natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Zbrojaři nezískali mnoho, ale více kooperují

    15. listopadu 2002  0:55
    Čeští manažeři věřili, že vstup do NATO zachrání obranný průmysl, který se po celá devadesátá léta potýkal s velkými problémy. Konzultant v oblasti obranného průmyslu Josef Fučík tyto naděje v jedné ze svých prací označil za falešná očekávání. NATO se mělo stát novým protektorem, Atlantická aliance měla automaticky pomoci českým výrobcům zbraní. Zapomínalo se na to, že NATO podniky nediriguje a že základem je především suverénní rozhodování těch, kteří řídí národní průmysl.  

    "Před vstupem do NATO zde byla snaha vyřešit mnohé problémy, armáda se připravovala na zapojení do struktur aliance. Nikdo však příliš nepřemýšlel o tom, co členství bude znamenat pro průmysl," řekl v rozhovoru pro týdeník EURO president české Asociace obranného průmyslu (AOP) Jiří Hynek.

    Svým způsobem byl vstup do NATO nepříjemnou ranou. Hynek připomíná, že podniky se musely přizpůsobit standardům aliance, upravit kódy, vykonat spoustu byrokratické práce. "Firmy se dost nadřely," uvádí Hynek.

    Už nejsme opice. Přesto je Hynek přesvědčen, že celý tento náročný proces nakonec přinesl i řadu pozitiv. Česko bylo nuceno vytvořit legislativu, která je kompatibilní s právním řádem jeho spojenců. Členství v NATO přispělo i k tomu, že se začala navazovat komunikace s firmami partnerských států, což dříve nebylo možné.

    "Nejdříve se na nás dívali jako na opice, které právě slezly ze stromů," vzpomíná Jiří Hynek. "Později ovšem naši partneři zjistili, že Češi mají značný potenciál v oblasti technického intelektu," dodává. Česko sice v současné době nemá velké zbrojovky, ale může nabídnout chytré lidi, kteří umějí reagovat na měnící se požadavky. Firmám obranného průmyslu se nabídla příležitost zapojit se do mezinárodních projektů či získat nové zahraniční vlastníky.

    Pocit nevyužitých příležitostí či dokonce zklamání z toho, že NATO žádný výrazný zlom nepřineslo, je ovšem stále tu. "Vstup do aliance neměl prakticky žádný ekonomický dopad," říká šéf jednoho významného podniku českého obranného průmyslu. "Snad se to časem projeví, ale je to běh na dlouhou trať," připouští nicméně.

    České produkty, jež měly být chloubou zdejšího průmyslu, se zatím na mezinárodních trzích neprosadily. Výrobci podzvukového dvoumístného bitevního letounu L-159B potřebují nutně získat zakázky v zahraničí, aby se situace firmy AERO Vodochody (majetkový podíl drží i americký Boeing) podstatně zlepšila. Nyní se zdá, že zájem by mohla mít Indie a další asijské či africké země. Nic však není jisté. Také pasivní sledovací systém Vera, který navazuje na proslulou Tamaru, se zatím uplatňuje pouze na území České republiky. Naděje, že se více prosadí v NATO, se zatím nepotvrdily. Systém Vera vyžaduje další modernizaci. Přesto tu šance do budoucna zřejmě jsou.

    Dědictví minulosti. Kritici dnešního stavu českého obranného průmyslu vidí příčiny v chybách vlád v devadesátých letech. Konzultant Josef Fučík v publikaci pražského Ústavu mezinárodních vztahů píše o "nepřipraveném a překotném rozprodeji zbrojovek se značnými ztrátami a dlouhodobými negativními důsledky". Zatímco ve světě firmy obranného průmyslu spojovaly síly a fúzovaly, Česko se vyznačuje značnou roztříštěností.

    Fučík uvádí, že v Česku se vyskytují převážně oddělení a malí výrobci, s jedinou výjimkou – zmíněnou firmou AERO Vodochody. Program letounů L-159 však podle něj vyčerpá většinu investičních prostředků vojenského rozpočtu v letech 2000 – 2004. Ekonomické přežití většiny společností se stává plně závislé na jejich civilní produkci.

    "Stát neudělal nic pro své strategické zájmy v obranné průmyslové základně, ani nepodpořil stabilizační projekty. Společnosti, ponechané svému osudu ve složité době, postrádající orientaci a informace o budoucích potřebách obrany státu, rychle upadly do ekonomických potížích," napsal Josef Fučík.

    Proč však výraznou změnu nepřinesla ani příprava na členství do NATO a posléze vstup do aliance? Zatímco někteří vládní úředníci mluví o malé připravenosti a flexibilitě firem, které nezareagovaly na příležitosti v programech NATO, obranný průmysl stále není spokojený se státní politikou.

    Chybí jasné představy. Prezidentovi Asociace obranného průmyslu Jiřímu Hynkovi jasná představa o budoucnosti české armády stále chybí. Česká armáda sice má představu o tom, čím chce přispět společným projektům NATO – tedy pasivními sledovacími systémy i prostředky v oblasti protichemické obrany, biologie a zdravotnictví. Chybí však jasný vyzbrojovací plán české armády, který odborníci považují za klíčový.

