Informace o své bezpečnostní a obranné politice začali Číňané vydávat teprve od roku 1995. Tehdy poprvé Peking zveřejnil dokument pojednávající o postoji čínské vlády k politice zbrojení a odzbrojení. O tři roky později pak byla vydána první standardní „Bílá kniha obrany“ tak, jak ji známe i z prostředí členských států NATO. Čínská verze z roku 1998 nesla podtitulek „Čínská národní obrana“. Od té doby jsou Bílé knihy revidovány každé dva roky, přičemž ta poslední z letošního roku nese název „Čínská vojenská strategie“.

Její zveřejnění 26. května je o to zajímavější, že vychází pouze dva týdny poté, co ministerstvo obrany USA vydalo svou Každoroční zprávu Kongresu o vojenské a bezpečnostní politice Číny. Očekává se také, že v nejbližší době bude zveřejněna Bílá kniha obrany Austrálie. Je pravda, že tyto dokumenty – čínský, americký i australský – na sebe neodkazují a jejich obsahy jsou formulovány na sobě zcela nezávisle. Na druhé straně je zřejmé, že se zabývají podobnými tématy a reflektují zhoršující se bezpečnostní situaci v jednom společném regionu. Během uplynulého roku totiž došlo k několika vážným incidentům, například mezi Čínou a Vietnamem v oblasti Jihočínského moře, které měly či mají velký potenciál vyvolávat napětí a destabilizovat celou oblast.

Budování armády vs. budoucnost

O čem tedy nová vojenská strategie ČLR vypovídá a můžeme zaznamenat nějaký posun oproti předchozím dokumentům téhož druhu? Číňané zdůrazňují své odhodlání bránit svou suverenitu a usilovat o světový mír, rozvoj a prosperitu. Jejich zahraniční politika a národní obrana má mít ryze obranný charakter, nárokují si nicméně právo bránit se „hegemonismu“, „mocenské politice ve všech svých formách“ či „neo-intervencionismu“, aniž by se sami dopouštěli teritoriální expanze.

Až doposud se tvůrci čínské vojenské strategie zaměřovali na budování či modernizaci svých vojenských kapacit, tentokrát se zaměřují na své vojenské plány a úmysly do budoucnosti. Plány jsou to věru dalekosáhlé.

Čínští bezpečnostní experti v dohledné budoucnosti nepředpokládají vypuknutí světové války za pravděpodobné a také celková mezinárodní situace podle nich „zůstane klidná“. To je bezesporu pozitivní zpráva pro všechny, nicméně Bílá kniha také dodává, že „svět čelí bezprostředním i potenciálním hrozbám lokálních konfliktů“. A z toho vyplývá, že bez „mocné armády nemůže být země bezpečná ani silná“. Je to právě tato neutuchající ochota Pekingu navyšovat svůj vojenský rozpočet, která tolik znepokojuje sousední státy, ale také ostatní významné aktéry regionu, například USA, Austrálii, Indii, Rusko.

Tak jako tomu bývá zvykem u „Bílých knih“, i v té čínské nalezneme „seznam“ hlavních bezpečnostních hrozeb státu, přičemž mnohé jsou pouze rekapitulací dobře známých výzev z minulosti: nezávislost Tchaj-wanu, Tibetu, Východního Turkestánu - ujgurských islamistů na západě země - anebo nově také „protičínských sil“, které údajně usilují o vyvolání další „barevné revoluce“. Za staronové bezpečnostní hrozby lze označit např. otázky pirátství, terorismu, kyberprostoru, přírodních katastrof, šíření epidemií a další.

Stručný dokument s jasnými cíli?

Nová Bílá kniha z roku 2015 je oproti předchozím dokumentům nezvykle krátká: má pouze 9 tisíc čínských znaků (tj. bezmála 45 tisíc znaků včetně mezer v anglickém překladu ), zatímco ostatní se pohybovaly v rozpětí od 15 tisíc (2013) do 31 tisíc (2004) čínských znaků. Přesto v ní nacházíme několik originálních tvrzení, která žádná jiná Bílá kniha zatím neuváděla. Až doposud se tvůrci čínské vojenské strategie zaměřovali na budování či modernizaci svých vojenských kapacit, tentokrát se zaměřují na své vojenské plány a úmysly do budoucnosti. Plány jsou to věru dalekosáhlé a týkají se všech složek Čínské lidové armády (ČLA): od její velikosti, struktury, složení, až po personální složení, výcvik, logistiku nebo vybavení.

Zajistit finance pro takový úkol, zdá se, nebude problém. Premiér Li již v březnu tohoto roku oznámil, že se vojenský rozpočet bude oficiálně navyšovat o 10,1 % na celkových $141.45 miliard. Skutečný nárůst bude možná ještě vyšší, a to navzdory tomu, že růst HDP za stejné období má dosahovat pouze něco přes 7 %.

Co se týče velikosti armády, konkrétní čísla v Bílé knize 2015 uvedena nejsou. Byla však zveřejněna ve dřívějších vydáních, naposledy v roce 2013. Aktuální vydání o konkrétních číslech ale mlčí.

Důležitost námořnictva

Největšími změnami projde námořnictvo, neboť pouze tato část ČLA se objevuje ve všech kapitolách Bílé knihy (2015). Čínské bezpečnostní elity totiž se znepokojením pozorují, jak „někteří sousedé v zámoří zaujali provokativní stanoviska“, protože posílili svou vojenskou přítomnost na ostrovech či skaliskách, které ilegálně okupují [tj. narážka na sporná území v Jihočínském moři, poznámka autora]. „Některé vnější mocnosti se velmi horlivě vměšují do záležitostí Jihočínského moře“. Aby Čína mohla aktivně vystupovat v mezinárodních vztazích, nová vojenská strategie explicitně požaduje, aby „tradiční mentalita, podle níž byla země nadřazena mořím,“ byla opuštěna a nahrazena větším důrazem „na schopnosti kontrolovat moře a oceány a chránit námořní práva a zájmy.“ 

Právě toto je jednoznačný posun oproti předchozím strategiím, který v sobě obsahuje dalekosáhlé implikace. Čína má být do budoucnosti schopna bránit nejen své teritoriální vody a moře k Číně přiléhající, nýbrž také své zájmy na otevřených mořích (zejména pak námořní trasy, po kterých jsou dopravovány nerostné suroviny). Přirozeně není jisté, zda čínské ozbrojené složky budou takové úkoly schopny plnit, a pokud ano, jak dlouho bude ke zvládnutí všech úkolů trvat jejich modernizace.

V každém případě lze z výše uvedených slov vyčíst rostoucí sebevědomí a chuť přetvářet okolní svět k obrazu svému. Bílá kniha 2015 mezi řádky vypovídá o ambicích, které nutně přesahují hranice jednoho regionu; vypovídá o ambicích, které reflektují potřeby jedné mocnosti s globálními zájmy.

Pavel Hlaváček
autor působí na Katedře politologie a mezinárodních vztahů Západočeské univerzity v Plzni