natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Malé země ve zbrojní politice EU

    3. prosince 2007  12:58
    Malé země ve zbrojní politice EU: vstup do náročné soutěže či poklid „strategické“ separace? - Rostoucí a stále náročnější úkoly Evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP) stupňují rovněž kvalitativní nároky na ozbrojené síly členských zemí EU a jejich vyzbrojování. Proto v EU sílí potřeba společných, koordinovaných a účinnějších postupů ve výzkumu a vývoji, zbrojní výrobě a dlouhodobých programech vojenského nákupu.  

    Nezbytným opatřením se jeví tvorba společné evropské obranné technologické a průmyslové základny, kterou již za dnešní praxe spontánně vytvářejí mohutné nadnárodní zbrojní korporace.

    Zhruba před dvěma roky zasáhla do tohoto vývoje EU svými koncepčními dokumenty, jež řadí obranný (zbrojní, též vojenský) průmysl mezi významné oblasti ESDP. V reakci na ně lze mezi členskými zeměmi unie pozorovat jisté štěpení. Země a jejich průmysl se liší ve svých přístupech – zda bezvýhradně vstoupit do náročného prostoru evropské soutěže, či i za cenu ztráty kontaktu s evropským hlavním proudem, zůstat ve svém osamění, dále se zaštítit článkem 296 Smlouvy o EU a ohánět se svými partikulárními strategickými zájmy.

    Odezva současné zbrojní politiky Evropské unie
    Připomeňme, že po rozsáhlé integraci evropských zbrojních kapacit, uskutečněné z vlastní iniciativy průmyslových vlastníků (motivovaných vyšší efektivností koncentrované výroby) v první polovině tohoto desetiletí, je současné úsilí EU o evropské vyzbrojování jistým pokračováním této zbrojní integrace a hluboce se dotýká průmyslových sektorů všech evropských zemí.

    Z celé záplavy dokumentů, přijatých rozhodnutími Evropské rady a Evropské komise, dále rozpracovaných Evropskou obrannou agenturou (EDA – European Defense Agency), jsou nejzávažnějšími projekt evropského zbrojního trhu (EDEM - European Defense Equpiment Market), závazné kodexy chování jimiž se země zříkají použití tzv. strategických nákupů podle článku 296 Smlouvy o EU ve prospěch veřejných soutěží v rámci mezivládního tržního režimu (Code of Conduct / Code on Best Practice in the Supply Chain, Interpretative Communication on the application of Article 296 of the Treaty in the field of defense procurement) a projekt společné evropské obranné technické a průmyslové základny (EDTIB - European Defense Technology and Industrial Base).

    Již za krátkou dobu působnosti těchto dokumentů lze pozorovat, že se jejich pravidla začínají v jednotlivých evropských zemích uplatňovat v rozdílném rozsahu, od přijetí otevřené přeshraniční soutěže, až po zřejmou snahu zachovat si maximálně možnou uzavřenost své vlastní zbrojní základny a trhu s poukazem na uplatňování svých strategických zájmů, houževnatě deklarovanými citacemi právě článku 296. V této souvislosti přetrvává tendence některých zemí posuzovat zdatnost svého zbrojního průmyslu – dnes již zcela bezpodstatně - schopnostmi uplatnit se na svém vnitřním trhu. Lze říci, že se zde přijetí uvedených cílů evropské zbrojní integrace nejen míjí účinkem, ale působí i retrográdně.

    Takový přístup samozřejmě znamená tříštění sil, blokuje společně přijaté a široce zdůvodňované úsilí o vyšší racionalitu a efektivnost ve využití (především rozpočtových) zdrojů, odstraňování duplicit  a vytváření jednotné akvizice, tak jak o nich hovoří zmíněné dokumenty. Tyto snahy samozřejmě brzdí i záměry vytváření EDTIB, snahu o pružnou a rychlou reakci na měnící se potřeby evropského obranného potenciálu a mezinárodní průmyslové kooperace.

    Vytváří se nevyvážené prostředí, jež je představám o vyšších úsporách a efektivnosti zcela vzdáleno. To nahrává situaci, v níž se mohou široce prosazovat zájmy některých silných zbrojních skupin, dominujících na trhu, jež jsou samozřejmě odlišné od záměrů bruselských plánovačů.

