Italský diplomat Manlio Brosio se narodil v roce 1897. Studoval práva na univerzitě v Turíně. Během první světové války sloužil jako dělostřelecký důstojník. Po promoci v roce 1920 vstupuje do politiky a postupně se stává s jedním z hlavních vůdců takzvaného liberálního revolučního hnutí v Itálii. Z politiky je načas vykázán kvůli svému zarputilému odporu k fašismu, který italskou politickou scénu před druhou světovou válkou ovládl.

V roce 1943 se vrací do politiky jako vicepremiér a v období 1945 až 1946 byl ministrem obrany. Od ledna roku 1947 působí jako italský velvyslanec v Moskvě až do konce roku 1951. Manlio Brosio se zúčastnil mírových poválečných jednání a na poli diplomacie zaznamenává v té době první velký úspěch, když za Itálii uzavírá první poválečnou obchodní smlouvu se Sovětským svazem.

V roce 1955 je jmenován velvyslancem v Londýně, od roku 1955 působí jako velvyslanec ve Spojených státech a v období let 1961 až 1964 zastupoval zahraniční zájmy Itálie v Paříži. Severoatlantická rada si v roce 1964 vybírá Brosia na post generálního tajemníka NATO. Na postu nahradil Dirka Stikkera. Křesla se sám vzdává v roce 1971, kdy jej nahradil Joseph Luns. Manlio Brosio zemřel v roce 1980.

Podrobnější životopis najdete v angličtině zde: www.nato.int

Zpět na přehled generálních tajemníků