    "Teprve za současného ministra obrany Jaroslava Tvrdíka byl poprvé předložen vyzbrojovací plán, ale ani ten už neplatí," říká Jiří Hynek a dodává: "Víme, co chceme dávat do NATO, ale musíme vědět i další věci, třeba i to, čím hodlá armáda jezdit, čím telefonovat." Hynek v této souvislosti zdůrazňuje, že dodávky české armádě jsou považovány za záruku toho, aby se české výrobky uplatnily na mezinárodních trzích. "Když se produkt neuplatní ve vlastní armádě, nikdo ho nekoupí," míní Hynek.

    Problém ovšem spočívá v tom, že vládní zakázky pro průmysl v Česku téměř nejsou. Kromě projektů předchozích vlád (AERO) vyčerpává vojenský rozpočet restrukturalizace armády. "Vše bude jiné, až armáda konečně ustálí svůj početní stav, prodá nevyužitelné budovy a odstraní vše, co nepotřebuje. Pak lze očekávat, že firmy budou zapojeny do modernizačních systémů, výstavby vojsk," vysvětluje Hynek.

    Kritika vůči vedení českých ozbrojených sil je poněkud paradoxní ve chvíli, kdy z ciziny zaznívá spousta chvály české účasti v mezinárodních mírových misích a vojenských akcích. Americký velvyslanec v Praze Craig Stapleton prohlásil, že USA jsou spokojeny s vojenským přínosem Česka, i s jeho specializací na protichemické jednotky, síly zvláštního nasazení a polní nemocnice. Domácí pozorovatelé ovšem většinou připouštějí, že za elitními jednotkami zeje velká propast.

    Výtky i vůči NATO. Lidé, kteří se pohybují ve zbrojařské branži, mají ovšem výhrady nejen k vládním úřadům, ale také k samotné Atlantické alianci. Ta je označována za byrokratickou strukturu. Jeden z kapitánů českého obranného průmyslu si stěžuje, že při výběrových řízeních v NATO nerozhodují pouze technické parametry. V situaci, kdy čeští politici příliš neumějí lobbovat za zájmy domácího průmyslu, je pak Česko v nevýhodě.

    O úspěchu českých firem na poli NATO však rozhoduje celá řada faktorů. Jiří Hynek upozorňuje, že český podnik bude mít potíže zapojit se do jakéhokoliv výrobního programu NATO, u kterého se vyžaduje spolufinancování členského státu. "Rozpočet NATO zase není tak vysoký, aby poskytl veškeré finanční prostředky," říká Hynek. Jelikož v českém případě nelze počítat s tím, že by peníze poskytla vláda, musela by tak učinit sama příslušná firma. Většina společností si to však nemůže dovolit. Podle Hynka mají ostatně všechny menší státy NATO obavu, že budou z podobných projektů vytlačeny velkými zeměmi.

    Josef Fučík nicméně upozorňuje, že chyba je také na straně českých firem. Případné zahraniční zájemce o kooperaci s českými společnostmi odrazuje nejen nekoncepčnost státní politiky, ale také neprůhlednost firem, netransparentnost jejich hospodaření a vlastnických struktur.

    Fučík na druhé straně varuje před snahou některých zemí NATO hledat v Česku, Maďarsku či Polsku odbytiště pro své zastaralé technologie včetně opotřebovaných stíhacích letounů.

    Ztracené trhy. České zbrojovky se dostaly do velkých potíží poté, co v devadesátých letech musely opustit řadu trhů v rozvojovém světě. V euforii po roce 1989 se mnohým politikům zdálo, že je možné se obchodu se zbraněmi vzdát. V řadě případů toho využili zbrojaři z členských zemí NATO, kteří ústup české konkurence jen uvítali.

    Samotný vstup do NATO podle Jiřího Hynka nepřinesl žádné nové trhy ve třetích zemích, ani kvůli němu nebylo nutné žádné trhy opouštět. "To, že jsou pro vás některé trhy nepřijatelné, nesouvisí s členstvím v alianci, nýbrž s tím, že chcete být součástí civilizovaného světa," zdůrazňuje Hynek.

    Šanci pro české podniky ovšem vidí v tom, že díky spolupráci se zahraničním partnerem se mohou dostat ke kvalitnějším technologiím a bohatší součástkové základně: "Můžeme se dostat o patro výš, což by znamenalo lepší výrobky, větší obchodní možnosti."

    Hynek věří, že určité možnosti by mohl přinést americký systém protiraketové obrany, který by mohl být umístěn i v Česku. České stanovisko k tomuto projektu by se mělo odvíjet od toho, zda do něj budou zapojeny zdejší zbrojařské firmy.

    Více investic? Profesor Miroslav Krč z Vojenské akademie v Brně je přesvědčen, že bezpečnostní investice podporované Atlantickou aliancí by mohly výrazně pomoci českému hospodářskému růstu. Také on ale na konferenci VIA NATO letos v září v Ostravě upozornil, že Česko se zatím z různých důvodů neumí do mezinárodních projektů zapojit. Jisté projekty už tu však jsou například v oblasti výstavby letišť, komunikačních systémů či protivzdušné obrany státu.

    Jiří Drápalík z ministerstva obrany navzdory všem pochybnostem vyjádřil na ostravském fóru přesvědčení, že výhody členství v NATO se časem výrazně projeví: "I západnímu Německu trvalo deset let, než se plně zapojilo do programů NATO a projektů bezpečnostních investic aliance."

    Jan Žižka, týdeník Euro

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media