První obava se mohla vyčíst z chování šéfa UNMIK S. J. Petersena, který pozval kosovské politiky k jednotě. Americký analytik Daniel Server se obává radikalizace situace v Kosovu, protože po smrti Rugovy zůstali na politické scéně osoby, které v minulosti podporovaly ozbrojenou cestu k nezávislosti. Albánská strana nemůže úspěšně pokračovat v rozhovorech bez prezidenta. Ovšem aby byl post prezidenta obsazen, musí se vypsat nové volby a tím vznikne nové soupeření politických stran v Kosovu.

Smrt Rugovy: nástup radikálů?
Největší obavu, jak se ukázalo mají kosovští Srbové. Oliver Ivanović, předseda Srpske liste za Kosovo říká, že „Srbové musí být na pozoru, protože v této situaci může dojit k vzájemným srážkám mezi různými politickými stranami kosovských Albánců. A v takových případech jsou Srbové již pravidelně kolaterálními oběťmi.“ Podobného názoru je také předsedkyně srbského Koordinačního centra pro Kosovo, Sanda Rašković-Ivić, která říká, že na kosovské politické scéně neexistuje ani jeden politik, kromě Rugovy a Vetona Suroie, který by se mohl zařadit k umírněným politikům. Ivić-Rašković se podobně jako Server obává, že právě radikální subjekty obsadí post zesnulého Rugovy.

Trochu jiného názoru je Milan Ivanović, předseda Srbské národní rady severního Kosova, který říká, že smrt Ibrahima Rugovy byla očekávána a proto nelze očekávat destabilizaci v Kosovu. Podle něj je již vybrán následník, protože je určeno, že Hashim Taçi bude šéfem vyjednávacího týmu kosovských Albánců. Když se vezme v úvahu, že Taçi byl zastáncem tvrdé linie a jeden z velitelů UÇK, pak se slova předchozích názorů potvrzuji. V porovnání se srbskými představiteli, kosovskoalbánští politici se zatím o budoucí situaci nevyjadřuji.

Balkán ztratil pragmatického politika
Nicméně, tvrzení, že k výrazným změnám v Kosovu nedojde je dle mého názoru příliš odvážné. První a nejdůležitější změnou je, že Kosovo a tím i celý Balkán ztratil (bez ohledu na kontroverzní minulost Ibrahima Rugovy) velmi pragmatického, umírněného a zároveň populárního politika, jehož schopnosti a styky by bezpochyby ulehčili připravované rozhovory. Bez přehánění lze tvrdit, že je to ztráta jak pro kosovské Albánce, tak pro Srby. Ztráta takovéto autority bez perspektivního následníka, který bude zastávat stejnou politiku a zároveň mít podobný vliv, může vést k dvojí radikalizaci. Nejprve lze očekávat, že dojde k politickému boji uvnitř Rugovovy LDK, což také tvrdí kosovský analytik Shklezen Malici. Ovšem co je pro Kosovo důležitější je politický boj mezi jednotlivými politickými stranami. Tento boj, nemusí mít v Kosovu pouze politický rámec, ale může se velice snadno radikalizovat, což se v minulosti potvrdilo již několikrát. K této možné radikalizaci nedojde v nejbližších dnech, nýbrž v týdnech či měsících, když začnou přípravy na zvolení předsedy, respektive prezidenta Kosova.

Hlavní cíle kosovských Albánců se v následujících rozhovorech zcela jistě nezmění – jediným cílem Prištiny zůstává nezávislost Kosova. V tomto bodě neexistuji rozpory mezi jednotlivými stranami. Problematickým bodem tak zůstává vnitrokosovský boj o kontrolu resortů a vlivných pozicí, které jsou mnohdy spojené s aktivitami organizovaného zločinu. Tyto střety existovali již předtím a to nejen mezi vládními a opozičními stranami, ale také mezi stranami vládních koalic. Původ je nutno hledat v období konfliktu mezi srbskými silami a povstalci ze řad kosovských Albánců, kdy mezi kosovskými Albánci neexistoval konsensus, ale vzájemný střet o dominaci mezi jednotkami loajálních Rugovovy (FARK) a tehdejší UÇK. Tyto střety se po válce přesunuli z vojenského do politicko-kriminálního prostředí.

Jako ve všem co se týká Balkánu, zvláště pak toho západního, postkonfliktního je těžké přesně předpovědět dlouhodobý vývoj události. Na závěr lze pouze konstatovat, že bez stability mezi kosovsko-albánskými stranami se nemůže očekávat ani pokrok v rozhovorech o budoucím statusu Kosova, ačkoliv existuje konsensus kosovských stran v této otázce.

Srdjan Prtina,
student magisterského programu
mezinárodních vztahů a evropských studii,
Fakulta sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně