Do řešení současné krizové situace kolem šíření nového koronaviru se zapojila i armáda. Můžete shrnout, co všechno vojáci po republice dělají?
V rámci kombinovaných hlídek s policisty a celníky je na hranicích nasazeno 950 vojáků. Další stovka vojenských policistů a vojáků pomáhala se zajištěním uzavřených oblastí u Litovle a Uničova. Zde jsme navíc pro místní obyvatele vybudovali mobilní ambulanci, která jim zajišťovala lékařskou péči. Dvě stovky vojáků se průběžně podílejí na rozvozu zdravotnického materiálu po celé ČR. V Ústřední vojenské nemocnici Praha a Vojenské nemocnici Olomouc fungují odběrová místa pro pacienty s podezřením na onemocnění koronavirem.

Během jednoho dne jsme postavili mobilní stan pro dekontaminaci sanitek pražské záchranky. Náš zdravotnický personál se chystá posílit přetížené hygieniky v krajích. Vojáci zkrátka pomáhají, kde je třeba. V tuto chvíli je vládou schválený limit na nasazení až 2 100 vojáků. Bude-li třeba, je armáda připravena tyto počty dále zvýšit.

Hodně se řeší převoz zdravotnického materiálu z Číny. Jak se podílí armáda na něm?
Úplně první materiál přivezl do České republiky armádní speciál 18. března. Objemově největší je ale dodávka milionů roušek, respirátorů a dalších pomůcek dvěma velkokapacitními An-124 Ruslan. Zde jsme využili hodin nasmlouvaných v rámci aliančního programu strategické přepravy. Ukazuje se, jak je pro nás členství v NATO přínosné nejen po vojenské stránce. Obří ruslany obvykle využíváme pro přepravu materiálu a techniky do misí, nyní ale pomáhá lidem u nás doma. Takto rychle bychom jinak podobně velké množství materiálu do ČR nedokázali dostat. Zatím se uskutečnily dva lety a máme připravený ještě třetí. Ten by měl v Pardubicích podle současných plánů přistát 31. března.

Zaznívají hlasy, že by se na pokrytí ekonomických škod měly vzít peníze z armádního rozpočtu. Ministryně financí už oznámila, že jste se dohodli na částce 2,9 miliardy. Znamená to konec velkých nákupů?
Chápu stávající mimořádnou situaci i to, že ekonomické ztráty budou obrovské. Ale není možné k tomu přistoupit tak, že vezmeme velké peníze armádě a tváříme se, že je to tak v pořádku. To už zde v minulosti bylo a armáda se z toho léčí dodnes.

Ministerstvo a armáda jsou připravené se spolupodílet na řešení následků pandemie. Dohodli jsme se s ministryní financí, že z letošního rozpočtu na obranu uvolníme 2,9 miliardy korun. Rozhodli jsme se odsunout některé akvizice s nižší prioritou, třeba nákup malého dopravního letadla. Vnímám to jako maximální možnou podporu státu za kritické situace. Restrikce se ale nesmí dotknout klíčových modernizačních projektů. Abychom zachovali obranyschopnou a akceschopnou armádu, musí pokračovat. Mluvím o nových bojových vozidlech pěchoty, vrtulnících nebo dělech.

Lubomír Metnar Bývalý policista (1988-2011). Pracoval u základních útvarů i speciální zásahové jednotky. Později vedl odbor obecné kriminality Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Později působil s přestávkami jako ředitel bezpečnosti strojírenského podniku ve Vítkovicích. V mezidobí byl náměstkem ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost. Od června 2018 je ministrem obrany za ANO ve druhé vládě Andreje Babiše, předtím od prosince 2017 do června 2018 byl ministrem vnitra

Vláda 16. března vcelku bez povšimnutí schválila novelu o Vojenském zpravodajství, která má tajné službě dát pravomoc chránit Českou republiku v kyberprostoru. Proč?
Protože žijeme ve 21. století a mnohem více než konvenční napadení nám hrozí útok prostřednictvím počítačů. Je mnohem levnější, rychlejší a méně předvídatelný. A pokud se nedokážeme bránit, může napáchat velké škody a ohrozit fungování naší společnosti, která je na počítačích závislá.

