V posledních měsících čelí Německo značné kritice kvůli roli, kterou sehrává v rámci konfliktu v Afghánistánu. Tato kritika působí na německé politické kruhy poněkud nepatřičně vzhledem k faktu, že Německo je jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů ISAF. Političtí představitelé jsou si však vědomi limitů mise způsobených národními omezeními, kdy například Bundeswehr nemá povolení působit na nestabilním afghánském jihu. I přes výzvy amerických a kanadských představitelů k navýšení německé účasti na misi a rozšíření jejího profilu o aktivní bojové operace na jihu se němečtí činitelé, a to i přes pohodlnou parlamentní většinu velké koalice, obávají případných důsledků takového kroku v rámci příštích voleb.

Politický rozměr
Od první „out of area“ mise v Somálsku v první polovině devadesátých let minulého století ušlo Německo dlouho cestu. V Afghánistánu však armáda čelí první vážné vojenské výzvě a i když se zdá, že na ni je připravena, ve skutečnosti není. Mnoho příslušníků německé obrany sdílí přesvědčení, že by německá účast na misi neměla být dále omezena na relativně klidný sever. Zároveň si ale uvědomují, že v kontextu eroze podpory veřejnosti a zhoršující se bezpečnostní situace na severu by při rozšíření kontingentu Německo obtížně čelilo faktu, že se účastní zcela jiné mise, než do které vstupovalo: původně byl Bundeswehr vyslán do Kábulu.

Mezitím Německo souhlasilo s převzetím odpovědnosti za celý sever, vysláním průzkumných letadel na jih a rozmístěním sil rychlé reakce na severu s tím, že v případě potřeby budou přemístěny na prozatímní základny na jihu. V Berlíně panuje obava, že dosavadní průběh mise směřuje k zapojení v celém Afghánistánu a zejména že tato změna povahy německé účasti v konfliktu neprojde bez povšimnutí veřejnosti, jež by proti takovému angažmá patrně otevřeně protestovala. Celou situaci ještě ztěžuje fakt, že německý parlament musí jakékoliv rozšíření mandátu Bundeswehru učinit regulérní cestou a s každým dalším hlasem pro takové rozšíření německé velké strany deklarují podporu mezi mnoha Němci značně neoblíbené misi. Toho pochopitelně využívají strany z okraje politického spektra, jako například extrémistická levicová „Linke“, která sbírá body na otevřené podpoře úplného stažení Bundeswehru z ISAF.

Mezitím je stále jasnější, že Berlín o své budoucnosti v Afghánistánu bude muset v blízké době definitivně rozhodnout. A to ze tří hlavních důvodů:
- Němci vyslali do Afghánistánu více jednotek než ostatní země NATO ve snaze obejít americký nátlak na účast Německa v Iráku. Pokud to takhle bude pokračovat, národní omezení se ukáží jako kontraproduktivní. Mise je totiž stále více definována rizikem spíše než úspěchem, takže pokud se Němci pokusí uchránit své jednotky před riziky války v Iráku tím, že je pošlou do Afghánistánu, budou je muset vyslat do nebezpečných oblastí.
- Zadruhé, bezpečnostní situace v Afghánistánu vyžaduje navýšení počtu jednotek. NATO už o nové vojáky oficiálně požádalo na nedávném summitu v Bukurešti. Pokud členské státy, a tedy i Německo, nerozšíří svoji vojenskou přítomnost v Afghánistánu, al-Káida a Taliban snadněji proniknou zpět do země. Jinými slovy, pokud Německo nepodá pomocnou ruku k boji proti Talibanu na jihu, bude mu nakonec čelit i na po dlouhou dobu klidném severu.
- A zatřetí, snahy německých politiků prezentovat misi jako „vojenskou asistenci při rozvoji“ mohly fungovat v minulosti, avšak dnes značně ztěžují nutné vysvětlení role Bundeswehru v budoucích bojích. Němci začínají váhat, zda je jejich vláda neobešla, nebo zda prostě neodhadla situaci: Byl rozsah mise větší, než bylo deklarováno bezprostředně po 2001, nebo se situace v zemi zhoršila, a to navzdory německému angažmá? Pokud by tomu tak bylo, jak to spraví další rozšíření kontingentu? A pokud platí první varianta, proč byla mise popisována především jako vojenská asistence při rozvoji? Tak jako tak, německé vládní elity čeká mnoho věcí k vysvětlení, avšak s blížícími se parlamentními volbami (2009) jsou k tomu politici stále méně ochotní. Změnu tohoto postoje by mohla způsobit případná dramatická proměna afghánské bezpečnostní situace a oběti na straně koalice.

Od podpory zapojení k podpoře stažení – nástin budoucího 
Evidentní je, že němečtí představitelé dosud nenalezli věrohodné zdůvodnění dalšího rozšíření německé účasti v Afghánistánu. V žádném případě nelze říct, že by válka byla ztracená, počet obětí je relativně nízký a, i když se situace může zhoršit, je v tomto okamžiku potřeba jasná vize a závazek spíše než tendence vycouvat.

Dustin Dehéz 
Autor je členem Institutu pro zahraniční a bezpečností politiku Düsseldorf (DIAS), a přednášejícím mezinárodních vztahů na Freie Universität Berlin