natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Protiteroristická politika EU: Bezzubý tygr

    27. března 2006  15:35
    Nedávno uplynuly dva roky od tragických teroristických útoků v Madridu, které si vyžádaly na dvě stě lidských životů. Madridský masakr měl, podobně jako 11. září, dalekosáhlé důsledky pro bezpečnostní politiku Evropské unie. Je však namístě mluvit o skutečné protiteroristické politice Evropské unie?

    :: Série článků: Boj proti terorismu ::  

    Teroristické útoky na Spojené státy 11. září 2001 přiměly Evropskou unii k výraznému posílení svých omezených schopností v oblasti boje proti terorismu. Rada ministrů přijala komplexní akční plán a dosáhla politické dohody v několika důležitých protiteroristických iniciativách, včetně zavedení celoevropského zatykače; posílení pravomocí Europolu a Eurojustu; přijetí společné EU definice terorismu a opatření pro zmrazení teroristických financí. Interní analýzy Evropské komise zpracované po teroristických útocích v Madridu 11. března 2004, stejně jako několik analýz externích, však poukázaly na fakt, že protiteroristická politika EU trpí značným implementačním deficitem, který je do značné míry zapříčiněn nedostatkem pro-integračního uvažování v rámci třetího pilíře EU (Justice and Home Affairs).

    Eurozatykač řešením?
    Myšlenka jednotného evropského zatykače předchází událostem 11. září, nicméně až teroristické útoky na USA přinutily evropské politiky uznat, že otevřené hranice v rámci EU umožňují teroristům a dalším kriminálním živlům vyhýbat se zatčení a žalobě. Rámcové rozhodnutí Rady ministrů o zavedení evropského zatykače z června 2002 tento problém řeší zejména výrazným zjednodušením a zrychlením jinak komplikovaného procesu extradice na mezistátní úrovni. Stanoví totiž krátké časové lhůty pro formální extradiční procedury, vyžaduje jediné soudní rozhodnutí pro zatčení a vydání podezřelého a ruší princip dvojité kriminální zodpovědnosti pro 32 vážných kriminálních činů, včetně terorismu.

    Ačkoliv však rámcové rozhodnutí stanovilo 1. leden 2004 jak poslední možný termín pro implementaci eurozatykače, jen osm členských států uskutečnilo požadované úpravy svých vnitrostátních právních předpisů před tímto datem. Příčiny pomalé implementace lze v mnohých členských státech EU hledat v opozici konzervativních politických stran, které se obávají, že jejich spoluobčané budou vystavení rozmarům cizích systémů soudní moci, které nejsou dostatečně důvěryhodné.

    Posílení Europolu
    Po 11. září 2001 byly rovněž rozšířeny pravomoci Europolu, který nyní například může vyvíjet tzv. "teroristické profily" zaměřené na identifikaci teroristických organizací aktivních v EU, žádat policejní sbory členských států EU o zahájení vyšetřování anebo sdílet informace s USA či jinými třetími stranami. Každý členský stát EU je navíc v oblasti boje proti terorismu povinen zabezpečit komunikaci klíčových zpravodajských informací Europolu, včetně dat identifikujících podezřelé osoby a skupiny, informací o stádiu vyšetřování a jeho specifických okolnostech, zejména co se týče možné spojitosti s dalšími případy teroristických útoků.

    Mnozí zasvěcení pozorovatelé nicméně poukazují na fakt, že mnohé pravomoci Europolu existují spíše na papíře a skeptici varují, že i po nedávných rozpočtových a personálních reformách je Europol poddimenzovaný a nedostatečně financovaný. Evropský tisk si zase všímá toho, že hned v několika nedávných kauzách byla role Europolu přinejlepším okrajová. Pravděpodobně nejpozoruhodnější byla absence Europolu ve vyšetřování série dopisů s výbušninou zaslaných několika špičkovým úředníkům EU na konci roku 2003, a to navzdory skutečnosti, že sám šéf Europolu byl jedním z adresátů těchto dopisů.

    Příklady jako tyto signalizují, že dokonce i po 11. září 2001 je Europol stále spíše jakousi koordinační kanceláří než efektivním operačním centrem. V oblasti boje proti terorismu se však dokonce i koordinace opakovaně prokázala být značně obtížným úkolem. Jedním z možných vysvětlení je, že politické, administrativní a soudní systémy členských států EU jsou natolik odlišné, že brání efektivnímu sdílení informací a koordinaci spolupráce. Navíc ne všechny členské státy EU nutně vždy a za všech okolností vítají koordinaci z Bruselu. Jak poznamenal jeden nejmenovaný evropský diplomat, "každý členský stát EU sice říká, že podporuje koordinaci, ale nikdo nechce být koordinován. Reflexem všech ministrů vnitra je žárlivě střežit své pravomoci na národní úrovni, ačkoliv boj proti terorismu je globální."

    Opatření v praxi pokulhávají
    Problémy s praktickou implementací lze zdokumentovat i u ostatních na první pohled impresivně vyhlížejících pilířů protiteroristické politiky EU. Členské státy se sice například byly schopné dohodnout na jednotné definici terorismu, nicméně její praktické využití dlouhou dobu pokulhávalo kvůli zdlouhavé transpozici relevantních ustanovení do vnitrostátních právních předpisů členských států EU. Výrazně minimalistický přístup zaujaly mnohé členské státy i ke spolupráci v rámci Eurojustu, což reflektuje preferenci relevantních národních institucí a zodpovědných úředníků pro spolupráci skrze existující bilaterální kontakty než skrze novou, dosud nevyzkoušenou organizaci EU. Dosavadní zkušenosti s fungováním Europolu a Eurojustu ukazují, že jedna věc jsou veřejné sliby evropských politických elit o spolupráci soudů, policejních složek a tajných služeb na evropské úrovni a docela jiná věc je přesvědčit tyto národní instituce, nad kterými politici obvykle z dobrých důvodů nemají stoprocentní kontrolu, ke splnění těchto slibů. Policejní sbory a zpravodajské služby mnohých členských států EU totiž stále podezřívají Europol ze snahy zasahovat do jejich autority a autonomie. Jurgen Storbeck, bývalý ředitel Europolu, tuto podezíravost vysvětluje následovně: "Pro policistu je informace o jeho vlastním případu něco jako majetek, který často není ochotný sdílet ani se svým šéfem nebo s dalšími odděleními, natož pak s oblastními nebo dokonce nadnárodními složkami."

    Po teroristických útocích v Madridu a v Londýně sice došlo k tolik potřebné sebekritice ze strany členských států EU, která vyvrcholila přijetím nové deklarace o boji s terorismem na nadnárodní úrovni a sepsáním nového akčního plánu protiteroristické politiky EU. Tento plán reflektuje mnohé výše zmíněné nedostatky, nicméně stejně jako u původního akčního plánu ze září roku 2001 zůstává velkým otazníkem jeho praktická implementace. Dosavadní zkušenosti ukazují, že transformace politických dohod v rámci EU na efektivní protiteroristické nástroje nebude snadná. Stále totiž existuje velké množství politických, legislativních, administrativních a kulturních překážek efektivní spolupráce na nadnárodní úrovni, které společně potvrzují, že EU je souborem svých členských států, bez jejichž podpory jsou i ty nejpropracovanější nadnárodní protiteroristické struktury a mechanismy pouhými bezzubými tygry.

    Oldřich Bureš
    Odborný asistent na Katedře politologie a evropských studií
    na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci;
    působil na Joan B. Kroc Institute for International Peace Studies,
    University of Notre Dame, South Bend, USA

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media