V březnu tohoto roku kontaktovala libyjská strana představitele USA a Velké Británie a požádala je o spolupráci při implementaci jejího záměru ukončit definitivně své programy vývoje a výroby zbraní hromadného ničení (ZHN).

Po dobu 9 měsíců byla v Londýně vedena tajná třístranná jednání o možných způsobech likvidace těchto programů a o metodách ověřování těchto libyjských kroků. Výsledkem rozhovorů bylo poté (pro nezasvěcené) překvapivé vystoupení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, jenž ve svém prohlášení dne 19.12.2003 světu sdělil, že se Libye vzdává programů, materiálů a zařízení souvisejících s vývojem a výrobou ZHN a zpřístupňuje k mezinárodním kontrolám svá jaderná zařízení.

Další kroky na tomto poli následovaly již ve velmi rychlém sledu - ještě v prosinci přicestovala do Libye první skupina odborníků z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), v polovině ledna 2004 zahájily inspekční týmy MAAE, Velké Británie a USA na území Libye proces likvidace materiálů a zařízení souvisejících s programy výroby ZHN, na konci tohoto měsíce (tedy cca pouhý 1 měsíc po Kaddáfího prohlášení) USA odvezly z Libye nejdůležitější a nejcitlivější součásti libyjských programů vývoje JZ a raket dlouhého doletu a na počátku března 2004 pak Libye podepsala Dodatkový protokol ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT).

Libye jde v jaderném odzrbojení příkladem
V současné době lze považovat Libyi za propagátora globálního jaderného odzbrojení. Z úst jejích vedoucích představitelů často zaznívají výzvy, aby všechny státy světa (tedy i jaderné mocnosti) následovaly jejího kroku, počínaje oblastí Blízkého východu, a to bez jakýchkoliv výjimek či dvojích standardů (myšlen Izrael).  

Je zřejmé, že uvedené výzvy mají kromě svého vlastního poslání přispět i k dalšímu vylepšení libyjského „image“ v rámci světového společenství. Současně se Libye z pragmatických důvodů (rušení sankcí, investice) nyní snaží i o vyloučení jakéhokoliv případného negativního spojování svého jména s proliferací JZ.

V květnu 2004 tak vydala Libye prohlášení, ve kterém se zavázala k zastavení vojenské a vojensko-obchodní spolupráce se zeměmi podezřelými z vývoje a šíření ZHN. Libye ve svém závazku (bez specifikace zemí) uvedla, že „nebude provádět žádné obchody se zbraněmi či vojenskými službami se státy, jež jsou Libyí považovány za zdroj šíření ZHN“.

Pozn.: Postoj Libye však není v tomto ohledu zcela jednoznačný. Poté, co USA uvítaly zmíněné libyjské rozhodnutí a zmínily v této souvislosti Severní Koreu, Írán a Sýrii, vydala Libye prohlášení, že „v libyjském rozhodnutí nebyly jmenovitě uvedeny žádné země, tedy ani Sýrie. Libye nehodlá nikdy posuzovat vlastnictví ZHN Sýrií, neboť se jedná o mírumilovnou zemi, jejíž území je okupováno a jejíž samotná existence je ohrožována Izraelem“. V závěru prohlášení je vznesena otázka, proč - pokud nebyla zmíněna v závazku žádná země - nebyl zmiňovaný americký výčet zemí rozšířen i o Izrael, který JZ vlastní a představuje tak hrozbu nejen pro celý region, nýbrž pod patronací USA i pro celý svět.

Lybie apeluje na další země
V lednu 2005 poté M. Kaddáfí vyzval Severní Koreu a Írán, aby následovaly libyjského příkladu a vzdaly se svých programů vývoje JZ. Dle libyjského vůdce je „severokorejský jaderný program vážný a nebezpečný problém a proto by Severní Korea a rovněž i Írán (!) měly následovat příkladu Libye a vzdát se svých programů vývoje a výroby ZHN.

Současně však v této souvislosti libyjský vůdce apeloval na mezinárodní společenství, aby dalo urychleně a jasně najevo, čím a jak odmění uvedené země za jejich případnou ochotu vzdát se svých jaderných ambicí. Při bilaterálních jednáních s Libyí prý Severní Korea i Írán vznesly dotaz, proč by se měly svých programů vzdávat, když Libye „nedostala od mezinárodního společenství výměnou za tento významný krok téměř nic“. Dle Kaddáfího by se v takovém případě mělo mezinárodní společenství např. zavázat nepoužít ZHN proti zemím, které se těchto svých programů dobrovolně zřeknou, pomoci jim s mírovým využitím jaderné energie a dodat jim „náhradní“ zbraně k obraně proti případnému ohrožení.

Proč se tedy vzdát jaderných ambicí?
V souvislosti s problematikou proliferace JZ se často nabízí otázka, proč by se vlastně měly tyto země svých ambicí vzdávat. Za Libyi na tento „dotaz“ odpověděl v březnu 2004 jako první (a v podstatě dosud jediný) oficiální libyjský činitel,  Kaddáfího syn Seif al-Islam, přičemž jeho odpovědi naznačují cestu i pro postoj k dalším zemím s jadernými ambicemi:

1. USA a Velká Británie přislíbily Libyi „významné politické, ekonomické, kulturní a vojenské zisky, pokud Libye odstoupí od programů vývoje ZHN“. Dle Seifa bylo „toto vábení skutečně velké“.
2. Problémy ve vztazích se Západem „se staly pro Libyi již nebezpečnými“. „Takže, pokud nám Západ sdělil, že proti nám nebude bojovat a naopak s námi chce budovat partnerské vztahy, proč bychom měli trvat na nepřátelství vůči němu?“ vysvětlil druhý důvod Seif.
3. Třetí důvod byl označen za rozhodující. Dle Seifa „Libye vyvíjela zbraně (hromadného ničení) v rámci přípravy na boj s nepřítelem (z kontextu je zřejmý Izrael). Potom se však ukázalo, že Palestinci dosáhli za pět let jednání (s Izraelem) více, než  za 50 let ozbrojeného boje vedeného z Bejrútu, Tunisu a Ammánu“ - vojenské řešení se tak ukázalo jako neperspektivní.

Kaddáfího syn současně vyslovil uvedl myšlenku, která do jisté míry symbolizuje současnou pragmatickou politiku libyjského vedení a která by ještě před několika měsíci byla naprosto nepublikovatelná: „Pokud máte podporu Západu a USA, jste schopni dosáhnout v několika letech toho, čeho byste jinak nedosáhli ani za 50 let.“…

Jaroslav Mandys
Autor působí na velvyslanectví České republiky v Libyi jako II. tajemník