Bývalý srbský, resp. jugoslávský president Slobodan Milošević byl dne 11. 3. 2006 nalezen mrtev ve své cele v haagské věznici Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Z výsledků soudní pitvy vyplynulo, že Milošević zemřel s největší pravděpodobností na srdeční infarkt; závěry toxikologických zkoušek nejsou doposud známy. 

Osoba Slobodana Miloševiće a její historická role bude patrně i po jeho smrti rozdělovat srbskou společnost, podobně jako je tomu v případě Chorvatska a Franjo Tudjmana či Alije Itzebegoviće a Federace BaH.

Od roku 1986 kdy byl zvolen předsedou Svazu komunistů Srbska (SKS) se Milošević snažil upevnit svoji mocenskou pozici a podmanit si autonomní stranická vedení v Kosovu, Vojvodině a Černé Hoře a dosáhnout dominantního postavení Srbska v rámci jugoslávské federace. Popularitu v srbské společnosti si získal vynikajícími rétorickými schopnostmi, sebeprezentací jako ochránce srbského národa před cizím (chorvatským, muslimským, albánským…) útlakem, a využíváním přímého kontaktu s masami na demonstracích pořádaných SKS.

V roce 1988 byl Milošević zvolen prezidentem Srbska a o dva roky později se zasadil o vyhlášení nové ústavy, která omezovala moc parlamentu a zvyšovala jeho osobní pravomoci. Dne 28. června 1989 byl Milošević, tehdy vycházející hvězda srbské politiky, nadšeně přijat více než milionem srbských poutníků a demonstrantů kteří se shromáždili na oslavě 600. výročí bitvy na Kosově poli. Po dvou volebních obdobích na postu prezidenta Srbska, byl v roce 1997 zvolen prezidentem Svazové republiky Jugoslávie.

Během rozpadu Jugoslávie se Milošević angažoval nejprve v chorvatském a následně i v bosenském konfliktu, přičemž se nevzdával myšlenky na rozdělení BaH mezi Chorvatsko a Srbsko a vytvoření Velkého Srbska. Jako zástupce všech Srbů byl zván na jednání týkající se válek v Chorvatsku a BaH - podpisem Daytonské mírové smlouvy si získal aureolu mírotvůrce a dočasné uznání mezinárodního společenství. Tuto novou image si zachoval až do roku 1998, kdy Kosovská osvobozenecká armáda zintenzívnila svoji činnost a bělehradský režim reagoval rozsáhlým použitím vojenských prostředků na potlačení iredentismu v Kosovu. Kosovský konflikt paradoxně napomohl Miloševićovi k dočasnému posílení moci , kterou si udržel až do prezidentských voleb v roce 2000. Pokus o jejich zmanipulování v Miloševićův prospěch však vyústil v rozsáhlé demonstrace sjednocené opozice a následný mocenský převrat ukončil éru jeho vlády.

Dne 28. června 2001, na den přesně dvanáct let od jeho projevu k 600. výročí Kosovské bitvy, byl srbskou vládou vydán Mezinárodnímu soudnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Tento symbolický den, tzv. Vidovdan je pro srbský národ posvátným datem – 28. června 1389 se odehrála bitva na Kosově poli, ve které si dle srbských mýtů kníže Lazar zvolil pozemskou porážku, aby zajistil srbskému národu mučednickou korunu a království nebeské. Slobodan Milošević byl poté mnohými vnímán jako novodobý kníže Lazar, který svou osobní porážkou a obětí zajistí lepší budoucnost pro srbský národ. Někteří Srbové jej co se historických paralel týče naopak vnímali jako lstivého a intrikánského knížete Miloše Obrenoviće, obratného politika, který úspěšně dokázal spojit zájmy své země se zájmy osobními a který se při jejich prosazování nezastavil ani před vraždou legendárního vůdce protitureckého povstání a svého předchůdce Karadjordje.

Milošović byl na základě žaloby z roku 2001 obviněn z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, spáchaných na území Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova v letech 1991-2001. Mezinárodní soudní tribunál uvedl, že již proběhlo 466 jednacích dnů a že do uzavření procesu zbývalo pouhých 40 hodin soudního líčení; vynesení rozsudku se očekávalo ke konci jara 2006.

Miloševićův skon mohou někteří jeho příznivci považovat za svého druhu morální vítězství nad haagským tribunálem, který smrtí bývalého jugoslávského prezidenta ztratil hlavního obžalovaného, aniž byla prokázána jeho vina či osobní podíl na válečných zločinech. To potvrdila i Carla del Ponte, která na tiskové konferenci uvedla: „Hluboce lituji smrti Slobodana Miloševiće. Jeho smrt připravila oběti o spravedlnost, kterou potřebují a kterou si zaslouží“.

Věra Stýskalíková
Autorka přednáší na Fakultě sociálních studií
Masarykovy univerzity, je doktorandkou na Katedře politologie