Systém simulace střelby MILES (Multiple Integrated Laser Engagement Systems) v hodnotě zhruba 165 milionů korun získala česká armáda z amerického programu obranných investic pro zahraničí na jaře roku 2002.

O systém se nyní stará armádní Centrum simulačních a trenažérových technologií ve Vyškově. České jednotky si systém MILES již několikrát vyzkoušely i při cvičeních v zahraničí, např. přímo v USA v roce 1995 a 1997 při cvičení Cooperative Nugget.

V hlavní roli laser
Základem systému MILES je laserový zářič, který se upevňuje na hlaveň tradiční zbraně – od samopalu Sa-58 až po ruční protitankový komplet Konkurz. Každá zbraň vybavená tímto systémem při imitaci střelby vysílá laserový paprsek.

Jeho vyslání aktivuje bojovník stisknutím spouště a výstřelem cvičného (slepého) náboje. K napájení slouží lithiová baterie s napětím 3,6 V.

Pro zjištění zásahu je každý jednotlivec vybaven popruhy se sadou senzorů, které případný zásah laserovým paprskem zaznamenají. Hlavní součástí soupravy pro jednotlivce jsou vestové popruhy, které se oblékají přes oděv cvičícího. Popruhy obsahují osm detektorů zásahů, zařízení zvukové výstrahy a modul dekodéru s displejem. Vše je napájeno lithiovou baterií. Ta podle údajů výrobce vydrží až 3 roky. Kromě toho má voják přilbový popruh se čtyřmi detektory, které pokrývají úhel celých 360 stupňů.

Dekodér, uložený v pouzdře na vestovém popruhu, hráči zobrazuje informace o účincích zásahu a o jeho vlastním stavu. Cvičící se tak ihned dozví, zda zahynul, nebo přežil. Každý zásah v simulovaném boji se zároveň ukládá do paměti dekodéru. Po skončení boje je tak možné vyhodnotit, kolik nepřátel každý konkrétní hráč zasáhl a případně kým byl on sám zasažen.

Laserové vysílače na zbraních jsou naprogramované tak, že mají stejný účinný dostřel jako skutečné zbraně. V případě standardního samopalu Sa-58 má tedy paprsek dosah až 400 metrů, u kulometu UK-59 lze laserem účinně pálit na vzdálenost 600 metrů.

Pokud senzory na těle vojáka zaznamenají jen malé částice laserového paprsku, systém vyhodnotí zásah jako zranění a voják může pokračovat. Pokud senzory zaznamenají přímý zásah, voják skončil a musí ukončit cvičnou misi.

Kromě zvukového oznámení se zásah automaticky zobrazí na displeji dekodéru. Voják ihned ví, jak je zasažen a jestli se třeba nedostal do palby vlastních. Každý účastník má totiž od počátku přidělen číselný kód, za kterým se ukrývá označení jedné nebo druhé strany a typ zbraně, kterou je vybaven.

Osobní dekodér veškeré údaje ukládá do paměti pro následné vyhodnocení. Na cvičišti se pohybují rovněž rozhodčí s aktivačními pistolemi systému MILES, pomocí kterých mohou okamžitě veškerá data od jednotlivce „stáhnout“ a vojáka případně znovu oživit.

Jako ve skutečné bitvě
MILES lze použít i na simulaci boje mechanizovaných jednotek. Česká armáda disponuje sety jak pro nemodernizované tanky T-72, tak i pro bojová vozidla BVP-1 a 2. Systém u bojových vozidel tvoří řídicí jednotka složená z počítače, světelného indikátoru, zálohovací baterie, antény a napájecího bloku. Světelný indikátor umožňuje vizuální kontrolu o stavu vozidla i na větší vzdálenost.

Posádka ve vozidle má k dispozici zařízení s displejem, který zobrazuje informace o stavu vozidla, počtu a typu munice. Pro simulovanou střelbu využívá systém MILES laserový vysílač lafetovaných zbraní s označením MGLT. Ten je namontován přímo na kanon vozidla.

Podobně jako u každého jednotlivého vojáka i bojová vozidla jsou vybavena detekčními pásy se 4, 6 nebo 8 detektory zásahu. Při zásahu laserovým paprskem se na vozidle rozsvítí světlo. Dvě krátká rozsvícení mohou znamenat ztrátu mobility, poškození spojení či zbraňových systémů. Pokud světlo bliká neustále, je prostředek zničen.

Laserový paprsek vysílaný zářiči systému MILES není nebezpečný lidskému zdraví. Výjimkou jsou oči, kterým může paprsek ublížit, pokud je vyslán z menší vzdálenosti než 12 metrů. U optických zařízení – dalekohledů a zaměřovačů – je bezpečná hranice zhruba 75 metrů. Ze zkušeností z dosavadního výcviku však vyplývá, že na takovou vzdálenost se strany při simulovaném boji se systémem MILES ani nedostanou.

Důležitý prvek ve výcviku
Armádní velitelé si MILES pochvalují. Podle nich totiž tento systém jednoznačně zvyšuje kvalitu a efektivnost výcviku. S cvičnou municí totiž nikdy nejsou simulace bojů tak reálné. Voják neví, zda protivníka skutečně zasáhl. S laserovým zářičem je tomu přesně naopak.

Při cvičení s lasery velitelé okamžitě poznají, zda jejich voják plní taktické úkoly a správně se kryje. Jediná chyba totiž může znamenat, že bude protivníkovým paprskem zasažen. O tom si velitelé mohli při cvičení jen se slepými náboji nechat zdát. Aby u jednotlivého vojáka odhalili chyby, museli totéž cvičení opakovat třeba desetkrát. Díky systému MILES jim stačí zopakovat akci jednou a ihned poznají, kde se stala chyba.

Centrum simulačních a trenažérových technologií ve Vyškově je v současnosti schopno vybavit systémem pro cvičnou bojovou operaci zhruba 200 jednotlivců a 50 vozidel. V modelovém cvičení by tak na cvičišti v simulované přestřelce mohlo stát až 100 vojáků na každé straně.

První zkušenosti s MILES získávali čeští vojáci ve druhé polovině devadesátých let v USA.

Laserový zářič SAT na samopalu Sa-58. Jednotka laserového vysílače s označením SAT (Small Arms Transmitter) je pro ruční zbraně shodná, liší se pouze uchycením je zbrani a nastavením dosahu laserového paprsku. Kulomet ná zářič uchycen na horní straně hlavně.

Systém simulace střelby MILES (Multiple Integrated Laser Engagement Systems) v hodnotě zhruba 165 milionů korun získala česká armáda z amerického programu obranných investic pro zahraničí na jaře roku 2002.

Displej dekodéru jednotlivce okamžitě ukazuje, zda byl voják zasažen nebo zraněn (ALIVE = živý). Veškeré údaje dekodér uchovává v paměti pro další vyhodnocení.

Vestové popruhy se čtyřmi senzory vepředu a se čtyřmi vzadu se navlékají přes oblečení nebo maskovací oděv.

Přilba se senzorovým pásem. Na přilbu se upevňuje senzorový pás se čtyřmi detektory, které pokrývají úhel 360 stupňů.

Detail uchycení systému MILES na bojové vozidlo pěchoty. Systém u bojových vozidel tvoří řídící jednotka složená z počítače, světelného indikátoru, zálohovací baterie, antény a napájecího bloku. Světelný indikátor umožňuje vizuální kontrolu stavu vozidla i na větší vzdálenost.