Rozhovor se uskutečnil během Jonesovy návštěvy Prahy, jež byla spojena s vystoupením na konferenci "Byznys a bezpečnost" pořádané Programem atlantických bezpečnostních studií. (Přesný název konference byl: "Business and Security: Who Will Pay the Price?")

Bezpečnostní experti někdy vyčítají podnikatelům, že dokáží vnímat pouze krátkodobá bezpečnostní rizika. Co si o tom myslíte vy?

Realita doby, v níž žijeme, je ve srovnání s minulostí výrazně odlišná. Ve dvacátém století byla bezpečnost doménou pozemních, námořních a leteckých sil. My už ale žijeme v jednadvacátém století. Státy, jejich koalice a aliance dnes musejí stavět svou bezpečnostní politiku na mnohem širší základně. Tradičně chápaná bezpečnost je pouze jedním z pilířů.

Na bezpečnostní konferenci v Praze ale zazněly pochybnosti, zda to takto chápou i byznysmeni...

Myslím, že chápou. Nedovedu si představit, že by se velká ropná společnost nezamýšlela nad bezpečností dodávek svého produktu. Logicky se formuje partnerství mezi bezpečnostními institucemi a průmyslem. Musíme spolupracovat s průmyslem, abychom udrželi volný pohyb zboží, produktů.

Právě v energetice je to zcela evidentní. Ale má to i další souvislosti. Pokud si uvědomíte veškerá nebezpečí dnešního světa, bude vám jasné, že třeba obavy z obchodu s nukleárním materiálem jsou zcela na místě. Rizika jsou jiná než v minulosti. Hrozí, že se zbraně hromadného ničení dostanou do rukou lidí z nebezpečných skupin, teroristů a podobně. Nikoliv pouze nepřátelským státům.

I když připustíme, že se podnikatelé i politici o bezpečnostní rizika zajímají, mohou na ně pohlížet rozdílným způsobem. Někteří bezpečnostní experti kritizují obchod se zeměmi jako Čína či Írán. Řada podnikatelů si ale spíše myslí, že rozvoj obchodních vztahů s těmito zeměmi může bezpečnostní hrozby omezit, neboť posiluje vzájemné pochopení.

To je ale otázka politického rozhodnutí a jako vojáci postupujeme podle příkazů. Z mého osobního pohledu je to tedy poměrně jednoduché. Jisté ale je, že musíme být schopni propojit různé přístupy, posílit vztahy mezi byznysem, diplomacií, armádou, ale třeba i kulturou. Už nežijeme v bipolárním, nýbrž multipolárním světě. Je zde mnoho různých zdrojů napětí, které ohrožují stabilitu. Pouze spojenectví různých aktérů může zajistit bezpečné prostředí do budoucna.

Jak může takové partnerství s byznysem fungovat? A jak se může zapojit Severoatlantická aliance?

NATO může být zapojeno nepřímo. Aliance se mění, transformuje, aby mohla být významnějším globálním hráčem a dokázala rychleji reagovat na krizové situace. Jednou z jejích hlavních priorit je Afghánistán. V Praze jsem se snažil upozornit, že v Afghánistánu je v současnosti naprosto klíčové vyřešit ekonomické problémy, nikoliv jen vojenské. Je nutné oživit tamní ekonomiku a změnit její zaměření, neboť je příliš závislá na pěstování drog.

NATO se tedy cítí odpovědné za vyřešení ekonomických problémů v Afghánistánu...

Je nutné nabídnout komplexní řešení, vědět, že problémy jsou vzájemně propojené, že je nutné se věnovat současně problematice drog, ekonomice, odzbrojení i budování demokracie. A základem všeho je samozřejmě zajištění bezpečnosti.

Pokud se v budoucnu opět rozhodneme použít z jakýchkoliv důvodů vojenskou sílu, musíme počítat s tím, že jde pouze o první krok. Pak má následovat něco dalšího. Podnikatelé se musejí zapojit do následné rekonstrukce.

Armáda nemůže zůstávat v krizových oblastech navěky. Je nutné vědět, že nevojenské aspekty se nás týkají také. To neznamená, že NATO musí dělat vše samo, že by mělo mít na starosti každý jednotlivý aspekt rekonstrukce Afghánistánu. Aliance si ale musí být vědoma celkové složitosti situace a udělat, co je v jejích silách, aby pomohla rekonstrukci.

Takže musíte hledat spojence, kteří s vámi budou spolupracovat na obnově Afghánistánu. Jak jste v tomto ohledu úspěšní?

Dám vám jeden příklad. Pokaždé když cestuji do Afghánistánu, snažím se brát s sebou výkonné šéfy velkých společností. Je to v souladu se speciálním programem, který jsme připravili společně s afghánským ministrem vnitra. Těchto cest se účastní zástupci firem z obou stran Atlantiku.

Chceme povzbudit přemýšlení o tom, jak mohou být jednotlivé společnosti v Afghánistánu užitečné. Z mé strany je to takové malé gesto, ale chci ukázat, že armáda nemůže dělat vše. NATO může vytvářet provinční rekonstrukční týmy. Ale důležité je především to, aby podnikatelé a průmyslníci dospěli k přesvědčení, že v této zemi je prostor pro investice a růst.

Zaznívá ale také názor, že za současné špatné bezpečnostní situace v Afghánistánu by byly jakékoliv investice nesmyslné. Co si o tom myslíte?

Šéfové firem, kteří se mnou cestují do Afghánistánu, o možnosti investovat v této zemi zpočátku velmi pochybují. Po návratu ale bývají mnohem optimističtější, zjišťují, že reálná situace vypadá trochu jinak než to, co znají z novin. Velmi totiž záleží na tom, jak se různé informace prezentují.