    Postavení malých zemí
    Zvlášť významná jsou naznačená dilemata pro evropské malé země s nevelkým zbrojním sektorem.  Jejich přístupy se formují zcela specificky. Vyhlášené programy EU (především shora zmíněné kodexy) zdůrazňují (zatím stále verbální) podporu malým a středním podnikům, které v těchto zemích převládají; není to však vůbec jednoduché.

    Řada těchto společností je zde ještě ve vlastnictví státu, další jsou povětšině tak či onak na státu existenčně závislé. Většina z nich proto usiluje o udržení svých subsistenčních jistot a  nemá zájem vstupovat do operací, jež překračují tuto zaručenou životní základnu. Navíc velká rizika vidí v nezbytných investicích i nutnosti přizpůsobovat se novým, zpravidla náročnějším požadavkům. K těmto (pravděpodobně však dočasným) jistotám se přimykají i za cenu, že takový postoj vede k ustrnutí a stagnaci, ztrátě konkurenčních schopností, ale i k diskvalifikaci pro vstup do přeshraničních kooperací a na evropský trh.

    Opakovaně tedy EDA poukazuje na prosazení zásad vyhlášených v kodexu Code of best practice in the supply chain, tedy zapojení těchto malých a středních výrobců do subdodavatelských sítí evropských průmyslových integrátorů, jako cesty k podílu na mezinárodních výrobních programech. Je ovšem otázkou, jak překonat stav, v němž nadnárodní finální výrobci mají vybudovány své tradiční a ověřené subdodavatelské sítě, plnící spolehlivě jejich požadavky s nejvyššími technologickými nároky.

    Offsety nenabízejí stabilní  spolehlivé řešení
    Jiná cesta pro malé a střední podniky do přeshraničního evropského jednotného proudu a kooperací, se hledá v offsetech. I zde se ukazuje řada překážek, neboť jejich objemy, struktura a kvalita je určována státem, jehož zájmy jsou zpravidla rozdílné od těch, jež mají jednotlivé průmyslové organizace.

    Navíc se offsety perspektivně nejeví jako stabilní a spolehlivé řešení. Při současném vytváření mezivládního režimu (tedy jednotného, globálního) zbrojního trhu ztrácí tato kompenzační ekonomická kategorie svůj význam. Přes současný silný tlak na její udržení z některých zemí je zcela zřejmé, že perspektivně offsety ze zbrojního trhu jako anomálie vymizí.

    Za nejúčinnější a nutné východisko se považuje koordinovaný postup, podpora a pomoc státu při zapojování domácího zbrojního sektoru do uvedených mezinárodních struktur. Pro vládu každé členské země EU je rozvoj a podpora ESDP, tedy i podíl na vytvářené EDTIB, smluvní povinností. Nemůže tedy přehlížet, že má k domácímu průmyslovému sektoru, jako budoucí části této základy, též své závazky.
    Toto hledání v plném rozsahu ovlivňuje i český zbrojní průmyslový sektor a vztah mezi ním a  státem. Zatím lze pozorovat, že se armádní akvizice spíše „přidržuje“ článku 296 a nijak nespěchá do proudu mezivládního režimu a veřejných evropských zakázek. O tom zcela přesvědčivě vypovídají okolnosti a problémy několika posledních velkých výběrových řízení.

    Stát se o účinnou průmyslovou strategii příliš nezajímá a průmyslový sektor, v němž převažuje úsilí většiny subjektů o vlastní separaci, zůstává co do svých schopností, možností i zájmů zakuklen. Zdá se, že současný klidný status rozdrobených entit neurčité a málo průhledné podoby všem vyhovuje. Je to však stav, jenž by se v budoucnu mohl stát pro naše výzkumné a vývojové organizace i výrobce spolehlivou cestou k bezvýznamnosti. Na co se spoléhají při pozorování naznačeného evropského vývoje, jenž se dříve nebo později musí prosadit, nemá-li se zhroutit celá koncepce ESDP,  je otázkou.

    Josef Fučík
    Autor působí jako konzultant ve zbrojním průmyslu

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media