"Proč máš uniformu? Kdo tě poslal? Co děláš v naší zemi?" křičí jeden z únosců spoutanému zajatci přímo do obličeje, když skupina jeho ozbrojenců přepadne za rachotu samopalů nákladní automobil s dvaceti novináři a humanitárními pracovníky.

Ti se ve Vyškově účastní speciálního kurzu přežití, který armáda každoročně pro reportéry a členy humanitárních organizací pořádá. Vše je tak autentické, jakoby novináři skutečně byli uneseni a museli snášet psychický i fyzický teror svých věznitelů.

Devítidenní kurz vrcholí pobytem ve vojenském výcvikovém prostoru, kde účastníci plní pod dohledem instruktorů úkoly, aby si procvičili vědomosti, které vstřebali v průběhu předchozího výcviku.

"Musí zvládnout například nouzové přistání vrtulníků na jejichž palubě byli přepravováni, budování přístřešků na přenocování a samozřejmě řadu přesunů podle mapy a azimutů mnohdy prostorem, který není zrovna nejbezpečnější," popisuje jednotlivé simulace podplukovník Petr Hanák, který výcvik připravil.

Součástí je podle něj i zdolávání skal, překonávání vodních toků především přesuny simulovaným nepřátelským územím. "Vyzkoušeli si přesuny přes kontrolní stanoviště mírových sil, ale i polovojenských organizací, které v dané oblasti operují," přibližuje scénář závěrečného výcviku Hanák.

Na vlastní kůži tak mají možnost zjistit, že ze zcela nevinného rozhovoru s 'místními' obyvateli mohou vzniknout smrtí hrozící konflikty včetně únosů..

Tvrdé výslechy střídalo mučení a ponižování
"Nevím! Nevím!" křičí s bolestí účastnice kurzu, kterou teroristé stejně jako její unesené kolegy drží spoutané v malém domku. Jejího kamaráda jeden z ozbrojenců nevybíravě bije obuškem. Když dívka stále opakuje to samé, přiškrtí ji obuškem a za řevu jí donutí vypovídat.

Na obloze se v tu chvíli objeví tři vrtulníky, které na domek zaútočí. Mírové jednotky se dozvěděly, kde unesené drží a s pomocí obrněných vozidel a letectva za několik minut zajatce osvobodí. Kurz přežití tak pro unesené končí.

"Byli jsme naprosto bezmocní. Moc jsme toho nenaspali, pořád na kolenou a s pouty na rukou. Když je máte i třičtvrtě hodiny, je to dost bolestivé," říká účastník kurzu Lukáš Voborský, který pracuje v humanitární organizaci. Ačkoli věděl, že přepady, bití a výslechy jsou jen součástí výcviku, v některých okamžicích mu bylo těžko.

"Přepady byly hodně tvrdé. Fyzická bolest se nedá jen přejít. Prožili jsme výslechy, každá odpověď byla špatná a to je pak člověk doslova bitý. Sice ne brutálně, ale bolest tam byla," říká.

Studentka vyšší odborné školy publicistiky Zuzana Kutáková je tou dívčinou, kterou jeden z ozbrojenců škrtil obuškem. "Nevěděla jsem, jestli to můj kamarád hraje nebo ne, když tak křičel," vypráví.

Z původních dvaceti účastníků kurz dokončilo devatenáct, protože jeden musel v půlce ze zdravotních důvodů ukončit.

"Až za několik dní jim začne docházet, čím prošli. Chtěl bych jim popřát, aby když se do nějaké krizové situace dostanou, dokázali co nejvíce získané vědomosti využít," konstatuje velitel Kurzu František Heideker.