natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Londýnská konference ve znamení tranzice

    8. února 2010  11:18
    28. ledna proběhla v Londýně konference, která měla vytyčit další směřování spojeneckého úsilí v Afghánistánu. Delegáti ze 70 zemí se sjeli, aby rozhodli především o civilní stránce pomoci afghánské vládě. Co tato rokování přinesla?  

    Nejdříve je na místě připomenout některá prohlášení, která konferenci předcházela a jež měla formovat její průběh. Generál Stanley McChrystal, velitel sil v Afghánistánu, prohlásil, že jednání s Tálibánem jsou nevyhnutelná. Anders Fogh Rasmussen, generální tajemník NATO, v podobném duchu vyzýval k založení fondu pro reintegraci, aby "lidé měli lepší alternativu pro obživu než bojování."

    Objevily se zprávy, že Kai Eide, zvláštní vyslanec OSN pro Afghánistán, se měl v prosinci minulého roku sejít se zástupci Tálibánu. Jen devět dní před konferencí pak zažil Kábul jeden z největších útoků ze strany Tálibánu. Dalo se tedy očekávat, že otázka vyjednávání s Tálibánem byla ústředním tématem.

    Konference toho ovšem přinesla více. Především při čtení závěrečného komuniké si nelze nevšimnout, jaký důraz je přikládán přenosu zodpovědnosti za vývoj země na afghánskou vládou. Slovíčko tranzice je skloňováno velmi často, a to především v části věnující se bezpečnosti. V tomto kontextu je třeba vnímat i navýšení počtu příslušníků armády a policie na 170 a 130 tisíc (v tomto pořadí).

    V mnoha provinciích (dále nespecifikováno) by do přelomu roků 2010, 2011 měly afghánské ozbrojené síly převzít velení a zodpovědnost nad oblastmi a ISAF by zde již měl jen působit jako podpora. Sečteno a podtrženo tranzice má probíhat "tak rychle, jak jen bude možné."

    Jako pomoc tomuto přesunu zodpovědnosti bude afghánské vládě smazán dluh ve výši 1,6 miliard dolarů. Zároveň však mezinárodní společenství hned několikrát zmiňuje nutnost snížení korupce v afghánské administrativě. Státní představitelé nezapomněli na neregulérní průběh prezidentských voleb a také jejich negativní vliv na rozvoj země. Jako políček Karzáímu působí paragraf 25, kde je výslovně uvedeno, že se mezinárodní společenství poučilo z chyb z minulých voleb a podobný průběh voleb by nebyl tolerován.

    Další související texty na natoakual.cz:
    F.Šulc: Rekonstrukční týmy – neudržitelný hybrid
    T. Karásek: Jak dál v Afghánistánu – Nová strategie či nové iluze?
    M. Janků: NATO a Rusko - přes Afghánistán k prohlubování vojensko – technické spolupráce?

    Vraťme se ovšem opět k asi nejzajímavějšímu tématu, a sice vyjednávání s Tálibánem. To je v textu komuniké podmíněno zřeknutím se násilí, respektováním afghánské ústavy a ukončením vazeb na al-Káidu. Komuniké, podobně jako Obama strategie pro Afghánistán a Pákistán, zmiňuje nutnost boje proti al-Káidě, ale pouze odsuzuje násilí páchané ze strany Tálibánu. Účastníci konference přislíbili 140 milionu dolarů (neformálně se hovoří i o 500 milionech), které by měly být určeny na finanční podporu příslušníkům Tálibánu pro jejich začlenění do společnosti. Abychom zhodnotili, jakou šanci má tento program, je nutné podívat se dovnitř hnutí. V kuloárech se mluví, že jednání se mají vztahovat pouze na některé příslušníky tzv. Quettské rady, tedy skupiny kolem mully Umara, naopak jednání nemají zahrnovat Hikmatjárovu skupinu či tzv. Haqqáního síť, ta pravděpodobně stála za nedávným kábulským útokem a snaží se tedy jednání vykolejit. Vzhledem k tomu, že i informace o možnosti vyjednávání byla oficiálně ze strany Quettské rady popřena, pravděpodobně se jedna pouze o menší část Quettské rady bez nejvyššího vedení. I zde je ovšem úspěch nejasný. Je sice pravdou, že více než polovina bojovníků Tálibánu nebojuje z ideologických důvodů, to ovšem nemusí znamenat, že je pro ně finanční pobídka zajímavá. Za prvé, absence ideologických důvodů nemusí znamenat finanční motivaci, ale třeba klanovou rivalitu a za druhé nabízené finance nejsou nijak závratné, zvlášť když uvážíme "náklady", které musí jedinec vynaložit na vystoupení z hnutí.

    Podobné iniciativy zde již byly a odezva nikdy nebyla příliš silná. Jednání s Paštúny by měla být vedena z pozice síly, což ovšem současný důraz na tranzici a postupný odchod ze země, ale také současný úspěch Tálibánu dost dobře znemožňuje. Snad v každé příručce o proti-vzbouřenectví je poučka o nutnosti vyjednávání se vzbouřenci, už jen proto, aby bylo možné povstalce rozdělit, o tom, jak přesně to provést, se tam už bohužel tak často nemluví. Neočekávejme za těchto podmínek převratné výsledky, pokud se nějaké dostaví půjde pravděpodobně o řadové bojovníky v řádu stovek či desítky výše postavených velitelů. To rozhodně na zvrácení průběhu války nestačí a tato vyjednávání by měla sloužit pouze jako doplňková strategie. Pragmatismus, nikoli snaha co nejdříve ukončit působení v zemi, by měl sloužit jako vodítko při rozhovorech. Do jaké míry je právě druhé jmenované cílem, se kterým chtějí západní státy na jednání přistoupit, není zatím jasné, domácí politický tlak je ovšem v tomto nekompromisní.

    Další texty Petra Zelinky psané pro natoaktual.cz:

    Je pozoruhodné, že konsenzus ohledně vyjednávání je takřka absolutní, i Indie, která má velmi bolestivé zkušenosti s militantním islamismem dala najevo, že si taková jednání dovede představit. Zde se ukáže jestli byla dlouhodobá podpora Karzáímu opodstatněná. Zda dokáže přesvědčit alespoň část Tálibánu se ukáže v průběhu zasedání Lója Džirga, kam byli jeho zástupci přizváni. Tento tradiční sněm by měl proběhnout před kábulskou konferencí, která se bude pořádat ještě letos. Kábulská konference zodpoví otázku, zda slova o tranzici a vlastní vládu afghánského lidu nejsou jen prázdnými frázemi, a to jak ve smyslu snahy urychlit stažení ISAF, tak schopnosti kábulské vlády spravovat vlastní zem. Jasné však je, že by mezinárodní společenství pro zlepšení situace v zemi mělo mít připraveno i jiný plán než vyjednávání a tranzici.

    Nemělo by však zapadnout, že Obamova strategie výrazného navýšení počtu amerických a spojeneckých vojáků, doprovázená neméně důležitým rozšířením řad civilních expertů v misi, má největší šanci na úspěch, pokud se zároveň podaří kooptovat alespoň část sil hnutí Tálibán. Vzájemnou kombinací obou přístupů tak lze doufat v zásadní obrat v dosavadním průběhu války.

    Petr Zelinka
    autor je studentem Masarykovy univerzity
    a University of Aberystwyth

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media