České vojáky tak můžeme například spatřit při záchranných pracích, pohromách nebo jiných závažných situacích, při plnění humanitárních úkolů, zajištění letecké služby pátrání a záchrany, leteckém monitoringu a řadě dalších činností souvisejících především s odstraňováním hrozícího nebezpečí většinou za použití speciální armádní techniky.

"Armáda České republiky má v současné době šest záchranných praporů, které jsou v podřízenosti 15. ženijní záchranné brigády a ta je v podřízenosti velitelství Společných sil," říká Iva Ruskovská z tiskového oddělení ministerstva obrany. Prapory jsou dislokovány v Olomouci, Bučovicích, Hlučíně, Rakovníku, Kutné Hoře a Jindřichově Hradci, přičemž každý z nich má přesně vymezené teritorium pro které je předurčen.

O pomoc vojáků může požádat prostřednictvím místních středisek Hasičského záchranného sboru ministerstvo vnitra, krajští hejtmani, primátor Prahy a starostové obcí s rozšířenou působností v jejichž obvodu tato potřeba existuje a to Generální štáb Armády České republiky. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, může tak učinit i velitel zásahu či HZS a to oslovením přímo operačních dozorčích či velitelů jednotlivých základen či nejbližšího vojenského útvaru. "Ti neprodleně informují prostřednictvím svých nadřízených náčelníka Generálního štábu o nasazení armády k záchranným pracím," dodává Ruskovská. Je-li ohrožena podstatná část území republiky rozhoduje o použití armády vláda na návrh ministra obrany.  

"Dosud největším nasazením, co se týče délky trvání, technické náročnosti a počtů nasazených sil a prostředků, bylo plnění úkolů při povodních a následné obnově v letech 1997 na Moravě, 1998 ve východních Čechách a 2002 v jižních, středních a severních Čechách, kde bylo nasazeno kolem 8 000 osob a 1 200 kusů techniky,"  přibližuje Ruskovská. Další velké nasazení vojáků s technikou probíhá v současné době při odstraňování následků sněhové kalamity na celém území České republiky. Vojáci se podílejí především na zprůjezdnění komunikací, odstraňování sněhu ze střech a dalších činnostech, při kterých mohou být prospěšní především se svoji těžkou a speciální technikou.

První, kdo je přitom povolán jsou přitom právě vojáci s technikou ze záchranných útvarů. "Výjezdová záchranná jednotka, tedy do osmi vojáků a čtyř kusů techniky vyjíždí do 60 minut," popisuje Ruskovská. Následuje záchranný a vyprošťovací odřad s až 70 vojáky a 30 kusy techniky do 240 minut. "Celý vojenský záchranný útvar se silami a prostředky, které má k dispozici pak do 24 hodin," dodává. K jednotlivým termínům i právům vyslat vojáky do akce jsou vypracovány podrobné normy.

V místě svého nasazení jsou příslušníci armády podřízeni veliteli zásahu, který zde řídí a koordinuje záchranné práce. Tím bývá ustanoven velitel z řad HZS a armádní velitel je členem jeho štábu. Pokud na místě zásahu není ustanoven velitel zásahu, přebírá tuto pravomoc velitel zasahující jednotky.

Přehled počtu zásahů vojenských záchranných útvarů od roku 2000

Rok      Počet zásahů    Počet osob     Počet techniky
2000            56                      -                     -
2001            44                      -                     -
2002            67 při povodních bylo nasazeno kolem 8 000 osob a 1200 ks techniky
2003            47                    513                194
2004            36                    491                129
2005            52                    361                139
leden 2006  33                    420                153
zdroj: tisková služba Ministerstva obrany ČR

Poznámka: V letech 1993 - 1999 spadaly VZÚ pod Hlavní velitelství Civilní ochrany, poté se staly součástí Armády České republiky.