natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Mise nováčků po deseti letech členství v NATO

    4. května 2009  9:06
    Zapojení do zahraničních misí se stává postupně jednou z nejdůležitějších součástí členství v Severoatlantické alianci. Lze konstatovat, že o co více se jednotlivé země angažují, o to větší mají v Alianci vliv. Česká republika, Maďarsko a Polsko před deseti lety pomyslně stály na stejné startovní čáře. Jak si v záležitosti angažování v misích vedou dnes, po deseti letech členství v NATO? Drží spolu krok?  

    Spolupráce České republiky (resp. Československa), Polska a Maďarska se Severoatlantickou aliancí se datuje již od počátku 90. let minulého století, kdy se tyto státy podílely na vytvoření Severoatlantické rady pro spolupráci, jednoho z prvních kroků k rozvoji dialogu napříč oběma bývalými bloky. O pár let později se Polsko, Maďarsko a Česká republika ocitly mezi prvními signatáři programu Partnerství pro mír. Přestože se země střední Evropy neubránily určitému zklamání, neboť program nenaplňoval jejich představy o plnohodnotném členství, znamenal další krok v upevňování vazby mezi bývalými komunistickými zeměmi a NATO.

    Vzápětí dostaly Česká republika, Polsko a Maďarsko příležitost podílet se na prvních operacích NATO na podporu míru na Balkáně – IFOR a následné SFOR na území Bosny a Hercegoviny. Nepřímým výsledkem zapojení těchto zemí do aliančních misí na Balkáně byla pozvánka do NATO v podobě Madridské deklarace o euroatlantické bezpečnosti a spolupráci, přijaté v roce 1997.

    Jen krátce poté, co se Česká republika, Polsko a Maďarsko 12. března 1999 oficiálně staly členy Severoatlantické aliance, přišlo zapojení do další alianční operace – Allied Force v Kosovu.

    Ta se svou povahou výrazně lišila od předchozího působení NATO na Balkáně, které se vyznačovalo limitovaným používáním síly a opíralo se o Daytonskou mírovou smlouvu. Cílem leteckých úderů NATO v rámci Allied Force bylo vynutit si na režimu Slobodana Miloševiće konec útlaku v Kosovu a připravit půdu pro následnou mírovou operaci. Způsob, kterým byla operace Allied Force provedena, a její dopady na civilní obyvatelstvo však rozbouřily hladiny veřejného mínění v otázce hodnocení nově nabytého členství v Alianci a připravily politickým reprezentacím nejednu horkou chvilku při obhajování kosovského zásahu.

     
    Čtěte další původní materiály Jany Urbanovské na natoaktual.cz:
    Mise jsou konečně schváleny. S jakým výsledkem?
    Armáda České republiky v zahraničních misích
     

    V létě téhož roku započaly jednotky KFOR v souladu s mandátem Rady bezpečnosti OSN plnit cíl nové operace – nastolit a udržovat bezpečné prostředí v Kosovu, sledovat a případně vynucovat dodržování mírových dohod a poskytovat podporu misi Spojených národů v Kosovu – a pokračují v tom dodnes.

    Česká republika měla k lednu 2009 v rámci KFOR nasazeno přes 400 příslušníků armády, Maďarsko kolem 460 a Polsko zhruba 285. Čísla českého nasazení v KFOR indikují důležitost, kterou Česká republika této misi přikládá – působení v mírových operacích na Balkáně bylo ostatně od samého začátku deklarováno jako jedna z priorit české zahraniční a bezpečnostní politiky s ohledem na význam pro evropskou bezpečnost. Také čísla maďarského angažmá vypovídají o intenzitě zájmu stabilizovat sousedské oblasti. Naopak počet polských vojáků v misi KFOR vzhledem k celkovým 4 700 polských vojáků nasazených v zahraničních misích v průběhu roku 2008 naznačuje, že priority země leží v současné době jinde.

    Air Policing Pobaltí ano – Close Air Support v nedohlednu
    České letectvo tento týden zahájilo svou historickou misi Air Policing Pobaltí, kdy jsou poprvé v alianční operaci v zahraničí nasazeny české nadzvukové letouny Gripen. Polské letectvo tuto misi absolvovalo již dvakrát, Maďarsko, obdobně jako Slovensko, zatím ani jednou. Z nových členských zemí bylo do ostrahy vzdušného prostoru Pobaltí dále zapojeno pouze letectvo Rumunska. Pro polské, rumunské a české piloty absolvování Air Policing přináší mimo vstupu do „prestižního klubu“ kvalitativně zcela nové zkušenosti z pohledu přímé spolupráce s aliančním velitelstvím v Ramsteinu.

