Integrovaný záchranný systém v boji s terorismem
V záchranářství k nějaké užší specializaci docházet téměř nemůže, důležitou otázkou však je, zda je vůbec možná a potřebná. Např. pro traumatologii je v podstatě nepodstatné, zda k těžkému poranění došlo v důsledku bombového útoku nebo dopravní nehody, důležité je včasné poskytnutí kvalifikované pomoci a lékařské péče. Pro uhašení požáru rovněž není jeho příčina podstatná, důležitý je počet vycvičených a vybavených hasičů a dostatek výkonných technických zařízení, tedy dostatek sil a prostředků co nejdříve na místě požáru. Postupy a vybavení záchranářů při případném použití nebezpečných látek typů CBRN (chemické, biologické, radiologické a nukleární látky) teroristy jsou téměř totožné postupům a vybavení potřebným pro zvládání dopadů závažných havárií nebo radiačních havárií.

K „antiteroristické“ specializaci u složek integrovaného záchranného systému (IZS) zčásti dochází pouze v oblasti monitorování prostředí, existuje celostátní radiační monitorovací síť, vedle prostředků Armády ČR jsou do IZS začleněny i některá specializovaná civilní pracoviště s mobilní kapacitou pro monitorování CBRN. Pro minimalizaci nejdůležitějšího nepříznivého faktoru účinné pomoci při mimořádné události, kterým je čas, je nutná spolupráce záchranářů, která je v podmínkách ČR dána dokonce zákonem o integrovaném záchranném systému, který spolupráci nařizuje. Je tedy možné říci, že složky IZS jsou připraveny za stávajícího stavu zvládnout rozsáhlý teroristický útok, protože v praxi již prokázaly, že jsou připraveny na solidní úrovni zvládat i velká dopravní neštěstí a průmyslové havárie.

Vyhodnocení z řady menších i několika velmi rozsáhlých cvičení IZS se scénářem vydařeného teroristického útoku v posledních dvou letech (např. BESKYDY 2004, PODZIM 2005, AIR ACCIDENT 2005) také ukazuje na připravenost složek IZS na teroristické útoky, ale ukazuje i další poměrně velmi problémy, které je nutno řešit.

Nedostatečné adekvátní prostředky a síly
Potřebou pro účinnou odezvu na teroristický útok je dostatek sil a prostředků včas na místě zásahu a funkční infrastruktura záchranářské i následné odborné péče o obyvatelstvo. Na základě vyhodnocování výše uvedených cvičení by se mohlo zdát, že v této části podmínek připravenosti na teroristické útoky nejsou problémy nebo jsou nejmenší. Opak je pravdou. Plošné pokrytí (technický a právní termín) území ČR jednotkami požární ochrany (PO) a hustota sítě zdravotnických záchranných služeb (ZZS) s 15ti minutovým limitem dojezdu zaručuje, že nejpozději během čtvrthodiny po případném útoku započnou záchranné a likvidační práce. To je vysoký evropský standard. Je ale založený na tom, že technické vybavení profesionálních (HZS krajů) a zejména dobrovolných hasičů (SDH obcí) je morálně i fyzicky zcela opotřebované, celkový deficit k roku 2005 se odhaduje na více než 10 mld. Kč.

- základní technika (především cisternové automobilní stříkačky-CAS) je morálně i fyzicky zastaralá z důvodu prošlé životnost ( průměrné stáří 12,5 roku u HZS ČR, 23 let u SDH obcí), více jak 40 % CAS u HZS krajů a 90% CAS u SDH obcí je starší 16 let, tj, krajní životnosti po generálních opravách, a neměla by se z důvodů bezpečnosti objevovat na silnicích,
- speciální technika pro záchranné a likvidační práce při chemických a ekologických havárií z velké části chybí i nad minimální stavy dané prováděcí vyhláškou k zákonu o požární ochraně. Přitom dnes již více jak 70 % zásahů jednotek PO tvoří zásahy vyžadující speciální záchranné a likvidační práce.

Situace v ZZS je snad o poznání lepší, ale např. při cvičení PODZIM 2005 „přispěchal“ na místo zásahu v Kralupech důležitý „modul hromadného neštěstí“ (obsahuje potřebný běžný zdravotnický materiál, který mají běžně sanitky sebou max. na 10 minut činnosti) na vozidle PV3S. Pokud nedojde v nejbližších letech k výrazným investicím do vybavení složek IZS, může se tak častěji stávat, že za několik let záchranáři na místo neštěstí nedojedou, protože se jim prostě nepodaří nastartovat jejich techniku.

Další problematickou oblastí je vybavenost hasičů a dalších složek IZS pro speciální činnosti na ochranu obyvatelstva jako je dekontaminace, nouzové přežité apod.. V roce 2002 vláda České republiky schválila svým usnesením č.417 koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 a v ní také upozornila a dala za úkol, aby „složky IZS byly postupně vybavovány technikou a materiálem tak, aby byly schopny pružně zvládat následky jakýchkoliv mimořádných událostí včetně možných teroristických útoků s použitím zbraní hromadného ničení.“ Z tohoto materiálu byla pro potřeby Informace do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2004 vyčíslena potřeba doplnění 6 ks dekontaminačních souprav, 7 ks vyprošťovacích automobilů AJ 30, 900 ks osobních operativních dozimetrů, 6 souprav pro dekontaminaci osob, 10 souprav vybavení pro nouzové přežití osob atd. V informaci vyčíslené náklady na nejnutnější doplnění chybějící techniky  činily 1.370 mld. Kč a na případnou obnovu zastaralé techniky 3.759 mld. Kč. Skutečnost byla ovšem jiná a potřeby nebyly ani z 10% uspokojeny.

