Padl tak i scénář dohody, který ve čtvrtek nastínil německý ministr obrany Peter Struck. Ten počítal s tím, že Aliance rozhodne o turecké žádosti zahájit plánování obranných akcí pro případ iráckého útoku "nejpozději v sobotu", právě po zasedání Rady beszpečnosti a předložení nové hodnotící zprávy zbrojních inspektorů, kteří pátrají po zbraních hromadného ničení přímo v Iráku.

Struck uvedl, že opoziční postoj Německa vůči ostatním členským zemím NATO je zcela pochopitelný, "avšak sobotní rozhodnutí Severoatlantické rady zcela uspokojí tureckou žádost o poskytnutí ochrany".

Německo, Francie a Belgie už týden zásadně odmítají americké návrhy na pomoc Aliance v případném konfliktu s Irákem. Spojené státy přitom po spojencích žádaly celý balík opatření. Například vojenskou ochranu Turecka, které by mělo v případné válce s Irákem poskytovat útočiště americkým jednotkám a mohlo by se stát terčem iráckých odvetných akcí.

Právě vojenská ochrana Turecka by podle Francie, Německa i Belgie znamenala souhlas s ozbrojeným konfliktem, který však země odmítají a prosazují mírové řešení. Zbylých 16 členů Aliance však míní, že Turecko, jako člen NATO, má právo na poskytnutí pomoci, pokud se cítí jakkoliv ohroženo.

Do Turecka míří střely Patriot
Ačkoliv jednání Severoatlantické rady o zahájení vojenského plánování na ochranu Turecka uvízla kvůli vetu tří členských zemí na mrtvém bodě, začala v pátek nizozemská armáda do Turecka přemísťovat raketové obranné komplexy Patriot.

Turecko nedávno oslovilo Nizozemsko s žádostí o vojenskou pomoc. Nizozemská vláda souhlasila s tím, že do Turecka pošle tři protiraketové baterie typu země-vzduch.

Ankara totiž od počátku krize kolem Iráku neskrývá obavy z toho, že v případě útoku USA na sousední Irák může irácká strana opětovat úder střelami dlouhého doletu typu Scud. Rakety Patriot by do Turecka měly dorazit během nejvýše patnácti dní.

USA žádají balík opatření
Mezi požadavky, které v prosinci při návštěvě centrály NATO v Bruselu nastínil spojencům i náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz, je i otevření vzdušných prostorů členských států Aliance, přístavů, vojenských základen a poskytnutí speciálních letounů včasné výstrahy AWACS. Ve výčtu možné pomoci Aliance nechybí ani poskytnutí plánovacích kapacit NATO, minolovek a hlídkových lodí.

Spojené státy už dříve oznámily, že s přímou vojenskou podporou celé Aliance nepočítají. A to především s vědomím, že v Alianci rozhodují spojenci konsensem. Názor na případný konflikt v Iráku se však v jednotlivých členských zemích NATO různí. Každý člen NATO se proto může sám rozhodnout posílit koaliční síly a postavit se v případě války na stranu Spojených států - vojensky podpořit.

Nová zpráva inspektorů? Uvidíme
Pro další vývoj jednání Aliance bude mít zasedání Rady bezpečnosti OSN zásadní význam. To, zda velvyslanci členských zemí posvětí všeobecným konsenzem zahájení vojenského plánování ochrany Turecka, nastíní nová zpráva zbrojních inspektorů.

Ani ta však nemusí podle expertů vývoj jednání nijak podstatně změnit. Generální tajemník Severoatlantické aliance George Robertson nicméně předpověděl, že členské státy Aliance budou o pomoci Turecku jednat tak dlouho, dokud nedospějí ke společnému konsenzu.

Členské státy Aliance jednají o pomoci Turecku respektive USA již bezmála měsíc.