     
    Čtěte více na natoaktual.cz:
    České stíhačky střeží Pobaltí, letcům začala první zahraniční mise od války
     

    Pokud nové země postupně zvládají zapojení do Air Policing, tak zatím zcela nedostižným je, i pro ambiciózní Polsko navíc disponující nejpočetnějším a nejmodernějším letectvem, zapojení to tzv. Close Air Support operací v Afghánistánu, tedy přímé letecké podpory pozemním jednotkám. Tyto operace pro svou sofistikovanost a finanční náročnost (nutnost zavedení laserem, či ještě lépe satelitem, naváděných bomb či alespoň kontejnerové munice) zůstávají doménou zakládajících aliančních zemí jako USA, Velké Británie či Holandska. Polsko o zavedení laserem naváděných bomb uvažuje, Česká republika zatím ani to ne.

    Zatímco byl uplynulý rok ve znamení postupného stahování jednotek z Iráku, mezinárodní přítomnost v Afghánistánu byla naopak posilována – k dubnu 2009 se celkové číslo vojáků v rámci mise ISAF vyšplhalo k rekordnímu počtu více než 58 tisícům vojáků.

    Polsko navýšilo v průběhu roku 2008 svůj kontingent v rámci mise ISAF o 400 příslušníků a osm helikoptér, které v Afghánistánu patří vzhledem k strategickému významu přepravy k těm nejžádanějším příspěvkům. Česká armáda předpokládá podle informací Tiskové a informační služby MO ČR v posledním čtvrtletí roku 2009 vyslání tří transportních vrtulníků Mi-171Š s personálem do 110 osob, který bude zajišťovat dopravu osob a materiálu koaličních sil v působnosti regionálního velitelství Východ ISAF.

    V těchto dnech do Afghánistánu míří pátý polský kontingent čítající 2 000 vojáků, jehož úkolem je přímý boj proti Talibanu. Za tímto účelem budou polské pozemní jednotky podporovány vlastními bojovými vrtulníky, které polské letectvo stejně jako v Iráku i v Afghánistánu používá pro podporu svých pozemních operací. Polsko má v Afghánistánu rovněž nasazeno nejširší spektrum zbraní. Vedle již zmíněných transportních a bojových vrtulníků dále z těžké pozemní bojové techniky používá obrněné transportéry a dělostřelecké houfnice.

     
    Další související téma k této analýze na natoaktual.cz:
     
    Petr Just: Zahraniční mise v zajetí české politické kultury
     

     Polsko se tak s přibližně šestnácti sty vojáků nasazenými v Afghánistánu v dubnu 2009 zařadilo mezi nejpočetnější kontingenty v zemi. Vysoce převyšuje příspěvky ostatních zemí střední a východní Evropy a představuje jeden z nejvýznamnějších aliančních příspěvků vůbec. Od roku 2002 kromě toho v Afghánistánu působí polské speciální síly – GROM, které mohou být přirovnány k nejznámějším speciálním formacím z USA, Velké Británie či Izraele. Jednotka GROM byla nasazena i v první části přímých bojů v Iráku. Pro úplnost a zajímavost ještě dodejme, že polská ponorka se zapojila do alianční protiteroristické operace Active Endeavour ve Středozemním moři.

    Česká armáda vyslala do Američany vedené operace Enduring Freedom třikrát svou nejelitnější jednotku – 601. skupinu speciálních sil: v roce 2004, 2006 a 2008, operující dodnes, vždy v rozsahu do 100, resp. 120 osob. Její výkony byly Američany hodnoceny velmi vysoce. Vzhledem k její omezené velikosti ji však není možné rotovat kontinuálně, neboť je po návratu pro její další nasazení nutná pauza pobytu v České republice.

    Česká vláda byla odhodlána vyslyšet volání NATO a navýšit pro rok 2009 vojenskou přítomnost v rámci mise ISAF, avšak po zamítnutí původního vládního návrhu v parlamentu musela z plánovaných 645 vojáků slevit na současných 480. I to představuje na české poměry značný příspěvek a na rozdíl od kosovské mise, ohledně které panuje vzhledem k tradičním historickým, kulturním a ekonomickým vazbám českých zemí na Balkán zřetelný konsensus, vyvolává na úrovni veřejného mínění i politické reprezentace mnohé kontroverze.