Nemocnice, banky nebo třeba elektrárny musíme dokázat ochránit. Protože situaci bez nejmodernějších lékařských přístrojů, bankomatů nebo veřejného osvětlení si nikdo z nás nedokáže a nechce představit. Vzpomeňme si například na kybernetický útok nemocnici v Benešově nebo útok na OKD se všemi důsledky, které to mělo – ohrožení zdraví a životů pacientů, přerušení respektive omezení těžby na několik dní. A nyní úplně čerstvě útok na fakultní nemocnici v Brně, který přišel v době, kdy čelíme epidemii koronaviru.

Jak chcete rozptýlit obavy některých kritiků, že půjde „o šmírování lidí“?
To je absolutní nesmysl, který od začátku odmítáme. Uvědomil si někdo, kolik by bylo potřeba lidí a techniky, aby to šlo udělat? Princip kybernetické obrany je jinde. Zachytávat v počítačových sítích programové a systémové anomálie, které detekují probíhající nebo hrozící útok. A umět včas reagovat. Obsah e-mailů nám nijak nepomůže a nezajímá nás.

Novela zákona vyvolala již před časem velkou diskuzi. Právě díky ní a jednáním s jednotlivými připomínkovými místy se nakonec podařilo vytvořit text, který obavy vyvrací. Současné znění přesně určuje, co budou moci nástroje detekce umístěné v sítích dělat. Jejich činnost bude zaznamenávána a tyto záznamy budou k dispozici kontrolním orgánům. Něco jako černá skříňka v letadle. A kontrola bude přísná. Ode mě, vlády, poslanců i uvnitř Vojenského zpravodajství. Bude také zřízena úplně nová funkce nezávislého inspektora.

Má ale zahrnovat i nepřetržité monitorování veřejných komunikačních sítí.
Právě v této oblasti došlo k výraznému posunu. Nebude se jednat o nepřetržitý monitoring veřejných sítí. Nástroje detekce budou v kyberprostoru zaznamenávat pouze anomálie na základě předem definovaných ukazatelů získaných z vlastních analýz nebo analýz partnerů. Jednoduše řečeno, pokud detektor nezaznamená nějaký podezřelý ukazatel či signál, nebude se aktivovat.

Princip fungování bych také mohl přirovnat k systému včasného varování. Zaznamená-li systém v síti nějakou anomálii nebo ohrožení, zaktivuje se a vyšle signál, který bude impulzem pro další kroky.

Kyberprostor je válčištěm budoucnosti a podle některých už i současnosti. Jak útokům čelit?
Jako nejlepší způsob se jeví prevence, připravenost a spolupráce jednotlivých složek. Z tohoto důvodu je potřeba, abychom v České republice zaplnili mezeru a měli ucelený systém ochrany kyberprostoru. V něm má asi nejdůležitější úlohu NÚKIB, který je také hlavním partnerem Národního centra kybernetických operací (NCKO), které je součástí Vojenského zpravodajství. A důležitá je samozřejmě i vzdělanost a znalost fungování kyberprostoru u běžných uživatelů, neboť mnoho z útoků je v první fázi směřováno právě proti nim.

Novela počítá i s ofenzivními kroky, tedy zásahem proti hackerům či kyberútočníkům. Kdo bude mít pravomoc nařídit protiútok?
Zde je třeba zdůraznit, že aktivní opatření bude až tím nejzazším krokem a pouze v případech, které nesnesou odklad. Ve velkém počtu případů bude stačit předání informací o útoku oprávněným institucím, které přijmou potřebná opatření.

Nicméně i na případný „protiútok“ musíme být připraveni. V NCKO se cvičí specialisté, kteří budou v takové situaci připraveni zasáhnout. Pokud se jedná o aktivní zásah, schvaloval bych ho já jako ministr obrany, ihned by byla informována vláda, NÚKIB, zpravodajské služby a další partneři.

Máte dost takových „kybervojáků“?
Speciální pracoviště je budováno na základě vládního úkolu již od roku 2015. Za tu dobu se podařilo nabrat desítky specialistů a stále se přijímají noví odborníci. Sehnat IT specialisty není v dnešní době jednoduché. Naštěstí se nám stále daří nacházet lidi, kteří jsou velice schopní a zároveň mají vlastenecké cítění a chtějí se podílet na obraně naší země.

A co dezinformace? Bude se novela týkat i jich?
Novela zákona řeší kybernetickou obranu, dezinformacím jako takovým se tedy nevěnuje. Obsahu internetu a šíření různých informací se nijak netýká.

