Vyškovská základna je asi největším výcvikovým zařízením české armády. Zaměstnává přes 3 tisíce lidí. Ročně tady projdou výcvikem tisíce dalších vojáků. Prakticky každý nový profesionál, který se armádě upíše.

V rozsáhlém betonovém komplexu paneláků, školících sálů, garáží a trenažérů armádní techniky teď přibyla jedna nenápadná stříbrná cedulka na stěně se skromným nápisem - kaple.

Jde o první vojenskou kapli na území České republiky, která bude sloužit věřícím přímo v kasárnách. - více zde

"Jsem moc rád, že se to povedlo. Pro svou práci jsem získal speciální útočiště, azyl pro všechny, neutrální půdu," říká osmatřicetiletý Josef Konečný.

Od ostatních vojáků na základně je v polní uniformě k nerozeznání. Armádě se upsal teprve před čtyřmi lety, přesto má výjimečné postavení. Místo obligátních armádních znaků zdobí límce jeho uniformy zlatavé kříže. Je jedním ze dvou vojenských kaplanů na zdejší základně.

Počet věřících v armádě není důležitý
Kolik je ve Vyškově a potažmo v celé české armádě mezi vojáky věřících, vyškovský kaplan Konečný příliš neřeší. "Jako kaplan jsem tu pro všechny, kteří chtějí pomoci. Neřeším, jestli je někdo věřící nebo ne," konstatuje Konečný s tím, že není den, kdy by za ním nepřišel některý z vojáků.

"Pomáhám s problémy, kterými žije každý člověk. Od rodinných záležitostí až po pracovní neúspěchy. V tomto je vojenské prostředí možná daleko drsnější než to civilní," tvrdí Konečný.

Vojáci se na něj obracejí s žádostí o pomoc velmi často už kvůli tomu, že má výsadní postavení v rámci celé základny. Je totiž podřízen přímo veliteli. "Mohu operativně vstupovat do náhlých problémů, od těch běžných rodinných věcí až po diskrétní záležitosti," popisuje své úkoly.

Římskokatolickým knězem je už deset let. Nejprve působil jako vikář ve Vyškově a ve Svitavách, později jako farář na Uherskohradišťsku. Vojenským kaplanem se stal v Lipníku nad Bečvou a ve Vyškově působí dva roky.

Na obligátní otázku, jestli jde víra a duchovní život dohromady s armádou, přikyvuje. Vždycky jde podle něj o člověka a voják je taky člověkem. Běžný pracovní den podle svých slov jen těžko popíše, každý je prý trochu jiný. O volnosti se však mluvit nedá. Vojenský režim a přesné úkoly platí i pro něj.

Kvůli tomu taky zatím neplánuje, že by v nové armádní kapli v suterénu jednoho z panelových domů začal v dohledné době sloužit pravidelné bohoslužby. "Sice o tom uvažuji, ale je to věc ošemetná. Protože vojenský život je velmi operativní a může se stát, že budeme oba kaplani odvoláni na delší dobu pryč, třeba do mise," říká Konečný.

Kaple tak podle něj bude sloužit k setkávání nejen věřících, ale i obyčejných vojáků. "Jde o výjimečné místo jakéhosi azylu, kde se obyčejný voják nemusí bát, že přichází do kanceláře. Na neutrální půdě může být klidný," dodává Konečný.