Pohled na libyjské letectvo mírně připomíná to československé v osmdesátých letech. Libyjští piloti mají cvičné albatrosy L-39 československé výroby, letouny MiG-21 a MiG-23 či těžké bitevní helikoptéry Mi-24. Na papíře je to poměrně slušná síla kolem čtyř set letounů a vrtulníků.

Letectvo NATO Stíhačky Eurofighter Typhoon mohou prodělat bojový křest

Jenže už nejsou osmdesátá léta, technologie spojenců je napřed a Libye dlouho čelila zbrojnímu embargu. "Letuschopné budou maximálně desítky strojů," řekl serveru natoaktual.cz expert na vojenství, publicista Lukáš Visingr.

Bude-li pro spojence nad územím pětkrát větším než Německo něco nepříjemné, místo letadel spíše narazí na poměrně hustou síť pozemní protiletecké obrany.

Kaddáfího pilotům se nechce létat v noci
Těžiště libyjských vzdušných sil se nachází u Tripolisu. Podle serveru Globalsecurity.org jsou vzdušné síly rozčleněné do osmi bitevních letek (jejichž hlavním cílem je boj proti pozemním cílům), devíti letek stíhacích a zřejmě tří brigád protivzdušné obrany.

Bojová zkušenost Libyjské letectvo dosud v bojových akcích příliš neohromilo. Při bojích v Čadu (1978-1987) Libyjci bombardovali z velké výšky (tedy neúčinně) kvůli protivzdušné obraně soupeře. Střet dvojice libyjských Su-22 se dvěma F-14 v zálivu Sidra dopadl v roce 1981 výsledkem 2:0 pro Američany. Když roku 1986 Američané udeřili na základny u Tripolisu a Benghází kvůli Kaddáfího podpoře teroristům, libyjské letectvo ani nevzlétlo.

Početná flotila dopravních letounů Kaddáfímu v nastávajících bojích příliš platná nebude.

Dostupné zprávy naznačují, že libyjští piloti nejsou příliš nadšení z manévrů s velkým přetížením a z létání v noci kvůli obavám, že navigační systémy nebudou schopné dovést je bezpečně zpět na základnu. Globalsecurity.org také udává, že Libyjci hlásili problémy s vyhledáváním a identifikací vzdušných cílů.

Kvůli náročnosti výcviku zřejmě nemá libyjské letectvo přebytek posádek. Je rovněž otázkou, kolik pilotů dezertovalo - minimálně dva piloti francouzských stíhaček Mirage F1 dezertovali během bojů s povstalci na Maltu.

Na piloty zúčastněných západních a arabských zemí čeká poměrně hustá síť protivzdušné obrany, od protiletadlových kulometů a kanónů až po střely krátkého a středního dosahu. Její systémy však pocházejí z 80. let minulého století a funkčnost zůstává otázkou. "Daleko nebezpečnější budou přenosné protiletadlové střely," upozornil Visingr.

Libye má několik desítek kompletů KUB, pro jejich vzhled a trojici raket na každém odpalovacím zařízení přezdívaných "tři prsty smrti". KUB dokáže zasáhnout cíle do vzdálenosti 23 kilometrů, výšky 10 000 metrů a rychlosti do zhruba 2 200 kilometrů za hodinu.

Některé základny nejsou použitelné
Největší libyjskou leteckou základnou je letiště Ukby ben Nafího u Tripolisu - svého času výborně vybavené zázemím pro výcvik, stíhací letky MiG-23 i bombardéry Tu-22.

Jedna letadlová loď stačit nebude Podle Washingtonu je k hlídkovým letům nad Libyí kvůli její velikosti potřeba víc letadel, než se vejde na jednu letadlovou loď. Zabezpečovat dle odhadů 100 až 150 letů denně může být dlouhodobě i nad síly NATO. Zdroj: ČTK

Některé stíhačky, jako například stroje na základně v Benghází, během povstání padly do rukou rebelů. Není zřejmé, zda je na ústupu před Kaddáfího brigádami zničili a v jakém stavu zanechali samotná letiště. Vojsko bez výhledu na získání letectva by patrně použilo taktiku spálené země, organizace povstaleckých sil je ale přinejmenším sporná.

Poblíž hranic s Egyptem má Libye dvě letiště - jedno u oázy al-Kufra a Džabal al-Uvájnat dále na jihu. Většina ze třinácti základen se nachází u středozemského pobřeží.

Povstalci přechodně kontrolovali čtyři letiště, což je i případ základny Gamála Abdula Násira nedaleko východolibyjského Tobruku. Odtud mohou operovat francouzské stíhačky Mirage F1, těch ale Libyjcům zbylo už jen pár.