Česká republika si 12. března připomněla 21 let členství v NATO. Nemá naše členství i po tak dlouhé době trochu pachuť toho, že stále neplníme své závazky vůči spojencům a vlastně nám samotným, co se týká výdajů na obranu?
Začal bych s dovolením jinak. Po více než dvou dekádách dnes můžeme s jistotou říct, že nám členství v této organizaci jednoznačně prospělo. Naše armáda je sebevědomější, zkušenější a je součástí týmu. A myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že i díky ní je náš stát respektovaným a zodpovědným členem obranného společenství s prozápadní hodnotovou orientací.

Nemyslím, že je důvod k nějaké pachuti. Čeští vojáci zcela přirozeně působili a působí v celé řadě zahraničních operací a misí – na Balkáně, v Pobaltí, v Afghánistánu, Iráku či Africe. A na jejich výcvik a profesionalitu slyším ze všech stran jen chválu. Z členství v NATO nám samozřejmě plynou i závazky, zejména budování obranných schopností. Sem také nákup nového moderního vybavení. Dlouhodobé podfinancování armády je realitou a má své důsledky. A my teď děláme, co je v našich silách, abychom to změnili.

Bez adekvátních zdrojů se přeci armáda nemůže modernizovat a přizpůsobovat novým hrozbám?
To máte pravdu. Ale ty zdroje teď po dlouhých letech půstu jsou a je na nás, abychom je účelně využili. Za uplynulé dva roky se nakoupila výzbroj a výstroj za 70 miliard a letos by to včetně smlouvy na nová bojová vozidla pěchoty mělo být za dalších 70 miliard. Takové tempo tady nikdy nebylo. Kromě BVP řešíme například nová děla, protiletadlové raketové komplety, před podpisem je nákup téměř 40 tisíc ručních zbraní od České zbrojovky a 30 tisíc neprůstřelných vest.

Jste přesvědčen, že skutečně do pár let dosáhneme hranice dvou procent? Jistě, je důležité, aby je obrana uměla efektivně a účelně utratit, ale bez nich nebude mít příležitost. Je to jako začarovaný kruh.
Musíme splnit alianční závazek, který jsme jako Česká republika dali. Obranné výdaje zvyšují všichni a my jsme nyní v podílu k HDP z 29 členů pátí od konce. Naše vláda si stanovila, že příští rok stoupne armádní rozpočet na 1,4 % HDP a v dalších letech by pak měl nadále stoupat až ke 2 % v roce 2024. Je zřejmé, že s ohledem na ekonomické škody způsobené koronavirem budou nejen u nás tlaky a revizi těchto plánů, ale já stále věřím, že i vláda, která vzejde z voleb v roce 2021, se pokusí závazky dodržet.

Je to přitom jen návrat ke standardu, jak by to mělo být a jak to v minulosti bylo? K osvědčenému poměru.
Máte pravdu. V minulosti došlo k hrubému podfinancování rozpočtu ministerstva obrany a tedy i armády. Budeme-li mluvit o nějakém standardu, pro zajímavost, od vstupu do NATO činil obranný rozpočet více než 2 % naposledy před 15 lety. I z toho důvodu jsme se třeba dodnes nedokázali zbavit zastaralé ruské techniky.

Nemá smysl to zakrývat, ale ani nad tím pořád hořekovat. Konečně se o tomto tématu otevřeně mluví na všech úrovních a důležitost změny začala vnímat i veřejnost. Dnes máme dostatečné prostředky i odhodlání situaci v armádě začít měnit k lepšímu a jsme v tomto směru velmi aktivní. Resort i armáda je sebevědomější a dokáže svoje rozhodnutí a směřování obhájit.

Myslím, že v očích veřejnosti pak ale velmi silně rezonují pochybnosti a spekulace o některých zakázkách, i když se ukáže, že jsou v pořádku. Tak jako v posledních týdnech ohledně nákupu pasivních sledovacích systémů nebo rušičů. Víte, kdo za tím stojí?
Rád bych to věděl. Protože to poškozuje dobré jméno ministerstva a armády. Nespravedlivě. A samozřejmě se to odráží u jiných projektů, které mohou nabírat zpoždění. U pasivních systémů a mobilních rušiček je cena v pořádku, chyba vznikla při určování předpokládané hodnoty. To jsme přiznali a omluvili se. Ukázalo nám to interní systémovou chybu.

Realizace některých zakázek od prvních plánů do podpisu smlouvy třeba i sedm let a my musíme počítat s tím, že se za tu dobu vyvíjí jak ceny, tak požadavky vojáků. A pracovat s aktuálními čísly. Poučili jsme se a v budoucnu podobné chyby opakovat nemůžeme.