natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Afghánistán je nešťastná země, válčiště sousedů, říká český velvyslanec

    31. prosince 2019  18:30
    Z Afghánistánu se pomalu stává alespoň trochu normální země, navzdory tomu, kde leží a se zátěží čtyřiceti let nepřetržitého válčení, říká v rozhovoru dosavadní český velvyslanec v Kábulu Petr Štěpánek. Případná mírová dohoda s Tálibánem podle něj nemusí nutně znamenat klid.  

    Mladý farmář v afghánském Bagrámu | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

    Říká se, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu minimálně poslední dva roky nelepší, ale ani nehorší. Jak to tedy je?
    V posledních dvou třech měsících, respektive od konce září, se alespoň v Kábulu situace obecně zlepšila. Nedošlo až na jeden dva případy k téměř žádným velkým komplexním útokům v takové frekvenci, jako dříve. Je za tím tlak Američanů na Tálibán, aby intenzitu násilí snížil nejenom v Kábulu, ale také v celé zemi a uvolnil se tak prostor pro znovuobnovení mírových jednání.

    To se do jisté míry podařilo na konci listopadu. Nicméně kvůli velkému komplexnímu útoku na základnu Bagrám bylo jednání z americké strany opět odvoláno. Samozřejmě ne bezdůvodně. Lze říci, že míra násilí je v průměru pořád stejná, ale má své časové výkyvy. Například třetí čtvrtletí roku bylo velice intenzivní a z hlediska civilních obětí nejkrvavější období od roku 2001. Naopak na opačné straně škály bude pravděpodobně poslední čtvrtletí 2019.

    Čím to, že právě přelom léta a podzimu byl tak extrémně násilný?
    Byla tam velká aktivita na obou stranách, protože vrcholila mírová jednání v Dauhá a Tálibán se snažil vybojovat si co možná „nejlepší“ pozici u jednacího stolu. Na druhou stranu, stejně tak afghánská armáda intenzivně podporovaná koalicí a Spojenými státy v zásadě činila totéž. Intenzita bojů se rapidně zvýšila. Sami Američané říkají, že Tálibán letos utrpěl naprosto neúnosné ztráty. Mluví se až o dvaceti tisících bojovnících. 

    Petr Štěpánek

    Český velvyslanec v Afghánistánu Petr Štěpánek

    Jednapadesátiletý diplomat vystudoval historii Středního východu, turecký jazyk a literaturu. Byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Akademie věd ČR. V diplomatických službách od roku 2003 působil na vyslanectvích v Británii, Chorvatsku, Turecku a také jako velvyslanec-Chargé d'Affaires českého zastoupení v Íránu. Od roku 2017 vede českou ambasádu v Afghánistánu.

    Může případné uzavření mírové dohody s Tálibánem, tedy respektive s jeho umírněnou větví, zajistit v zemi klidnější období?
    Záleží, jak bude dohoda vypadat, jak bude přijatelná pro afghánskou politickou a bezpečnostní reprezentaci. Další věcí je, jak moc se bude Tálibán té dohody účastnit. To znamená, jak moc především polních velitelů bude ochotno se s Američany a posléze s afghánskou vládou na nějakém míru dohodnout a to zejména v situaci, kdy se evidentně část z nich domnívá, že jsou schopni válku vojensky vyhrát. Ať už pod vlivem vlastního názoru, tak pod vlivem jejich zahraničních sponzorů.

    A co další silné skupiny ozbrojenců, které v zemi operují jako Hakkání, Laškarí Taíba nebo takzvaný Islámský stát?
    Celá povstalecká realita v Afghánistánu, které se trochu genericky říká Tálibán, je samozřejmě směsicí nejrůznějších skupin. Tu více či méně vázaných na aktivity v jiných zemích, na rozdíl od samotného Tálibánu. I ten je však vlastně do jisté míry „franšíza“. Má sice jedno ideové a logistické velení, jež distribuuje peníze, materiál a lidi, ale na druhou stranu má každá skupina svůj lokální důvod existence. A ten nezbytně netrčí v Kvétě (pozn. autora: sídle velení Tálibánu, takzvané Kvétské šúře podle města Kvéta v pákistánském Balúčistánu). Politické důvody na lokální úrovní budou nepochybně přetrvávat.

