Kwaśniewski v Praze prohlásil, že až do konce svého prezidentského mandátu nebude přijímat žádné návrhy na své další působení. Chce se totiž podle svých slov soustředit výhradně na práci v prezidentském křesle.

Kwaśniewski spekulace o možném nástupnictví Robertsona v čele NATO dosud nijak nekomentoval. "Pan prezident se hodlá v prvé řadě soustředit na svou prezidentskou misi a zastávat prezidentský úřad, co možná nejlépe. Je však velmi obtížné předvídat, co se může stát v budoucnosti, zvláště pak při úvahách, jak dynamické je dnes politické prostředí," řekla pro natoaktual.cz Krystyna Milewska z Kanceláře prezidenta Polské republiky.

Jak dodala, Robertsonova slova o možném nástupnictví prezidenta Kwaśniewského velmi potěšila. "Pan prezident si cení podpory a stejně tak je podpora oceňována v celém Polsku. Chápe ji jako odraz a uznání pozice, jakou Polsko dnes ve světě má," řekla Krystyna Milewska.

Kdo nastoupí na Robertsonovo místo není jisté. George Robertson počátkem ledna odkryl své úvahy o tom, koho by rád viděl v čele Severoatlantické aliance poté, co mu letos v říjnu vyprší funkční období.

Za ideálního nástupce v roli generálního tajemníka Aliance označil právě polského prezidenta Aleksandera Kwaśniewského. "Polský prezident Aleksander Kwaśniewski by byl ideálním nástupcem, i když není jediným kandidátem," prohlásil Robertson.

Kwaśniewskému prezidentský mandát v jeho druhém volebním období definitivně skončí až v roce 2005. Podle expertů byly šance Kwaśniewského na zvolení do čela Aliance asi padesátiprocentní. Pro polského prezidenta hovořilo úsilí začlenit jeho zemi do NATO a jeho mezinárodní postavení.

Okamžitě po oznámení generálního tajemníka NATO George Robertsona, že na konci tohoto roku odstoupí z funkce, se ve světových médiích objevilo kromě Kwaśniewského hned několik dalších potencionálních kandidátů.

V úvahách se objevila jména dánského premiéra Poula Nyrupa Rasmussena, norského ministra zahraničí Jana Petersena a také norské ministryně obrany Kristin Krohnové-Devoldové, která by byla první ženou v čele Aliance. K možným kandidátům patří též člen Evropské komise Antonio Vitorino, italský ministr obrany Antonio Martino a bývalý nizozemský ministr zahraničí Jozias van Aartsen.

Robertsonovo ned8vn0 oznámení o odchodu je překvapivé. Všeobecně se předpokládalo, že využije možnosti prodloužit si mandát ještě o jeden rok do konce roku 2004 a Aliance získá čas na výběr jeho nástupce.