NATO: nejistý přechod od východu na jih?

24. srpna 2015  13:42
Martin Michelot, EUROPEUM
Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění vnímá většina Čechů jako větší hrozbu pro národní bezpečnost organizaci Islámský stát (IS) spíše než Rusko. Tyto pocity ovšem nevzbuzují jen přistěhovalci, jejichž náporu Evropa kvůli hluboké nestabilitě na Blízkém východě čelí, a teroristické hrozby.  
Severoatlantická aliance | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

Vnímání Ruska coby hrozby bylo potlačeno také díky Severoatlantické alianci. Pro ujištění spojenců ve střední a východní Evropě podnikla Aliance řadu aktivit odrazujících Rusko od dalšího zastrašování – v České republice to byla například Jízda dragounů, projíždějící zemí v dubnu 2015. Za necelý rok však proběhne ve Varšavě summit NATO a před Aliancí stojí zásadní rozhodnutí: současná ujišťující opatření bude potřeba proměnit v dlouhodobé prostředky odstrašení a zároveň najít roli této organizace v řešení bezpečnostní a společenské krize otřásající jejím jižním sousedstvím.

Přehodnocení alianční mise: co je třeba změnit

NATO se dnes vypořádává s některými otázkami, o kterých se v organizaci mluvilo již před krizí na Ukrajině – musí si stanovit zda a jak chce provádět krizové out-of-area operace. Nyní jsou tyto otázky navíc obohaceny výzvou k odstrašení ožívajícího Ruska, které zdá se touží po obnovení dřívějších pořádků.

Jde o delikátní proces balancování, kdy napětí plyne především z odlišného vnímání hrozeb spojenci uvnitř Aliance, z pokračujícího znepokojení ohledně nedostatečných výdajů na obranu a také ze samotné povahy budoucích misí NATO. Krize na Ukrajině sice posílila alianční myšlení o kolektivní obraně a zajištění území, ale zároveň upozadila krizové řízení, a do jisté míry i silná partnerství (společně s agendou rozšiřování), která jsou jejím hlavním posláním.

Uprostřed toho všeho se na NATO s pocitem ohrožení obracejí obyvatelé zemí z jihu či východu a volají po uklidnění situace. Hrozby v okolí NATO nejsou podobné a nelze je řešit stejným druhem (vojenské) reakce; obě však představují hrozbu pro hodnoty spojující Alianci, a proto vyžadují odměřenou, nicméně důslednou reakci. Výsledná odpověď nebude ničím jiným než plánem pro budoucí relevanci NATO.

Od uklidnění k odstrašení, ovšem ne bez pochyb

Události na Ukrajině učinily z kolektivní obrany a územní bezpečnosti středobod přeměny NATO probíhající od summitu ve Walesu v září 2014. Summit ve Varšavě bude pod hlavičkou „Iniciativy strategické adaptace“ zacílený především na uchování permanentní přítomnosti jednotek a vybavení na východních hranicích Aliance v dlouhodobých operačních plánech NATO. Učiní tak prostřednictvím dalšího posílení jednotek velmi rychlé reakce (VJTF) na úroveň 5 000 vojáků schopných nasazení do 48 hodin a zajištěním, že vlastní politické podmínky umožní skutečné nasazení těchto jednotek do 48 hodin.

Možná role pro Česko

Diskuse mezi Polskem, zastáncem posílených odstrašovacích opatření, a Maďarskem, které čelí silnému domácímu tlaku kvůli přílivu imigrantů, zvyšují důležitost České republiky v roli prostředníka mezi oběma státy. Může zajistit jednotný hlas V4 před i během Summitu a zvýšit také kvalitu samotné diskuse ve Varšavě.

Klíčovými součástmi agendy „od uklidnění k odstrašování“ plánované na summit ve Varšavě jsou rozšíření Sil rychlé reakce NATO (NRF) až na 40 000 vojáků schopných nasazení do dvou týdnů, rozšíření Mnohonárodnostních jednotek - severovýchod ve Štětíně Polsko), naplnění National Force Integration Units (NFIU) v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku (takzvané „frontové státy“) a vytvoření malých národních velitelství s cílem sdružení kapacit států vyhrazených pro operace NATO.

Silnou zprávu v tomto směru vyslal nově zvolený prezident Polska Andrzej Duda, který obvinil NATO z využívání Polska jako „nárazníkového státu“ mezi spojeneckým územím a Ruskem. Ačkoliv zní výrok útočně, poukazuje na některé názory, podle nichž Aliance nebyla schopna poskytnout dostatečné odstrašení konvenční i hybridní hrozby ze strany Ruska ve střední a východní Evropě. Tento pohled na věc však nesdílí všichni členové NATO, zejména ti, kteří cítí stále naléhavější tlak z jihu a čelí rostoucímu znepokojení veřejnosti z dopadů přistěhovalectví v Evropě.