    Platí stále, že Afghánistán a Pákistán jsou spojité nádoby a že bez vůle ze strany Pákistánu nikdy v sousedním Afghánistánu klid nebude? O Pákistánu přitom v této chvíli není slyšet vůbec nic.
    Bez pomoci Pákistánu by Tálibán asi nikdy neovládl Afghánistán v polovině 90. let, zřejmě by nikdy nedosáhl takového vlivu a efektivity svých povstaleckých aktivit v posledních řekněme patnácti letech. Všichni vědí, že Pákistán potřebují. Pákistán se snaží všechny přesvědčit, že pro mír v Afghánistánu dělá, co může. Je zemí, která z těch sousedních má největší vliv na to, zda se podaří dosáhnout mírové dohody, ale teprve skutky ukážou, zda je jejich rétorika věrojatná.

    Co může případná mírová dohoda znamenat pro afghánské ústavní uspořádání?
    Je hodně brzo něco takového odhadovat. K žádným řádným afghánsko-tálibánským jednáním zatím nedošlo. Bude záležet na tom, jak moc sebevědomý Tálibán vyjde z jednání s Američany. Od toho se bude hodně odvíjet konečná podoba dohody a integrity druhé strany - afghánských představitelů. Jaký skutečně bude politický „setup“, je zatím proto hodně nejasné. Má-li však být Tálibán nějakou součástí politického života v Afghánistánu alespoň po nějakou dobu, pak bude muset nepochybně k nějakým ústavním úpravám dojít. Bude záležet na tom, kdo bude tahat za delší konec během vnitroafghánských jednání.

    FOTOGRAFIE

    Čeští vojáci na patrole v okolí základny v afghánském Bagrámu
    Okolí základny v afghánském Bagrámu
    Políčka v afghánském Bagrámu
    Okolí základny v afghánském Bagrámu

    Je po dosažení dohody reálný odchod zahraničních sil, nebo je přítomnost zahraničních vojáků včetně těch českých nutná záležitost na další roky? Spojenci deklarují, že budou v Afghánistánu do té doby, dokud to bude zapotřebí a místní bezpečnostní síly nebudou schopné všechno pohlídat samy.
    Afghánistán je suverénní zemí, takže mezinárodní síly tam zůstanou do té doby, dokud si to Afghánistán a jeho vláda budou přát. Jestli i v rámci dohody s Tálibánem bude zájem na tom, aby pokračovala podpora nejen finanční, ale i mentorská a výcviková v Afghánistánu samotném, to je základní axiom. Pak lze jen velmi volně spekulovat o tom, zda si Tálibán, respektive ta jeho signifikantní část, která bude mít vliv na konečnou podobu dohody, přeje nebo nepřeje odchod mezinárodních sil ze země.

    A v jaké kondici jsou podle vás afghánské bezpečnostní síly? Připadá mi, že jsou už na zcela jiné úrovni, než před několika lety. Dříve prakticky neudělaly jediný krok bez zahraničních sil, teď vedou samy vlastní operace.
    Zřejmý je nejen kvantitativní, ale také kvalitativní posun. Američané říkají, že jsou Afghánci schopni si řadu operací i sami naplánovat. V zásadě je jen s Američany konzultují, jestli je to dobře a také samozřejmě kvůli letecké podpoře. Stále kvalitnější jsou ale také samotné afghánské vzdušné síly, neustále modernizované a posilované. Ta kombinace plánovacích a leteckých schopností je na mnohem vyšší úrovni.

    Druhá věc je, že při výměně vedení ministerstva obrany a vnitra a armády na přelomu loňského a letošního roku začala být vidět i jiná strategická pozice na straně afghánských velitelů. Všichni o tom už otevřeně mluví, že není možné čekat na checkpointech a nechat se tak vystavovat nočním útokům Tálibánu, který si v podstatě jen vybírá, na které kontrolní stanoviště zaútočí, sklidí mediální úspěch a nějaké donorské příspěvky a zase se stáhne, často za minimálních ztrát. To samozřejmě nikdy nepřispívalo k nějaké sebedůvěře afghánské armády. To se teď mění. Afghánská armáda se nyní snaží být proaktivnější a efektivnější.

