Předpoklady geneticky využitelných zbraní
Rozpletení lidského geonomu v rámci projektu HGP (Human Genom Project) přináší novou možnost využití (zneužití) těchto znalostí k cílené fyzické likvidaci či jinému poškození specificky genově vybavených jedinců spřízněných jistou genovou podobností. Ta může spočívat v barvě vlasů, očí nebo specifickém genovém defektu způsobujících charakteristické choroby, ve vyšší úrovni abstrakce se však již může jednat o příslušnost k lidskému společenství s podobnou genovou výbavou, čili rodově (kmenově, klanově) příbuznému, v nejhorším případě pak o společenství podobné etnicky či rasově, což dodává těmto možnostech "hrůzostrašný" potenciál různých zneužití.

Termíny jako biobomba, biogenetická zbraň, genocidií či dokonce etnická bomba pak neznamenají nic jiného než konkrétní jednotlivé názvy pro jeden a ten samý prostředek - zabíjení na základě genetické výbavy. V ideálním případě by pak geneticky upravený biologický agens (např. virus) napadl jen ty jedince se specifickým genovým kódem a těm způsobil nezvratná poškození, ovšem ostatní jednotlivce či skupiny by takový virus nenapadl protože by se na jejich genový kód nezaměřil. Příslušnost k jisté geneticky shodné skupině by se tak stala pro daného jedince rozsudkem smrti.

Varovné hlasy poslední doby
A pokud vezmeme v úvahu právě onen pokrok v bioprůmyslu a genetických technologiích (před třiceti lety bylo klonování považováno za záležitost sci-fi) pak by nás realita vývoje takovýchto prostředků překvapit neměla. Význam tohoto druhu výzkumu akcentuje například významný, dnes již americký vědec Ken Alibek, který mluví právě o onom obrovském skoku v technické vyspělosti, například již na úrovní výše zmíněného klonování. Obavu z reálnosti takovéto "zbraně" vyjádřili například v roce  1992 šéf národního obranného průmyslu ve Švédsku Boy Rybeck, který prohlásil: "budeme schopni  i  určovat rozdíly mezi černými a bílými, orientálci, Židy, Švédy nebo Finy a vytvořit přípravek, který bude schopen zabíjet pouze určitou skupinu", v podobném duchu se neslo i vyjádření bývalého ministra obrany USA Williama Cohena, že: vědci jsou velmi blízko k výrobě takovéto zbraně". Podobně argumentují i významné kapacity z oblasti genetiky jako doktor Dando z bradfordské univerzity nebo profesor genetiky na University College of London, Steve Jones. Ti však vidí reálnost takovýchto prostředků až k začátku druhého desetiletí tohoto století.

Na možnost zneužití výzkumu a nutnost vytvoření etického kodexu v souvislosti s hrozbami genetických zbraní upozorňovali v průběhu devadesátých let a lékaři z Britské lékařské asociace.

Hrozby a realita použití
A jaké by mohly být konkrétní výstupy tohoto do značné míry děsivého vývoje?  Existují důkazy o tom, že jihoafrická vláda prováděla v době apartheidu výzkum se snahou vyvinout prostředek k likvidaci černošské populace nebo alespoň ke sterilizaci černošských žen. Tento výzkum byl údajně později přenesen do Izraele (po roce 1993), kde na něm pokračovali v práci Izraelští vědci se snahou o antiarabskou  etnickou zbraň, přičemž se museli srovnat s problematikou podobné genové struktury židů a Arabů, obou semitského původu a údajně se jim také podařilo selektovat specifický genový kód irácké populace a na něj by měl být tento likvidační prostředek zaměřen. Proti tomuto výzkumu se ohradil zejména poslanec Dedi Zucker, který jej označil za nemorální a vzhledem k historii Židů za monstrózní a zasluhující okamžité zastavení.

Další možný aspirant na podobný výzkum je Írán, který se snaží pro tyto své projekty naverbovat pracovníky z biolaboratoří z území bývalého SSSR, kterých v době největšího rozvoje sovětského bioprogramu pracovalo až 70 tisíc a po krachu SSSR a ukončení podobných programů se de facto stávají žoldáky, Írán nabízí těmto pracovníkům až 5 tisíc dolarů měsíčně. Jisté informace směřují i k domněnce, že k etnické bombě, proti "bílé" populaci se snaží dojít i Severní Korea.

Problematika širokého zaměření této zbraně na velkou skupinu (černoši, Židé) se zatím ale nepodařila úspěšně zvládnout. Neboť například i obyvatelstvo Evropy se dělí minimálně na 8 genových podskupin a proto je velmi obtížné specifikovat mezi například Švédem a Finem tak, jak o tom mluvil Bo Rybeck.

Na základě výše zmíněných charakteristik by pak bylo o využití těchto prostředků možné uvažovat například při vypuknutí madagaskarské chřipky (2001) která zasáhla ve valné většině jen příslušníky jedné etnické skupiny či v případě plicní nemoci SARS, která postihovala převážně asiatské obyvatelstvo. Je nutno však připomenout, že k výrobě těchto prostředků je nutná dobrá laboratorní výbava na stejné úrovni jako při výrobě biologických zbraní. Že to však je možné i pro substátní nebo nadstátní skupiny naznačuje sekta Óm Šinrikjó, která dokázala ve svých laboratořích vyrobit botulin či antrax, snažila se získat i kmeny viru Ebola, a nakonec použila  ke svému útoku sarin.

Tomu, že se nejedná o planou hrozbu, nasvědčuje i fakt že hrozba genetických prostředků byla diskutována i na zasedání expertů NATO v belgickém Lutychu, kde bylo upozorněno i na nebezpečí kontaminace alimentární cestou, čili příjmem potravy.

Závěrečná připomínka
Závěrem si dovolím poznamenat, že vzhledem k tomu že se jedná o úžasnými možnostmi oplývající prostředek, nepředpokládám zastavení podobných výzkumů. Vzhledem k naprosto selektivní likvidaci některých skupin jej považuji za zcela neslučitelný s moderním pohledem na vedení války a humanitu. Tyto prostředky by totiž při svém případném použití mohly vyvolat druhý holocaust!

Jiří Martinů
Mezinárodní politologický ústav
Brno