Paramedici v Česku: chybějí nejen oni
Vážným problémem je vybavení samotných záchranářů ochrannými prostředky. Ve všech taktických postupech spojených s terorismem se počítá s možností použití chemických prostředků nebo bojových otravných látek (byly použity teroristy v tokijském metru) nebo s možností rozprášení nebezpečných, resp. radiačních nebo biologických látek výbuchem (špinavá bomba). Přestože špinavá bomba nebyla nikdy použita, zpravodajské služby varují, že vzhledem k její poměrně jednoduché konstrukci není její získání pro teroristy  vyloučené. Důsledkem toho jsou všechny taktické postupy připravené na bombový útok teroristů ovlivněny nutností používat komplexní ochranu dýchacích cest záchranářů. Jedinou složkou IZS vybavenou komplexní ochranou dýchacích cest jsou hasiči. To znamená, že se záchranáři ZZS bez dýchací techniky musí zdržovat v bezpečné vzdálenosti od výbuchu (tzv. nebezpečná zóna) a poranění jsou k nim přinášeni. To způsobuje zdržení zejména proto, že při hromadných neštěstích je nutná triage (způsob třídění zraněných), a že jí musejí provádět osoby znalé, tedy lékaři, nebo alespoň předběžně paramedici, kterými ovšem HZS ČR nedisponuje.

Dalším zdržením je nutná pyrotechnická prohlídka prováděná s cílem vyloučit možnost výskytu dalších nástražných výbušných systémů. Při vyhodnocení cvičení PODZIM 2005 tak bylo konstatováno, že ačkoliv všechny složky IZS prokázaly při cvičení PODZIM 2005 vesměs velmi dobrou připravenost a splnily všechny úkoly a operační časy, přesto by při teroristickém útoku podobném scénáři cvičení zemřela značná část vážněji zraněných. Časy ošetření prvních zranění kvalifikovanými zdravotníky, které byly při cvičení dosaženy, musely totiž šokovat osoby znalé pravidla, že pro záchranu života zraněných osob je rozhodující první půlhodina, max. hodina po zranění. Z toho však nelze usuzovat, že taktické postupy jsou špatné, ve skutečnosti jsou nejlepším z nepříjemných kompromisů vycházejících z omezujících skutečností, k nimž (vedle dýchací techniky a nevyhnutelné určité časové prodlevy způsobené dojezdy a alespoň základním průzkumem pyrotechnika a průzkumem na CBRN) je nutné připočíst, že současná úprava pracovního a služebního práva neumožňuje vyslat zejména zdravotnické záchranáře do prostředí, kde je ohroženo jejich zdraví nebo životy, a že záchranáři to mohou dokonce odmítnout (a podle interních předpisů by to dokonce měli odmítnout).

Přitom zdánlivě jednoduchá řešení, spočívající v pořízení dýchací techniky pro lékaře, případně policisty a jejich vycvičení v jejím používání nebo naopak v doplnění jednotek HZS ČR o paramediky, jsou v současných podmínkách pro složky IZS zčásti technicky a personálně, ale opětovně především ekonomicky nereálná. Komplexní přetlaková ochrana jednoho záchranáře znamená náklady řádově 100 tis. Kč, navíc používání dýchací techniky lze realizovat jen u fyzicky připravovaných, zdravých a zdatných osob, u starších lékařů ZZS a externistů by zřejmě vůbec nepadalo v úvahu. Zavedení paramediků u HZS ČR by vedle personálních nákladů znamenalo ohromné jednorázové náklady na pořízení několika set sanitek (pokrytí území ČR jednotkami HZS ČR představuje 230 stanic) a velké zvýšení  provozních nákladů, podle zkušenosti ze zahraničí zavedení paramediků představuje skokový nárůst počtu zásahů hasičů na úkor činnosti ZZS. Navíc by se jednalo o dlouhodobé opatření, doplnění paramediků do hasičských jednotek ve Finsku probíhalo v pětiletém procesu. K tak zásadní změně by navíc vedle ekonomické náročnosti bylo nutné získat souhlas krajů, které ZZS spravují. Uspokojivé řešení problému s ochrannými prostředky záchranářů tedy má opětovně řád v miliardách Kč.

Potřeba dalších investic
Závěrem lze konstatovat, že složky IZS jsou sice schopné zvládnout i poměrně rozsáhlý teroristický útok, ale přestože se poměrně intenzivně na tuto eventualitu připravují, případný výsledek jejich snažení při skutečném útoku teroristů je vysoce nahodilý a těžko odhadnutelný. K získání většího pocitu jistoty by bylo nutné investovat mnohamiliardové prostředky do technického vybavení složek IZS. Podle mého názoru takové konstatování sice není uspokojivé, ale popsaná situace nemá jasná východiska. V době snahy o zastavení růstu schodku veřejných rozpočtů je krajně nepravděpodobné, že by jakákoliv vláda byla ochotná investovat výše uvedené mnohomiliardové částky do IZS, zejména když v podmínkách střední Evropy není zřejmě nebezpečí terorismu skutečně akutní. Pokud skutečně nedojde (doufejme) k vážnému teroristickému útoku na území ČR, tak si lze na toto tvrzení hlavu vsadit. Faktem ovšem je, že v opačném případě by byly důsledky a opatření s přibývajícím časem rozpočtově velmi bolestivé.

kpt. Ing. Milan Dubský
Ministerstvo vnitra ČR,
Generální ředitelství
Hasičského záchranného sboru ČR