    To platí jak pro plánování, tak pro letectvo ale hlavně pro speciální síly, které jsou v podstatě kdykoliv a za jakýchkoliv okolností schopné Tálibán porazit a vždycky to zatím dokázaly. Ale na druhou stranu, a Afghánci si to sami uvědomují, mají pak bezpečnostní síly problém s vládnutím a udržením území poté, co ho vojensky dobudou. Se speciálními silami se pochopitelně „vymetají“ všechny krizové situace, ale ty tam nemohou zůstat dlouho. Absence kvality na celoarmádní úrovni a zejména na straně policie, která má oblast udržet, je pak velký problém.

    Z hlediska bojových kvalit nejsou Afghánci neefektivní. Co se však týká a nejen silových ministerstev, ale celé vlády, schopnosti na dobytých územích vládnout a nabídnout své služby, to je podstatně jiná otázka.

    České ministerstvo obrany avizovalo, že čeští vojáci už nebudou střežit základnu Bagrám, ale dostanou nové úkoly. Jakou roli budou Češi v Afghánistánu hrát?
    V souladu s tím, co plánuje koalice v čele s Američany, tedy s připravovanou redukcí sil, dojde k redukci také některých základen. Rozhodnutí by mělo padnout někdy v první čtvrtině příštího roku. Záležet bude na tom, jakým tempem dojde ke spojenecké redukci a jaký scénář redukce stavu spojeneckých sil bude vlastně vybrán.

    Afghánský Bagrám

    Zmínil jste Lógar. Víte, jak třeba pokračují či nepokračují rozvojové programy a projekty, které tam před lety Česká republika budovala, když zodpovídala za rekonstrukci a rozvoj celé oblasti? Myslím tím třeba hedvábnickou farmu, základny policie a další.
    Řada projektů udržitelných je. Zabýval jsem se tím, ale posléze se ukázalo, že náš zájem musí zůstat na poněkud platonické úrovni, protože nejsme z bezpečnostních důvodů schopni nějakou důslednou kontrolu těch projektů udělat. Zejména v takové provincii, jakou je Lógar - tedy strategicky položenou oblastí pokud jde přísun zbraní a lidí z Pákistánu do dalších provincií jako Vardak, Ghazní, do Kábulu a pak dál na sever i na jih. Část projektů byla navíc realizována v okrese Azrah, který byl bezpečnostně vždy velmi problematický. Myslím ale, že není důvod si myslet, že jsou všechny projekty pryč, že by vyletěly komínem. Jsem v tomto ohledu umírněně optimistický. Na druhou stranu je vidět, že peníze, které jsme dali do některých projektů v oblasti, mohou mít udržitelnost problematickou.

    Byla tam řada škol, na které posléze Tálibán útočil.
    Ano, taky jsme opravili přehradu. Tam, kde místní povstalecká komunita může vidět nějaký profit pro oblast a pro lidi, tak v zásadě nemá důvod, proč by měla usilovat o zničení projektů. Jsou si moc dobře vědomi toho, že i kdyby měli Afghánistán ze dne na den převzít, tak se bez rozvojové pomoci mezinárodního společenství prostě neobejdou.

    Projevují se v zemi ambice i dalších velkých regionálních hráčů, jako například Íránu?
    Írán má bohužel evidentně vliv. Penězi, materiálním vybavením nebo výcvikem na svém území pro část Tálibánu, jehož část je proíránská. Není důvod si myslet, že by chtěl Teherán zůstat stranou a je evidentní, že pokud dojde k nějaké mírové dohodě, že bude chtít mít nějaký ten svůj „Tálibán“ u stolu také.

    A co Rusko?
    Snaží se být u toho. Nelze to brát na lehkou váhu. I přes historické zkušenosti nelze počítat s tím, že jsou Tálibán a Rusko nepřátelé. Takhle to prostě v této oblasti nefunguje. Moskva se snaží Tálibán rozličnými způsoby podporovat tak, aby si uchovala vliv na části hranice jeho zájmové oblasti. To platí samozřejmě pro Tádžikistán a Turkmenistán. V zásadě, pro Rusko stabilita Afghánistánu není úplně to co, by si muselo nutně strategicky přát. Stabilita Afghánistánu bude znamenat, že všechny ty země bývalého Sovětského svazu budou přes Afghánistán hledat únik z ruské mocenské dominance. Ať už jde o export plynu nebo ropy či elektřiny. Regionální konektivita směrem na jih je něco, co jde proti ruským zájmům. Tím ale nechci říci, že by Moskva měla nějak aktivně pracovat proti míru, naopak. Budou se snažit stejně jako v roce 2018-19 dávat najevo, že si přejí mír a hlavně že si přejí tam mít vládu nakloněnou realizaci jejich vlastních zájmů.

