000