Vojensky Írán v celé širším regionu představuje velmi silného hráče, který také aktivně působí v řadě okolních zemí. Někdejší Persie s více jak 80 miliony obyvatel se opírá v součtu o více jak milionovou armádu, složenou z regulérních sil, elitních revolučních gard a oddílů aktivních rezervistů „Basij“. A dalších 500 tisíc až milion rezervistů je Teherán podle odhadů amerických tajných služeb schopen relativně rychle zmobilizovat.

„Lze říci, že íránská armáda je na vyšší úrovni, než jsou průměrné armády arabských zemí,“ konstatoval vojenský expert a publicista Lukáš Visingr. Samostatnou kapitolou jsou podle něj íránské revoluční gardy. Ty mají zhruba 190 tisíc příslušníků, vlastní letectvo, námořnictvo a pozemní síly a přímo ovládají také arzenál íránských balistických střel a pestrou plejádu bezpilotních prostředků.

„Revoluční gardy budou mít výrazně vyšší morálku i lepší výcvik, než zbytek armády. Je to svého druhu stát ve státě, úzce napojený na nejvyšší představitele režimu. Gardy kontrolují velkou část ekonomiky, mají vlastní zbrojní firmy,“ popsal Visingr.

Letectvo a protivzdušná obrana

Pokud by Spojené státy chtěly v odvětě za raketové údery na základny s americkými vojáky v Iráku přikročit byť jen k omezeným či symbolickým leteckým úderům na některé vytipované íránské cíle, nešlo by o jednoduchou záležitost. Především kvůli velmi husté vícevrstvé síti íránské protivzdušné obrany, která se mimo jiné pyšní sestřelením amerického bezpilotního letounu loni v červnu.

Odhady hovoří, že íránské nebe střeží až 2 tisíce různých odpalovacích zařízení. Podle Visingra je právě protivzdušná obrana tou oblastí, ve které Írán udělal za posledních deset až patnáct let nejviditelnější pokrok.

FOTOGRAFIE

Páteř tvoří především ruské a čínské systémy, ale část tvoří i starší protiletadlové systémy ze Západu a vlastní výroba. „Jejich nový protivzdušný systém Bavar 373 se jeví jako dosti pokročilá věc a může se měřit s moderními ruskými protiletadlovými systémy S-300,“ podotkl.

Platí zde přitom přímo ukázkově fakt, který charakterizuje i ostatní oblasti íránských vojenských schopností. Základem íránských sil totiž zůstávají dva zdroje.

Ten první pramení ještě z dob šáha Pahlavího před islámskou revolucí, kdy Teherán nakupoval především americké a britské zbraně. Z nich většinu Írán stále ještě má. A druhé období se datuje zhruba od devadesátých let, kdy Teherán nakupoval zbraně hlavně od Ruska a Číny, než přišla zbrojní embarga.

„Nakoupili relativně dost věcí a jsou přitom velmi schopní, co se týká kopírování, zlepšování, kombinování, zdokonalování či hybridizování. Nejsou hloupí a vyvíjejí i sami,“ uvedl Visingr. Íránci tak podle něj zkombinovali americké, ruské a čínské technologie, přidali něco vlastního a vznikl protivzdušný systém na relativně přijatelné úrovní.

„Proniknutí protivzdušnou obranou by úplná brnkačka nebyla. S vyspělými letouny F-35 či F-22, bombardéry B-52 a stroji pro elektronický boj by to Američané ale zvládli,“ konstatoval.

V případě rozsáhlejší vojenské konfrontace by bylo ovládnutí íránského vzdušného prostoru pro Spojené státy s největší pravděpodobností záležitostí nejvýše několika dní a to patrně s drtivou převahou. Zajímavostí přitom je, že by proti americkým letounům ve vzduchu bojovaly americké letouny.

Páteř íránských vzdušných sil totiž kromě ruských strojů MiG-29 stále tvoří dnes již letité legendární americké letouny F-14 Tomcat, kterých Teherán od Američanů před čtyřiceti lety nakoupil 79 kusů. Letuschopných ale dnes není více než dvacet těchto strojů.

„Stále je považují za nejlepší stroje a modernizují je. Spekuluje se, že do nich mohli instalovat nové radary a běžně jsou už asi vyzbrojeny ruskými střelami. Pořád jde o relevantní stroj,“ podotkl Visingr. Tradují se přitom historky o tom, že americké úřady v minulosti zatkly několik íránských „nákupčích“, kteří se v USA na hřbitovech letounů snažili nakoupit vyřazené stroje nebo jejich části pro náhradní díly.

Papírově mají íránské vzdušné síly přes 300 bojových strojů, otázkou však je, kolik jich je v současnosti provozuschopných. Z amerických strojů provozuje Írán také ještě asi 60 strojů F-4 Phantom II a 20 letounů F-5. Z nich a podle nich také „vyrobil“ desítky replik pod vlastním označením.

Letuschopných by mělo být také minimálně několik z třinácti francouzských letounů Mirage F1, se kterými utekli do Íránu iráčtí letci během války v Zálivu. A stejným způsobem íránské letectvo získalo i desítky ruských strojů MiG-23 a MiG-25.