    Česká republika vyniká v rámci mise ISAF od loňského roku prvním vlastním provinčním rekonstrukčním týmem v provincii Lógar. Již třetí kontingent AČR v Lógaru zahrnuje mj. jednotky civilně vojenské spolupráce (CIMIC), logistické a zdravotnické zabezpečení či tým pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin (EOD). Aktuální počet příslušníků PRT v Lógaru činí 275 vojáků a 12 civilistů. Vlastní provinční rekonstrukční tým má i Maďarsko, a to v provincii Baghlan. Jinak má z trojice středoevropských zemí v Afghánistánu početně nejmenší kontingent, čítající k dubnu 2009 přibližně 370 vojáků, přičemž ještě před dvěma roky byl jejich počet dokonce poloviční. Maďarsko momentálně na půl roku působí na pozici vedoucího národa na mezinárodním letišti v Kábulu (KAIA), kde ve stejné pozici působili čeští vojáci v roce 2007.

    Vyslání maďarských vojáků do zahraničí přitom musí parlament schválit poměrně netradiční dvoutřetinovou většinou, což vyvolává ještě větší komplikace, než jakých jsme byli svědky v České republice na přelomu let 2008 a 2009. Při svém působení v Afghánistánu klade Maďarsko důraz na civilní postkonfliktní rekonstrukci. Důkazem toho je účast Maďarska coby jediné středoevropské země v tzv. CIMIC Group South vytvořené r. 2003, jejímž posláním je koordinace civilního a vojenského úsilí při rekonstrukci Afghánistánu.

    Pro budoucnost země je klíčový rozsah, do jakého se o bezpečnost budou moci postarat sami Afghánci. Česká republika přispěla k vybavení Afghánské národní armády (ANA) 12 vyřazenými helikoptérami, zatímco Maďarsko lehkými zbraněmi a municí. Polsko své příspěvky k vybavení ANA v současné době zvažuje.

    Globální ambice versus regionální přístup
    Na působení v misi KFOR na Balkáně a ISAF/Enduring Freedom v Afghánistánu lze pohlížet z perspektivy zahraničně politických zájmů, ambicí a vojenských kapacit. Kosovo má z tohoto pohledu význam regionální, kde nasazení vojáků přímo souvisí s bezpečnostními zájmy Maďarska a České republiky. Afghánistán oproti tomu dnes představuje jeden z nejvýznamnějších bezpečnostních problémů celosvětového významu, podtržený jasnou prioritou nové Obamovy administrativy. Je přirozené, že míra úspěšného angažování v jeho řešení přímo ovlivňuje pozici té či oné země.

     
    Příští týden v rubrice
    "Analýzy a komentáře":
    analýzu dopadů výměny kabinetu
    uprostřed předsednictví EU
    od Tomáše Weisse 
    čtěte na natoaktual.cz
    již v pondělí 11. května
     

     Z tohoto pohledu jsou jasné ambice Polska stát se významným bezpečnostním hráčem. Polsko je navíc jako jediná země východního bloku společně s USA, Kanadou, Velkou Británií, Dánskem a Holandskem členem tzv. Group South – uskupením zemí angažujících se v bojových operacích v nejneklidnější zóně na jihu Afghánistánu. Polsko je bezkonkurenčně leaderem v proaliančním nasazení v rámci všech členských zemí NATO z bývalého východního bloku. Česká republika pak představuje jakýsi „středník“ mezi Polskem a Maďarskem.

    Smysl účasti všech tří zemí, které společně vstoupily před 10 lety do Aliance, na vojenských operacích NATO vystihl vrchní velitel aliančních sil v Evropě generál John Craddock: „Noví členové Aliance musí přispívat přidanou hodnotou, ne jen bezpečnost konzumovat“. Po deseti letech je nutné konstatovat, že ačkoli všechny tři země získaly vstupem do Aliance stejné bezpečnostní záruky, stejným dílem se na zajišťování bezpečnosti nepodílejí. Nejde přitom o rozdílnost ve vojenských kapacitách, ale o rozdílnou politickou vůli se takto angažovat. Pokud by tento trend pokračoval, stal by se během několika let politicky neudržitelným. Je totiž jen těžko představitelné, že všechny členské země budou požívat stejných bezpečnostních garancí, navíc v případě zemí střední a východní Evropy nejlepších v jejich historii, a současně se odpovídající měrou na zajištění bezpečnosti nepodílet.

    Jana Urbanovská
    Autorka je interní doktorandka
    Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií
    Masarykovy univerzity

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media