    Pozdvižení nedávno způsobily informace deníku Washington Post o tom, že měli Američané zkreslovat údaje o operaci v Afghánistánu?
    Já myslím, že jde trochu o bouři ve sklenici vody. Informace o tom, že ne všichni si myslí o Afghánistánu totéž, tady byly vždycky. Platí, že co člověk, to názor. V zásadě je to platné i pro americkou administrativu. Navíc ve chvíli, kdy jsou schopni se bavit trochu otevřeněji. Tím nechci říci, že by všechno, co říkají oficiálně, byla šalba a klam. Naopak. Myslím si, že je to trochu „cherry picking“ (pozn. autora: účelové vybírání určitých informací).

    Když hledáte o Afghánistánu negativní zprávu, tak si ji vždycky najdete. Není problém něco takového vyštrachat, a když trochu ohnete interpretaci, i jinak nesmírně zajímavých informací zvláštního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu Johna Sopka (SIGAR), tak si tam samozřejmě vždycky najdete spoustu negativních informací a můžete ty informace, které zní pozitivně, trochu odsunout. Principem jeho úřadu přímo je audit: mám dohlížet, musím kritizovat. Jinak informace SIGAR jsou téměř bezedným zdrojem cenných informací o Afghánistánu.

    Okolí základny v afghánském Bagrámu je oblíbeným místem pro lovce

    Chápu, když v Afghánistánu zveřejnili zprávu o tom, kolik tam vzniklo silnic, které tam vůbec nikdy předtím nebyly, okamžitě zapadla.
    Novináři z Washington Post udělali svou práci. V pořádku. Teď je na nás, abychom to dokázali interpretovat. Říkat, že nám osmnáct let lhali a ať se jdou tedy houpat, to dost dobře nejde. Substance informace tady vždy byla a kdo měl o ni zájem, se ji dozvěděl vždy. Zprávy SIGAR jsou dostupné veřejně na webu. Je to jen určitý kolaterál tomu celému snažení.

    A jak to tedy interpretovat?
    Přinejmenším v posledních letech se věci pohnuly k lepšímu. I při tom svém mikromanažerství dokázal prezident Ghání nastartovat fungování vlády, začít bojovat s korupcí. Celý vládní management se zlepšil, je tady nějaká vize, co je potřeba v Afghánistánu udělat, i když je realizace, třeba v boji s korupcí, hodně pomalá. Investuje se do infrastruktury k propojení Afghánistánu s vnějším světem. Uzavřeli obchodní dohodu s Uzbekistánem a staví se železnice z Íránu. Bude se také teď snad stavět s pomocí Uzbekistánu právě propojení mezi Herátem a Mazár-e Šaríf dál do Uzbekistánu. Takže věci se dějí. Konečně se začal reálně stavět plynovod z Turkmenistánu do Pákistánu.

    Ten rozdíl mezi Afghánistánem v roce 2001 a na konci roku 2019 je pozitivně dramatický. Ačkoliv nejde všechno tak, jak bychom si přáli. I s naší skromnou pomocí se z Afghánistánu pomalu stává alespoň postupně normální země, navzdory tomu, kde leží a s tou zátěží čtyřiceti let nepřetržitého válčení.

    Z Afghánistánu se vracíte po více jak dvou letech domů. Jaká to byla zkušenost?
    Vůbec toho nelituji. Hodně jsem se tam naučil, lidsky, profesně. Práce je tam zajímavá, samozřejmě trochu únavná, protože se nemůžete normálně pohybovat po zemi. Takže část této práce jako diplomata padá stranou.

    Jaký je Afghánistán?
    Je to hlavně nešťastná země nešťastná svoji polohu, svojí historií a především nedávnou historií. Afghánistán je - a platí to dál - proxy válčištěm různých vlivných sousedů a na to bohužel doplácí.

    Lubomír Světnička natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media