natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Perspektivy ruského námořnictva? Letošní rok mnohé napoví

    8. června 2009  13:58
    Námořnictvo vždy představovalo významný nástroj pro získání a udržení strategické převahy. Španělsko s ním zahájilo kolonizaci Ameriky a lodě Jejího Veličenstva byly základem britské říše, nad níž svého času slunce nezapadalo. A loďstvo je klíčovým nástrojem globálního vlivu i dnes, kdy nejdůležitější úlohu hrají bojová uskupení s letadlovými loděmi a ponorky nesoucí balistické rakety.  

    Zejména ty jsou občas označovány za „zbraň posledního soudu“, neboť díky jadernému pohonu mohou po dlouhé týdny i měsíce zůstávat v hlubinách mimo dosah senzorů a v případě potřeby zasadit nečekaný a drtivý raketový úder, proti kterému už se potencionální protivník může jen obtížně bránit.

    Ruská vlajka zpátky ve hře
    V loňském roce se kromě strategického letectva rovněž ruské námořnictvo aktivně zapojilo do velké mocenské hry Kremlu: „Všichni se podívejte, jsme zpět ve hře a musíte s námi počítat.“ Podobně jako za studené války tak bombardéry s rudými hvězdami na křídlech (tedy stejnými výsostnými znaky jako v éře SSSR) startovaly ze základen na severu Ruska a zkoušely reakce britské, norské či kanadské protivzdušné obrany, jejichž stíhači pak provozovali „shadowing“, tj. doprovody v bezprostřední blízkosti. K tomu se ještě přidaly zprávy, že by tyto bombardéry mohly působit ze základen na Kubě nebo ve Venezuele.

     
    Více k tématu na natoaktual.cz:
    L. Dobrovský: Vektorem ruské zahraniční politiky je stále geopolitika
    L. Dvořák: Ruský koncept Anti-NATO zatím zůstává v rovině politických proklamací
     

    Ruské válečné námořnictvo nepoužívá označení ze sovětské éry, naopak se vrátilo k carskému modrému kříži v bílém poli; zdá se však, že Moskva se vrací k některým praktikám ze studené války. Např. lodě ruské Severní flotily po delší době vyrazily na okázalé plavby daleko od své základny v Murmansku. Odpalovaly střely v Biskajském zálivu, zúčastnily se velkého cvičení s Venezuelou, navštívily např. Kubu, Čínu a Sýrii a operují proti pirátům u pobřeží Somálska. Jsou stavěna a spouštěna na vodu nová plavidla, plánuje se zřízení zahraničních základen. Ale k ruskému loďstvu patří také zastarávání techniky, finanční potíže, nehody, zpoždění stavby a notorické potíže při zkouškách zbraní. Jaká je tedy současnost a zejména budoucnost druhého největšího válečného loďstva na světě, jímž to ruské stále je?

    Konzervativní doktrína
    Ruské loďstvo přirozeně a pochopitelně usiluje o přizpůsobení se geopolitické realitě začátku 21. století. Reaguje jako každá jiná země, která má ambice a kapacity být hráčem v globálním měřítku. Tomuto přizpůsobení však poněkud paradoxně brání konzervativní námořní doktrína Ruska. USA v minulosti vybudovaly působivou námořní sílu, která je postavena na bojových uskupeních (v čele s letadlovými loděmi), která mohou účinně demonstrovat nebo prosazovat zájmy USA, popř. bránit americké spojence kdekoli na světě.

    Naopak v uvažování Kremlu hrálo hladinové válečné loďstvo vždy spíše vedlejší roli, protože ruské sféry zájmů se tradičně nacházejí v blízkosti vlastních hranic. Po kolapsu SSSR se ruské námořnictvo dostalo doslova před otázku smyslu vlastní existence. Ruská oceánská flotila, za jejíž vybudování nese největší zásluhy admirál Sergej Gorškov, by měla sloužit především pro strategické odstrašování pomocí raketonosných ponorek a dále k ochraně pobřeží, obchodních cest či exkluzivních ekonomických zón. A teprve na posledním místě seznamu úkolů najdeme podporu politických zájmů, tedy zahraniční plavby, návštěvy, cvičení nebo operace. Současné aktivity ruských lodí dokládají, že onen poslední bod získává na významu, ale je zřejmé, že se jedná pouze o „ad hoc“ přístup. Ucelená koncepce skutečně „velmocenského“ využití ruského vojenského loďstva zatím neexistuje.