Česká republika je regionální prostředník

Alianční summit & geopolitické souvislosti Blízkého východu s Arktidou

Přečtěte si související text Michaela Romancova

V této souvislosti roste význam České republiky, která by mohla pomoci Alianci před summitem překlenout rozdíly mezi oběma názorovými tábory. Jak vyplývá z výše citovaného průzkumu, Češi vnímají hrozbu více z jihu. Zároveň je ČR členem Visegrádské čtyřky (V4), které nyní předsedá, což jí zároveň umožňuje hrát zajímavou a klíčovou vyrovnávací roli ve zmírňování regionálních neshod.

Diskuse mezi Polskem, zastáncem posílení odstrašovacích opatření, a Maďarskem, které čelí silnému domácímu tlaku kvůli přílivu imigrantů, zvyšují důležitost České republiky v roli prostředníka mezi oběma státy. Může zajistit jednotný hlas V4 před i během summitu a zvýšit také kvalitu samotné diskuse ve Varšavě. Česká republika tak bude moci posílit svou regionální roli a bude motivována k nalezení rovnováhy, která by umožnila domácím politikům vysvětlit důležitost NATO pro vliv a bezpečnost České republiky. Toto je příležitost, kterou by si čeští politici neměli nechat uniknout.

Hádanka jihu: výzva jiná než ostatní

V současné situaci jsou stále aktuální otázky, co by NATO ve svém jižním sousedství mělo dělat a co skutečně může dělat. Jsou stávající nástroje pro řešení krizí a vojenské prostředky opravdu ty pravé pro řešení této hybridní společenské a bezpečnostní krize? Neochota k činům je živena několika překrývajícími se faktory, především operací NATO v Libyi v roce 2011. Zejména její nevýrazné pokračování do značné míry připravilo půdu pro budoucí nestabilitu v zemi.

NATO vs. EU

NATO představuje ideální nástroj pro koordinované řešení bezpečnostních záležitostí, coby nejsilnější prostředek transatlantické spolupráce může navíc Evropanům přinést významnější roli ve výzvách jejich sousedů. EU zároveň potřebuje prokázat svou schopnost řešit problémy, které ovlivňují její členské státy a vytváří otazník okolo smyslu evropského projektu.

V tomto prostředí došlo k vytvoření útočišť pro organizaci IS a byla snížena schopnost státu dohlížet na vlastní území. Nyní zemi každý den opouští mnoho přistěhovalců, kteří míří k evropským břehům. Vzhledem k okolnostem musí Aliance poskytnout prostředky pro řešení současné situace – s důrazem na účinnou vojensko-civilní spolupráci s Evropskou unií (EU). Spolupráce je v hlubokém zájmu obou institucí. V době, kdy je globální nadvláda Spojených států nejistá, mohou rozšířit své sféry vlivu.

NATO představuje ideální nástroj pro koordinované řešení bezpečnostních záležitostí, coby nejsilnější prostředek transatlantické spolupráce může navíc Evropanům přinést významnější roli ve výzvách jejich sousedů. EU zároveň potřebuje prokázat svou schopnost řešit problémy, které ovlivňují její členské státy a vytváří otazník okolo smyslu evropského projektu. Kombinace bezpečnostní a sociální problematiky je v podstatě ideální příležitostí pro pokračování institucionálního vztahu, který byl vybudován kolem ukrajinské krize.

Schopnost určit priority a upřednostnit krátkodobé cíle (jak zvládnout narůstající počet přistěhovalců na evropské půdě) před dlouhodobými cíli (jaké vojenské řešení obnoví přijatelné podmínky v regionu severní Afriky a Blízkého východu) je klíčová pro budoucnost NATO a EU. Političtí představitelé, kteří jsou v jádru těchto institucí, mají skutečnou odpovědnost nejen za příspěvek k řešení, ale také za zapojení složek svých institucí do těchto řešení. Je nutné vysvětlit, proč jsou tyto instituce natolik důležité.

Chopení se příležitosti k zajištění vlastní budoucnosti

Výzvy v našem sousedství dávají vedoucím představitelům výjimečnou příležitost vysvětlit význam obrany a také obranné spolupráce. Říci, že „obrana má smysl“ a dodržet slib není jednoduché, když Evropané vystupují nejednotně a liší se ve vnímání hrozeb. Zvláště v situaci, kdy jsou EU i NATO vystaveny tlaku z Ruska, organizace IS a častých hrozeb ekonomického krachu. Pokud by NATO jasně vymezilo hranice, kam až je schopno při řešení krize na jihu zajít, jednalo by se o odvážný komunikační krok, který by prospěl EU, Evropanům i samotnému NATO. Právě jasné odpovědi by měly nahradit vyčkávací vojenský přístup, který již v minulosti ukázal v regionu svá omezení.

Zatímco NATO dokončuje realizaci Akčního plánu připravenosti, nepochybně nejambicióznějšího projektu na evropském území od konce studené války, Aliance musí být připravena také na přizpůsobení vlastní strategie. Je potřeba zavést mechanismy, které by v jistých mezích odpovídaly na krize v jejím okolí. Při vymezování své budoucnosti by také NATO mělo mít možnost počítat s podporou členských států, pokud tyto státy chtějí i nadále ovlivňovat způsob, jakým jsou řešeny bezpečnostní záležitosti uvnitř i mimo území Aliance.

Martin Michelot
výzkumný spolupracovník, Europeum

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.