Rozmístění a vybavení íránských vzdušných sil

Dosah íránských střel s plochou dráhou letu v pobřežní obraně

Rakety kam se podíváš

Írán vlastní bezpochyby největší a nejrozmanitější arzenál balistických střel na celém Středním východě. Od raket na velmi krátkou a krátkou vzdálenost až po balistické střely středního dosahu, které jsou schopné zasáhnout cíle na vzdálenost 2 000 kilometrů a budí obavy nejen Izraele, ale i evropských zemí.

Především pro jihovýchodní Evropu představují skutečnou reálnou hrozbu, protože je s nimi Írán z nejzápadnějšího výběžku svého území schopen zasáhnout kromě Turecka, například Řecko, Bulharsko a Rumunsko a to prakticky až k maďarským hranicím.

Teherán považuje balistické střely za hlavní jádro svého odstrašení. Raketové schopnosti tak řadí mezi klíčové kapacity, které vzhledem k relativně slabším vzdušným silám mají vyrovnat síly s hlavními rivaly - Izraelem a Saúdskou Arábií.

„Mají široké spektrum a to se týká i střel s plochou dráhou pro pobřežní obranu,“ uvedl Visingr. U balistických střel jde podle něj o relativně jednoduché zbraně. Jak však upozornil, Íránci už zvládli na střely integrovat různé systémy koncového navádění, ať satelitní či s pomocí kamer. „Vzhledem k počtu střel může jít o relativně vážnou hrozbu,“ dodal.

Přehled vybraných íránských balistických raket

Předpokládaný dosah íránských balistických raket

Tanky z reverzního inženýrství

U pozemních sil platí prakticky to samé jako letectva. Na Západě nakoupené stroje stále slouží a reverzním inženýrstvím z nich Teherán vyvíjí vlastní zbraně. Podle nedávné souhrnné zprávy americké vojenské zpravodajské služby DIA (Defense Intelligen Agency) mají pozemní síly ve výzbroji asi 1 900 tanků a 2 600 pásových a kolových obrněnců.

Páteř „mají“ tvořit tanky vlastní provenience pod názvy Zulfiqar a Karrar. „Jde pravděpodobně hybrid na bázi britských a ruských tanků nadopovaný čínskými a ruskými technologiemi,“ konstatoval Visingr. Většinu z tankového vojska však tvoří různé modifikaci ruských strojů T-72. Z Británie mají papírově íránské síly až 150 tanků Chieftain a z USA pak 200 tanků M60A1.

Ve výzbroji dělostřelectva je minimálně 200 amerických samohybných pásových houfnic přetvořených íránským zbrojním průmyslem na „vlastní“ a další více než stovka houfnic ruské respektive ještě sovětské výroby „Gvozdika“. Ve výzbroji má dělostřelectvo přes 2 900 tažených kanónů nejrůznější ráže a minimálně 300 raketometů různé modifikace.

Námořnictvo se pak opírá především o malé rychlé útočné čluny, které nesou bohatou výzbroj. Ve výzbroji má Írán 8 středních korvet, ale také 3 ruské ponorky třídy kilo a minimálně 15 pobřežních miniponorek. „Dokážou stavět malé i střední lodě na slušné úrovni. Zvláště rychlé útočné čluny revolučních gard stojí za povšimnutí,“ uvedl Visingr.

Flotila dronů a kyberschopnosti

Americká DIA ve své zprávě upozorňuje, že Írán se v posledních letech neustále snaží masivně rozvíjet a rozšiřovat portfolio vlastních bezpilotních prostředků. Od průzkumných až po ty, které jsou schopné nést výzbroj.

„Írán vyvinul mnoho z těchto systémů zpětným inženýrstvím na základě sestřelených prostředků ze Západu,“ uvádí se v dokumentu. I přes pokrok ve výrobních schopnostech se například ohledně motorů a dalších klíčových komponentů pro drony spoléhá Teherán stále na dovoz.

Manévry iránského námořnictva v Hormuzském průlivu

Za zneklidňující pak zpráva uvádí další aspekt íránského programu bezpilotních prostředků a to, že je Teherán ochotný prodávat či poskytovat své technologie svým spojencům v regionu. To se ukázalo při loňském útoku dronů na dvě klíčová saúdská ropná zařízení. Spojené státy a Saúdská Arábie připisují útok Íránu. Teherán to odmítl s tím, že za útokem stáli povstalci z Jemenu.

Dynamický pokrok Írán zaznamenal podle DIA také v kybernetickém prostoru. „Po velkém kybernetickém útoku na íránská jaderná zařízení v roce 2010 Írán zvýšil své vlastní kapacity,“ konstatuje zpráva tajné služby.

Oblast mají podle DIA pod palcem revoluční gardy a pracují na komerční a vojenské špionáži. V roce 2012 američtí činitelé obvinili Írán z řady počítačových útoků na americké banky, jejichž cílem bylo narušit jejich provoz a podobně vojenská tajná služba označila Írán za pachatele kyberútoků vůči leteckým společnostem, zbrojním dodavatelům a energetickým a telekomunikačním firmám po celém světě.

Také společnost Microsoft loni odhalila hackerskou skupinu původem z Íránu, která se údajně pokusila proniknout do elektronických účtů amerických vládních úředníků.