NATO, armáda a naše bezpečnost v očích české veřejnosti

11. dubna 2011  9:25
V minulém týdnu byly zveřejněny letošní výsledky důvěry české veřejnosti vůči NATO a české armádě. Nepřinesly sice nic nečekaného, ale nikoli nezajímavého.  

Spokojenost s členstvím v NATO se stabilně udržuje vysoko, na hladině 70 % , stejný podíl (69 %) věří, že NATO je schopno zajistit naši bezpečnost. Klesá ovšem podíl těch, kteří těmto základním předpokladům věří jednoznačně - na pětinu občanů z 29 % před dvěma lety. Potud výsledky STEM.

Zároveň CVVM zveřejnilo vývoj důvěry hlavním pilířům státu, kde se ukázal opětovný pokles důvěry české armádě z loňských 62 % na letošních 56 %. V uplynulé dekádě však důvěryhodnost armády osciluje v tomto pásmu, takže o výraznější změnu nejde.

Lze tedy konstatovat, že v oblasti národní a geopolitické bezpečnosti České republiky je v očích občanů vše při starém a "nuda"?

Do jisté míry se nepochybně věci zabíhají do ustálených kolejí. Ale zas tak úplně všechno ve starých kolejích není, a to zejména v Evropě a v jejím okolí, což se prostřednictvím NATO dotýká také nás. A za druhé, zdaleka ne všechno, co je v oblasti naší obrany ve starých kolejích, je také v pořádku.

Důvěryhodnost NATO převyšující důvěryhodnost české armády nic nového není, protože základem naší bezpečnosti je NATO a česká armáda jen potud, pokud je schopna své závazky vůči NATO plnit. I povaha hrozeb, které existují, je primárně adresovatelná na úrovni NATO a teprve jeho prostřednictvím vůči Armádě České republiky. To platí z hlediska Afghánistánu i nově, když se řešila otázka letecké ingerence do konfliktu v Libyi.

NATO koordinuje a nasazuje letecké síly, my politicky v jeho rámci také, avšak české gripeny sedí doma. Nikoliv však proto, že by letci do mise nechtěli, nýbrž kvůli dřívějším politickým rozhodnutím, které zejména v podobě minimálního počtu pronajatých letounů a leasingové smlouvy v podstatě jejich bojové nasazení neumožňují.

Související materiál na natoaktual.cz:
Členství v NATO podporuje 70% Čechů

Jak už jsem zmínil, problém není ve vojenské, nýbrž politické rovině. Také jsem zaznamenal slova bývalého velitele letectva gen. Vachka, že by mohly bojovat třeba L-159, protože trefí automat na coca-colu z 5 kilometrů. Proč tedy ne L-159? Nevím, ale řekl bych, že pokud někdo váhá a pochybuje v okamžiku, kdy se naši mediteránní spojenci vyrovnávají s hrozivými migračními a destabilizačními důsledky násilností diktátora Kadáfiího, pak samozřejmě nemusí být ani pozván, když dojde na akci. NATO tedy svými leteckými kapacitami prosazuje bezletovou zónu a ukončení konfliktu v Libyi pod mandátem OSN, a to včetně švédských neutrálních gripenů, a česká armáda je v roli diváků. Toho si český daňový poplatník může všimnout. Rozchod chování NATO a participace armády ČR je realitou. Proč by tedy armáda a NATO měly být stejně důvěryhodné pro naši bezpečnost?

Oscilace důvěryhodnosti armády v očích veřejnosti je zajímavá ještě z jiného hlediska, má totiž politický charakter a obdobný průběh jako důvěra policii nebo justici ve velkých výkyvech. Z institucí státu, nezávislých na politice, se také armáda, vedle policie a justice, stala ve vnímání politickou institucí, která stojí a padá s důvěrou ve stát a jeho politickou oscilaci. To po mém soudu příliš dobře není. Svědčí to totiž, že se stále nepodařilo oddělit armádu respektive profesi vojáka od politické profilace ministerstva obrany, jako orgánu civilní kontroly, a demokratické kontroly ozbrojených sil, kterou má na starost silně politizovaný parlament.

Oddělení armády - veřejně poskytovaných služeb profesionály v obraně a ve zbrani, od svými skutky byrokratického, korupcí či intrikami v minulosti kompromitovaného ministerstva obrany, by mělo být obdobné jako oddělení práce a profese lékaře od neméně problematického ministerstva zdravotnictví. Na lékaře se dnes nikdo nedívá optikou toho, kdo právě vládne na ministerstvu zdravotnictví. Rozhoduje profese a um lékaře, v ordinaci nebo na klinice.

Naproti tomu jsou armáda i vojáci z povolání stále ve vleku počinů a úřednických či politických válek na ministerstvu obrany, a proto jsou také nazíráni politicky. Čí je to tedy odpovědnost? Generálního štábu?

Je pravda, že v posledních letech se poměry uvnitř české armády zpolitizovaly natolik, že se armáda v kruciálních otázkách výzbroje odborně nedokázala prosadit, nedokázala zabránit korupčním akvizicím vnucovaným z politických i úředních postů. Armáda dnes je nadále spíše součástí problému než pevným bodem obratu. Generál Picek se sice otevřeně postavil proti záměru ministerstva pořídit transportní letouny CASA, které jsou ztělesněním šlendriánu na ministerstvu obrany v posledních letech. Obecně však lze bohužel konstatovat, že armádní špičky po odchodu generála Šedivého spíše k praktikám vyžadovaným představiteli ministerstva obrany mlčely.

Přečtěte si na natoaktual.cz související komentáře:
A. Šándor: Kam kráčí ministerstvo obrany?
J. Šedivý: Armáda stojí na rozcestí

Je-li projevem profesionality mlčet ke šlendriánu, nebo se ozvat i za cenu ztráty lukrativní pozice či kariéry - to zřejmě není dilematem pro české vyšší důstojníky a generály. Nikdo z nich se však následně nemůže divit, když se na ně veřejnost dívá skrze poměry na ministerstvu, ve vládě nebo v parlamentu a zejména skrze korupcí mrzačené a předražené akvizice. Tím spíše, jak se ukázalo v nedávné minulosti, když na velitelské úrovni ještě ke všemu bojuje česká generalita spíše velmi podivné špionážní války mezi sebou než by postupovala společně proti šlendriánu či korupci jdoucím z politické, vládní nebo ministerské úrovně.

Nadále však platí, že česká armáda stojí, vedle policie a justice, jako určitý pilíř českého státu i spojnice k naší mezinárodní bezpečnosti. Převažuje u ní důvěra nad nedůvěrou a má předpoklady se vůči zhoršujícím se vnitropolitickým poměrům zdravě emancipovat. Přinejmenším proto, že takto postavená armáda může určitým způsobem kompenzovat jak rozpory uvnitř naší bezpečnostní a zahraniční politiky, tak nakonec odolávat zkorumpovanosti domácí administrativy a politiky. Dokáže AČR takové nesnadné úloze dostát? Dokáže, pokud bude složena z opravdových profesionálních vojáků, odzdola nahoru, ale ještě více od generálního štábu dolů.

Ivan Gabal
autor je jednatelem a majitelem společnosti GAC s.r.o.

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.