Česko-americká smlouva o vybudování radarové základny je na ministerské úrovni dohodnuta. Praha má především v kapse komuniké, v němž Aliance souhlasí s vybudováním systému protiraketového deštníku ve střední a východní Evropě a přijímá jej jako prostředek určený k ochraně všech spojenců. Hrozby Roberta Fica, který avizoval, že Bratislava radar neschválí, se tedy nenaplnily. Slovensko nesehrálo v otázce radaru roli podobnou té, kterou sehrálo Řecko, když v Bukurešti zablokovalo rozšíření NATO o Makedonii.

Přeloženo do jazyka politiky české kotliny to znamená, že koalice je alespoň na papíře ve věci radarové základny posílena o hlasy dosud lavírujících zelených: sám ministr Schwarzenberg, zastupující tuto stranu ve vládě, v Bukurešti naznačil, že požadavek zelených je splněn.

Zbývají sociální demokraté a komunisté. Přemlouvat komunisty, aby svůj nesouhlas se základnou stáhli, by bylo pro vládní koalici ztrátou času. Navíc by se Filipovi a spol. otevírala možnost k pokusu o politické handly, což je pro KSČM vždycky lákavé, ale pro koalici v tuto chvíli přinejmenším zbytečné.

Zbývá odpor sociálních demokratů. Až bude výstavbu radaru schvalovat Poslanecká sněmovna, má vláda slušnou naději, že ČSSD podporovanou komunisty s odřenýma ušima přehlasuje. To, že Aliance na radar přikývla, je pro vládu povzbuzení. Ale zároveň by si vládní koalice neměla dovolit zapomenout, že většina občanů výstavbu obranného zařízení v Brdech pořád jaksi neschvaluje.

Jestlipak už je připraveno oživení skomírající vládní kampaně na podporu protiraketové obrany? Na strach z vysokofrekvenčního záření, na pochybnosti o íránské hrozbě a třeba i na citlivost vůči případným ruským vojenským inspekcím na našem území má každý právo. Ve všech těchto bodech i v mnoha dalších lze najít argumenty, proč je chystaná protiraketová obrana správným řešením. Nebo tím nejlepším řešením z mnoha špatných, chcete-li. Proč vláda zatím nedokázala tyto argumenty srozumitelně všem pochybovačům a odpůrcům podat, zůstává záhadou.

Pokud se vláda chce před rozhodováním o budoucnosti radarové základny ve Sněmovně pojistit, měla by se rozloučit s bezzubými, byť možná nechtěně zábavnými propagandistickými projevy - vzpomeňme jen na „častušku“ zpívanou ministryní obrany Parkanovou, kterou nazpívala s countryovým bardem Janem Vyčítalem. Suchopárné, ale nesrozumitelné studie z politologie, radiologie či balistiky také málokomu vnesou do rozhodování jasno. Je na čase přijít s důvody vysvětlujícími, koho radarová základna bude chránit, před kým a proč je lepší, když bude stát nedaleko Prahy místo toho, aby se budovala třeba v Ázerbájdžánu, jak chtěl Vladimir Putin.

Nespokojená a nabubřelá reakce sociálních demokratů na zprávu z Bukurešti se dala předvídat. I kdyby komuniké Aliance bylo ještě pádnější a jednoznačnější, než je (a také mohlo a mělo být!), nepřesvědčilo by lídra ČSSD, aby zapomněl na svou mantru o referendu. V tomto populistickém postoji lze Jiřího Paroubka zviklat jediným spolehlivým způsobem: počet těch, kteří se americké základny z jakýchkoli důvodů obávají, musí začít klesat. Příležitost je tady. A nemusí se opakovat.

Petr Dudek
Autor je komentátorem MF DNES