    Odrazem konzervatismu ruské námořní doktríny jsou pochopitelně válečná plavidla. Námořní síly globálního významu vyžadují především letadlové lodě coby nástroje podpory pozemních akcí v zahraničí. Rusové ovšem za studené války postavili letadlových nosičů jen málo a dnes provozují pouze jediný, plavidlo Admirál Kuzněcov, jehož nasazení navíc komplikuje fakt, že používá konvenční, nikoliv nukleární pohon. Další odlišností je to, že ruská konstrukční škola letadlových lodí se hodně liší od té západní; ruské „letadlové křižníky“ vždy měly také těžkou raketovou výzbroj a byly určeny převážně pro námořní bitvy. Rusko s jedinou letadlovou lodí je tak na tom dnes podobně jako Francie, zatímco Royal Navy disponuje třemi (byť menšími) nosiči; USA vlastní jedenáct velkých letadlových lodí. A všechny zmíněné západní státy dnes plánují či stavějí letadlové lodě další generace.

    Velení ruského námořnictva v posledních měsících hodně mluví o stavbě nových letadlových lodí s jaderným pohonem, které by se už mohly podobat americkým třídám, ale zahraniční analytici se k tomu vyjadřují spíše skepticky: Upozorňují mj. na to, že Rusko v současné době nemá loděnice, kde by se daly takové nosiče stavět. Vedle toho se rozpadla síť subdodavatelů z éry SSSR a nejsou k dispozici kvalitní doprovodná plavidla. Velkou otázkou jsou i palubní letadla pro eventuální nové nosiče; rovněž v tomto směru ruské loďstvo nepříjemně zaostává, a to nejen za USA, ale i za Velkou Británií a Francií. Zatímco západní mocnosti provozují nebo zkoušejí letouny 4,5. nebo 5. generace (jako F/A-18E/F Super Hornet, F-35 Lightning II a Rafale M), ruské palubní letectvo tvoří vesměs technika z éry studené války.

    Nové lodě: Naděje i problémy
    Námořnictvo Ruské federace (oficiálně VMF, Vojenno-morskoj flot) má dnes k dispozici cca 60 ponorek, přibližně 70 velkých hladinových bojových lodí (křižníků, torpédoborců, fregat a korvet), téměř 80 pobřežních a hlídkových člunů, cca 40 minolovek, zhruba 70 obojživelných výsadkových lodí a vznášedel a 370 logistických a podpůrných lodí. Pro porovnání, US Navy dnes provozuje kolem 70 ponorek, přes 100 velkých hladinových bojových plavidel včetně 11 letadlových nosičů, 16 hlídkových pobřežních člunů, přes 80 minolovek, asi 360 výsadkových a vyloďovacích plavidel a okolo 220 různých pomocných lodí; k tomu je ještě třeba připočítat přibližně 250 lodí Pobřežní stráže (US Coast Guard).

    Je pravda, že v soudobém ruském námořnictvu stále najdeme řadu kvalitních plavidel, z nichž některá se mohou technicky přinejmenším vyrovnat svým západním protějškům. Ale znovu se zde projevuje zmíněná konzervativní doktrína: Tato plavidla (např. obrovský raketový křižník Petr Veliký) disponují špičkovou výzbrojí proti vzdušným, podmořským či hladinovým cílům (v oblasti nadzvukových protilodních střel je Rusko dosud světovou jedničkou), ale v naprosté většině postrádají zbraně proti cílům pozemním. A velkou část z oněch zdánlivě impozantních počtů lodí VMF tvoří plavidla buďto zastaralá (nezřídka jen relikty studené války, pro které se v dnešních podmínkách těžko najde rozumné použití), nebo neschopná provozu, nemluvě už o reálném bojovém nasazení. Předpokládá se, že zhruba do roku 2020 by měla všechna uvedená čísla klesnout přibližně na polovinu.

    To by však pochopitelně mělo být vyváženo vzrůstem kvality. Jednoznačnou prioritu dnes má konstrukce ponorek tří nových tříd. Jsou to jaderné raketonosné lodě Projekt 955 Borej (jejich výzbroj mají tvořit balistické střely Bulava, jejichž vývoj však provázejí velké potíže, protože rakety v polovině zkoušek selhaly), jaderné víceúčelové ponorky Projekt 885 Jaseň a konečně dieselelektrická univerzální plavidla Projekt 677 Lada. Posledně zmíněná jsou nástupci známé třídy Projekt 877 Paltus (kód NATO Kilo), jejíž vývozní varianta nyní patří mezi nejžádanější položky v exportní nabídce ruského zbrojního průmyslu.

