Výcviková centra pro média na čtyřech základnách ve Spojených státech zřídilo americké ministerstvo obrany počátkem ledna.

Dosud absolvovalo dvoutýdenní výcvik v armádních zařízeních přes dvě stě reportérů. Do konce února, kdy kurzy skončí, by mělo tréninkovými centry projít přes 230 novinářů.

Zájem o možnost - dostat se na frontovou linii - je podle Pentagonu obrovský. "Přijali jsme 771 žádostí o tento trénink. Zájem mělo 197 různých zpravodajských stanic a deníků. Většina z nich - 116 jsou americká média, zbytek ze zahraničí," informoval zástupce tajemníka ministra obrany pro vztahy s veřejností Bryan Whitman.

Trénink na amerických základnách
Při tréninku musí podle Whitmana reportéři často obléci i vojenské uniformy a přilby. Do tréninku se přihlásili jednotlivci i celé televizní štáby. Někteří reportéři přitom nejsou v nejlepší fyzické kondici, a podle Whitmana proto musí projít i kondičními testy.

Výcvik zahrnuje i několikakilometrové pochody a kurzy správného používání ochranného vybavení před možným chemickým či biologickým útokem. Součástí je i nacvičování různých nebezpečných situací, například přistávání vrtulníku pod nepřátelskou palbou. Pentagon v rámci prevence poskytne reportérům navíc očkování proti neštovicím a antraxu.

Válka v přímém přenosu
Zřízení výcvikových center a samotný fakt, že armáda povolí reportérům v případě válečného konfliktu přístup do jinak zapovězených zón, je podle novinářů i vojáků zcela mimořádným obratem ve vzájemných vztazích. Americké ministerstvo obrany totiž několik desítek let zastávalo nekompromisní názor, že přítomnost novinářů na frontové linii by mohla narušit samotné vojenské operace.

"Je to zcela zásadní průlom," konstatuje dlouholetý válečný kameraman jugoslávské televize Miroslav Keteléš, který prošel s kamerou na rameni například první válkou v Afghánistánu či válečnými konflikty v Libanonu a Izraeli.

"Pamatuji si, jak jsme museli uplácet nejrůznější lidi, aby štáb získal alespoň nějaké informace. Na frontovou linii se dalo dostat i jinými způsoby. Cestičky existují, ale takový přístup ze strany armády je myslím pro všechny z branže až nad očekávání," komentuje americký plán Keteléš.

Jak uvedl Bryan Whitman z amerického ministerstva obrany, armáda v rámci nové politiky přístupu k informacím počítá s tím, že reportéři sami rozpoznají, které informace z válečné linie mají považovat za diskrétní a které naopak mohou zveřejnit. Objektivní zpravodajství přímo z válečných míst by totiž podle něj mohlo pomoci vyvracet dezinformace ze strany Iráku.

"Pentagon však musí dohlížet nad rovnováhou v přístupu k informacím kvůli ochraně operačních plánů. Reportéři prochází výcvikem, který zajistí, že neudělají nic, co by ohrozilo zdraví či životy nasazených vojáků," upozornil Whitman.

Výcvik má zvýšit bezpečnost
Drž hlavu dole, filmuj jen vojáky na své straně a všechny poslouchej! To jsou hlavní pravidla třiapadesátiletého Miroslava Keteléše, který jako válečný kameraman jugoslávské televize scestoval za třináct let celý svět.

"Trénink je důležitý, v tom má americké ministerstvo obrany pravdu. Do války sice nechodí úplní zelenáči, ale ostřílení reportéři. Mnohdy ale závisí jejich život jen na fyzičce a na tom, jak umí reagovat na situace. Psychologická průprava hraje rovněž důležitou roli," konstatuje Keteléš.

Napínavých historek, při kterých šlo jemu i kolegům o život, má stovky. "V Libanonu nás zastavila parta třináctiletých kluků se samopaly. Jeli jsme bez doprovodu. Znal jsem několik vět a dával jim ve všem za pravdu. Cítili se silně a nakonec nás nechali jet," pamatuje se Keteléš, který dnes pracuje jako kameraman pro ostravské studio České televize.

Kázeň! radí válečný kameraman
Za dobu, kdy filmoval vojáky, policisty a ozbrojené povstalce ve většině zbrojených konfliktů posledních dvaceti let, mu dodržování přísných pravidel "chování ve válce" několikrát zachránilo život. Jak vypočítává, do jeho arsenálu k přežití pak patřily ještě další věci, které měl neustále při sobě - svazek drobných dolarových bankovek, základní léky, dezinfekce a několik místních důležitých frází a slovíček.

"Vojáci či povstalci musí věřit, že je poslechneš. Riskovat lze většinou jen jednou. Chceš lepší záběry, vystrčíš víc hlavu a... Pro ostřelovače je smrt reportéra tou nejcennější trofejí," říká Keteléš a poklepává prsty na velkou jizvu po kulce na předloktí. "Druhou mám na hrudi, byl to čistý průstřel. Manželka dostala několikrát zprávu o tom, že jsem mrtvý," vzpomíná.

Tehdy před lety chtěl udělat lepší záběry a v zákopu namířil objektiv kamery na druhou stranu fronty. "Adrenalinu je válce dost a nemusíte si ho zvyšovat zbytečným riskováním," říká smířlivě. Voják, který vezme novináře s jednotkou na frontu, musí podle něj bezpodmínečně reportérovi důvěřovat.

"Neuváženým krokem můžete ohrozit i životy ostatních. Odleskem sluníčka od objektivu třeba prozradit úkryt. Voják musí vědět, že nejste časovaná nálož v jejíž blízkosti mu hrozí smrt. Toho lze dosáhnout jen absolutní kázní a dodržováním pravidel, které armáda stanoví," míní Keteléš.

Stejně jako další reportéři se dlouhou dobu doslova honil za nejsenzačnějšími záběry. Jak ale tvrdí, postupem času zjistil, že je to zbytečné. "Točil jsem války jako svědectví. Práce byla zároveň koníčkem a věnoval jsem jí všechno. Bez důkladné přípravy bych však tady už asi nebyl," hodnotí plán Pentagonu na výcvik novinářů pro případný konflikt v Iráku.