Afghánistán má před sebou bezpochyby ještě dlouhou cestu. Ale tím hlavním problémem v Afghánistánu dnes není teroristická síť al-Káida ani bývalé vládnoucí hnutí Tálibán. Největším problémem už dnes je fungování ekonomiky a tamní správy. A to je pokrok.

Zprávy o akcích al-Káidy a Tálibánu tedy nejsou pravdivé?

Pokaždé, když se v Afghánistánu objeví informace o násilí, si lidé instinktivně říkají: Vidíte, to je Tálibán a al-Káida. Jenže mezi nejdůležitější úkoly dnes v Afghánistánu patří zjišťování toho, kdo je vlastně tím skutečným zdrojem násilí.

To totiž také může souviset s narkoobchodem, nebo za ním může stát kterákoliv z pěti či šesti organizací, které disponují zbraněmi. Tedy nejen al-Káida, nebo Tálibán. Afghánská společnost má k násilí pořád hodně blízko. Ale v Afghánistánu jsou také relativně klidná místa, zvláště na severu a na západě země.

Kupříkladu město Herát zažívá období hospodářského boomu, je tam hodně ekonomických příležitostí. Tyto příležitosti se pochopitelně netýkají všech podnikatelských oborů, ale pro leckoho mohou být zajímavé. Velmi zajímavé zakázky můžete získat ve stavebnictví. Máte šanci se uplatnit třeba s dobrými produkty z cementu, nebo jako obchodník zeleniny a ovoce. Řada možností se rýsuje i v dalších oborech.

Hodláte přesvědčit lidi, kteří pěstují drogy, aby se zaměřili na jiné plodiny. Ale jak to chcete udělat, když pěstování něčeho jiného jim nebude stačit na živobytí? Pokud se vzdají drog, budou se muset smířit s mnohem nižšími příjmy.

Nechci tvrdit, že to je jednoduché. Řešením určitě není bezhlavé ničení produkce na polích. To by ostatně trvalo hodně dlouho. Kroků, které bude nutné podniknout, je více - postupně nahrazovat drogy na polích něčím jiným, někde poskytovat dotace, a také vytvořit vymahatelný systém práva a pořádku. To ale nejde udělat přes noc, je třeba ekonomiku pomalu přesměrovat. Bude to určitě trvat několik let.

Další oblastí, již NATO považuje za svou prioritu, je Kosovo. Jaké máte tam zkušenosti se spoluprací s podnikateli? Děláte tam podobné věci jako v Afghánistánu?

Princip je stejný. Také v Kosovu, stejně jako v dalších oblastech Balkánu, je velkou překážkou korupce. Bezpečnostní situace tam rovněž není ideální. V současnosti je ale na Balkáně rozhodně méně násilí než v minulosti. To nicméně neznamená, že by už nemohlo znovu vypuknout.

Také v Kosovu a v Bosně musíme zajistit, že tam bude fungovat právní systém a že v něj lidé budou mít důvěru. Podnikatelé určitě nepůjdou do oblasti, kde je hodně násilí. Ale nepůjdou ani tam, kde nevidí stabilní systém.

Ze sídla aliance zaznívají návrhy, podle nichž se má NATO více věnovat globálním bezpečnostním diskusím, nejen zasahování v krizových oblastech. Světová bezpečnost přitom souvisí s řešením globálních ekonomických problémů. Vidíte v této oblasti nějakou úlohu pro NATO?

Aliance se už rozhodla pro širší roli v dnešním světě. Když na sebe vezmete takové náročné závazky, jak je vidět v Iráku, Afghánistánu, Súdánu, na Balkáně, ve Středomoří, či při formování sil rychlého nasazení NATO, logicky také přebíráte důležitější úlohu, i pokud jde o hlavní globální témata současného světa. Armáda už v tomto století nemůže fungovat nezávisle na ekonomice.

Cítíte podporu všech členských států pro takovou širší roli aliance?

Ta podpora musí být. V této alianci musí souhlasit všech šestadvacet zemí. Bez toho bychom se dopředu nepohnuli.

Ale existuje ta podpora doopravdy?

Ano, je to evidentní už z toho, co děláme. NATO bude v příštím roce posilovat svou přítomnost v Afghánistánu, pravděpodobně se stane dominantní organizací v této zemi a dá tak ještě silněji najevo své odhodlání přispět ke zlepšení tamní bezpečnostní situace.

Je tedy jasné, že NATO není čistě vojenskou organizací. Jak byste ho dnes vlastně charakterizoval? Je to vojensko-politická aliance, nebo politicko-vojenská?

NATO bylo vždy politickou aliancí, obohacenou o jisté schopnosti, jež jí zajišťovaly akceschopnost. Ale konkrétní úkoly vycházejí z konsenzu. Toto se nezmění. Nikdo ale nemůže popřít fakt, že NATO už dnes dělá věci, jež se liší od těch, kvůli nimž bylo původně stvořeno. Aliance se rozhodla, že nemůže zůstat uzavřena uvnitř hranic svých šestadvaceti členských zemí a čekat na to, až se něco stane.

Mluvil jste o roli NATO při stabilizaci Afghánistánu či Kosova. Pokud v těchto oblastech získáte nové zkušenosti, myslíte, že budou moci být využity také v Iráku? Může být aliance více zapojena při transformaci Iráku?

NATO nedávno otevřelo své výcvikové středisko v Bagdádu, jež má přispět k výcviku rodících se iráckých bezpečnostních sil, zvláště pozemního vojska. To, jaký bude další osud aliance v Iráku, se teprve ukáže, ale každopádně bude založen na konsenzu a dohodě. Dosavadní ambice se zatím daří realizovat, ale nemám křišťálovou kouli, abych věděl, co bude dál.