    Poněkud méně utěšená situace panuje v oboru hladinových plavidel. Rusko slavnostně uvedlo do výzbroje několik nových lodí, mj. skutečně moderní korvetu Projekt 20380 Stěreguščij, ale není pravděpodobné, že do roku 2020 vstoupí do služby nová loď větší než fregata. A to je na námořnictvo světové velmoci opravdu málo. Existují pochopitelně i nové projekty větších tříd lodí (mj. torpédoborec Projekt 21956, jenž by měl být protějškem amerického Arleigh Burke), na jejich vývoj a stavbu však prostě nejsou prostředky. Zatím to vypadá, že oceánské kapacity budoucího VMF budou tvořit převážně ponorky, zatímco perspektivní hladinové námořnictvo se bude primárně orientovat na operace u pobřeží.

    Plány působení v zahraničí
    Ruské námořnictvo překonalo hlubokou krizi z 90. let (kterou ještě umocnilo trauma z havárie ponorky Kursk) a v období prezidentství Vladimira Putina nastoupilo na cestu reforem. Ale je zřejmé, že mnohé ambiciózní plány VMF padnou za oběť hospodářské krizi, jelikož působivý vzestup Ruska (založený na vysokých cenách ropy a plynu) je dnes výrazně omezen. Obranný rozpočet tedy bude nepochybně značně zkrácen a pravděpodobně ty největší škrty se dotknou loďstva; Rusko prostě pořád přikládá největší význam svým strategickým raketovým vojskům a lodím patří až poslední místo. Kreml si je navíc určitě dobře vědom, že jeho dnešní námořní kapacity jsou při srovnání s USA opravdu spíše symbolické a že v dohledné době nemůže síle US Navy (přestože některé americké projekty stavby nových lodí jsou kvůli ekonomické krizi redukovány) nikdo reálně konkurovat.

    Vzhledem k omezeným financím je logické, že vedení ruského námořnictva hledá alternativní cesty „expanze“, které nebudou příliš zatěžovat rozpočet. Jako nejvíce pravděpodobné se dnes jeví obnovení trvalé přítomnosti ruských plavidel v zahraničních přístavech, a to především na Středním Východě; konkrétně se mluví o Sýrii, Libyi a Jemenu. V úvahu připadá i Venezuela, což zjevně koreluje se snahou Moskvy prosazovat svůj politický, ekonomický a vojenský vliv v Latinské Americe. A konečně třetí zónou působení má být jihovýchodní Asie, kde by Rusku mohly poskytnout své přístavy Vietnam, Indonésie či Malajsie.

    Přes četné zprávy o těchto plánech však nelze pochybovat, že ruské loďstvo stále upírá hlavní část pozornosti zejména na nejbližší okolí „matičky Rusi“. Svědčí o tom např. fakt, že zdaleka nejsilnější z pětice flotil VMF je Severní flotila, která působí primárně v Arktidě a v Severním moři. (Arktida dodává asi pětinu ruského HDP a má se stát i surovinovou základnou Ruska ve 21. století.)

     
    Více k tématu na natoaktual.cz:
    A.Šándor: NATO a tající Arktida – nové výzvy pro její členy i Rusko
     

    Pokud ale Rusko chce hrát roli světové supervelmoci, bez námořnictva schopného prosazovat politické a ekonomické zájmy Moskvy v zahraničí se zkrátka nemůže obejít. Na to ovšem dnešní VMF postrádá moderní doktrínu i vhodnou techniku. Než se ruské námořnictvo stane skutečně efektivním politickým nástrojem Kremlu, bude ještě muset urazit dost dlouhou a složitou cestu. O dalším vývoji snad něco napoví druhá polovina tohoto roku. Spatříme lodě plující pod ruskou válečnou vlajkou i na dalších zaoceánských misích? Necháme se překvapit. Odpovědi na tuto otázku totiž mohou hodně vypovědět i o tom, jaké cíle (dané ekonomickými možnostmi) si ruské námořnictvo vlastně stanovilo.

    Lukáš Visingr
    Autor je spolupracovníkem redakce časopisů ATM a Střelecká revue

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media