Zhruba tisícovka vojáků z třinácti zemí se zapojila do manévrů "Khaan Quest", které mají zvednou taktickou úroveň při mírových operacích ve světě.

Do cvičných scénářů, vycházejících z operací posledních let, se ve výcvikovém prostoru "Five Hills" zapojila i americká námořní pěchota. Ostatně američtí mariňáci jezdí do Mongolska pravidelně už od roku 2003 a finančně manévry také podporují.

Fotografie

Kromě cvičných operací zaměřených na situace v mírových misích OSN však Američané sbírají zkušenosti, jak přežít v drsných podmínkách mongolských stepí. Užitečné rady, třeba jak připravit pasti, orientovat se na rozlehlých pláních bez nejmodernější techniky nebo se bezpečně vyhnout vlčím smečkám, od mongolských vojáků přebírají špičkoví instruktoři.

"Hodně jsme se naučili. Například, jak upravit maso ulovených zvířat, aby vydrželo déle. Mají solidní schopnost přežít," popsal Brian Ashworth, který slouží jako hlavní instruktor kurzu přežití americké námořní pěchoty na japonské Okinawě.

Ačkoliv hlavním  bezpečnostním partnerem Mongolska zůstává po desetiletých přímého vlivu stále Rusko, třímilionová země v posledních letech zcela otevřeně spolupracuje s řadou "západních" zemí a účastní se například pod velením NATO mise v Afghánistánu.

Mongolsko na obranu ročně vydává jen asi 38 milionů dolarů (v přepočtu asi 720 milionů korun). Vydržování masivní armády je však vzhledem k počtu obyvatel i rozlehlému území zhola nemožné. Navíc je země ve velmi zvláštní geopolitické situaci, protože je doslova sevřena mezi dvěma vojenskými velmocemi - Ruskem a Čínou. Obrana Mongolska proti konvenční vojenské invazi je podle expertů prakticky nemožná.

Podobná cvičení s americkými, australskými, britskými, japonskými či jihokorejskými expedičními jednotkami bere Mongolsko velmi prestižně. "Pokud jde o cvičení mírových sil, je toto jedno z nejlepších na světě," uvedl na adresu mongolských ozbrojených sil velitel amerického námořnictva v Pacifiku admirál Samuel Locklear.

Národ hrdých válečníků Ve 13. a 14. století byla Mongolská říše jednou největších v dějinách lidstva. Pod mongolskou nadvládou žilo na 100 milionů obyvatel Číny, Střední Asie, Persie, Kavkazu i východní Evropy. Mongolská vojska se ocitla i na Moravě a v Uhrách. Pokoušeli se dobýt Indii, Japonsko, Jávu a Egypt. Vynikající válečníci s propracovanou strategií už tehdy s ohledem na svůj tradiční kočovný způsob života sázeli na jednotky schopné rychlého přesunu a okamžité reakce, které jsou v současnosti tak moderním trendem. Mongolsko bylo po Sovětském svazu druhou zemí světa, kde byl ustaven komunistický režim. V roce 1924 byla za podpory Sovětského svazu vytvořena Mongolská lidová republika, která zůstala pod vlivem "soudruhů z Moskvy" dlouhých sedm desetiletí. I dnes rozlohou stále ohromné Mongolsko s pouhými třemi miliony obyvatel, do kterého by se Česko vešlo asi dvacetkrát, nyní udržuje relativně malou armádu vyzbrojenou zastaralými zbraněmi sovětské výroby. V aktivní službě je zhruba 10 tisíc vojáků, dalších 130 tisíc je v záloze. Dalších zhruba 7 tisíc příslušníků mají pohraniční a bezpečnostní jednotky řízené ministerstvem vnitra. V novodobé historii se mongolští vojáci se zapojili do několika pozorovatelských misí OSN v Čadu, Kongu nebo Súdánu. Malé jednotky působily také v sestavě mezinárodních sil v Iráku. Už v roce 2003 mongolští vojáci pomáhali americkým jednotkám vycvičit afghánské dělostřelce, používali totiž stejnou techniku. V současnosti působí v Afghánistánu zhruba 100 vojáků.