Česko se rozhodlo pronajmout si britsko-švédské letouny Jas-39 Gripen, stejnou cestu pak zvolilo rovněž Maďarsko. Další soused, Polsko, nakoupil nové americké stíhačky F-16. První dvě přistály na letecké základně Krzesiny u Poznaně tento týden ve středu. – více zde

Naopak jediné Slovensko se rozhodlo modernizovat stávající letouny MiG-29, a prodloužit tak jejich životnost zhruba o patnáct let. Modernizační proces, který probíhá již dva roky, však neřeší zbraňové systémy těchto supersoniků.

Letouny MiG-29 se staly součástí ještě tehdejší československé armády v roce 1989. Přestože o čtyři roky později, během rozdělení Československa, byl základní vzorec pro dělení armádní techniky 2:1 (Česko – Slovensko), v případě Migů byla učiněna výjimka a sovětské stroje obdržely obě strany rovným dílem.

Česká republika své letouny vzápětí vyměnila s Polskem za vrtulníky W3A-Sokol, Slovensko se naopak dalo cestou dalších nákupů od ruského výrobce. Nyní, jako člen NATO, je však musí modernizovat kvůli kompatibilitě s aliančními systémy.

SLOVENSKÁ VÝZBROJ

Standardní výzbroj slovenských letounů MiG-29 tvoří - kanón GŠ-301, řízené rakety R-27R, R-73E, R-60K,  neřízené rakety S-24B, S-8, bomby kalibru 50-500 kilogramů (tak aby nepřevýšily hmotnost podvěsu výzbroje 2000 kg), tepelný zaměřovač, přilbový zaměřovač, palubní počítač, systém ovládání výzbroje, katapultážní systém, bloky vystřelování klamných cílů (zdroj: VS OS SR)

Slovenská vláda vycházela při svém rozhodování, zda-li koupit nová drahá letadla nebo se vydat cestou modernizace, z možností státního rozpočtu. Jediným cílem přitom bylo splnit alespoň minimální požadavky na kompatibilitu. Na počátku roku 2004 tak rozhodla o modernizaci dvanácti letounů MiG-29 z celkových osmnácti, které mají slovenské vzdušné síly k dispozici. O rok později byla modernizace zahájena v Leteckých opravnách v Trenčíně.

"Hlavním integrátorem modernizace je RSK-MiG Moskva, který zaručuje funkčnost modernizovaných systémů jako celku prostřednictvím kooperujících společností BAE Systems a Rockwell Collins," podotýká velitel slovenských vzdušných sil brigádní generál Juraj Baránek. 

Montáž rozpoznávacích systémů sice umožní využívání aliančních navigačních prostředků a systémů a komunikaci s nimi, slovenští piloti se však musí spokojit s původní výzbrojí letounů. Zbraňové systémy totiž podle Baránka nejsou součástí stávajícího projektu a vzdušné síly z jejich modernizací ani do budoucna nepočítají.

Slovensko dokončuje modernizaci
Podle slovenského náčelníka generálního štábu generálporučíka Lubomíra Baláka se tak budou moci věnovat i jiným modernizačním projektům. "Tato situace nám umožňuje přesměrovat některé modernizační a akviziční zdroje pro pozdější vylepšení způsobilosti především dopravních letadel a vrtulníků," konstatoval Balák na začátku letošního roku při hodnocení pěti priorit souvisejících s profesionalizací slovenské armády.

První dva stroje převzala slovenská armáda od ruských specialistů na jejich domovské základně v Sliači závěrem loňského roku. V současné době má podle sdělení tiskového odboru ministerstva obrany ve výzbroji sedm letounů MiG-29 a další dva přebírá. Poslední tři by pak měly vzdušné síly převzít do konce letošního roku.

Slovenští piloti se nechali při setkání s novináři slyšet, že let v modernizovaném MiGu je údajně lepší a pohodlnější, přívětivější je i vnitřní vybavení letounu. Budou si ale muset zvyknout na jiné zobrazování údajů na přístrojové desce, které jsou nově v anglosaských hodnotách.

Slovenské daňové poplatníky přijde investice do modernizace jednoho letounu MiG-29 na přibližně 200 miliónu slovenských korun. Celková investice do tohoto projektu pak počítá s částkou 2,2 miliardy, přičemž část nákladů je hrazena v rámci deblokace ruského dluhu. Obdobným způsobem tak například modernizovala česká armáda své vrtulníky Mi-24 – více zde

LETOUN MiG-29

Jde o lehký, víceúčelový, jednomístný, dvoumotorový supersonik (nadzvukový letoun), který je určen ke stíhání cílů bez ohledu na klimatické podmínky a denní dobu a to i v prostředí nepřátelského radioelektrického rušení. Prototyp letounu, v kódu NATO Fulcrum, poprvé vzlétl ve cvičném středisku Ramenskoje 6. října 1977. Sériově se začal vyrábět pět let v moskevském AOP 30 "Znamja Truda". Celkem bylo vyrobeno přibližně 1500 kusů všech verzí, které sloužily nebo doposud slouží v letectvech 26 států.